Island a Faerské ostrovy 2015

5. den, čtvrtek 13. srpna 2015. Island, přistání v Seydisfjordour. Začínáme!

Budíček v šest. Dle rozhlasu plánované přistání na Islandu v devět hodin a kabiny je třeba uvolnit v sedm. Sbalíme věci, připravíme na chodbě a koukáme na krásné hory z paluby. Na základě doporučení od Holandských motorkářů a zpráv ohledně počasí měníme radikálně směr trasy a místo na jih začneme jízdu nahoru, na sever. Má zde totiž být opravdu hezky. Ovšem předcházela tomu vášnivá debata, protože já jsem plán měnit nechtěl. Později přijdeme na to, že tato změna byl jeden z našich nejlepších nápadů. Po zaznění "card deck is open" se tlačíme v davu na palubu s auty. Dobrá finta je použít výtah nedaleko Dinner restaurace :) Motorky jsou v pořádku, odkurtovávám. Jedna kurta mi však vystřelí a dost mi rozseká palec. Krve jako z vola. Vyjíždíme z lodi. Venku je mokro, ale slunečno. Policie namátkově kontroluje auta i motorky. Tankování, výběr z bankomatu (10.000ISK což je cca 2000Kč). Poplatek za výběr 150ISK (ne pro moji banku, ale pro "Islandskou stranu"). Bankomat je hned vedle benzínky. Loučíme se s Matoušem, upravují ještě auto. Vyrážíme směr Ring Road (RR1). Nádherná příroda je hned od začátku. Nákup v Egilsstadir. Dokupuji ještě velký kanystr na 5L. Ve vnitrozemí to není s benzínem úplně ideální. Na běžné nákupy zde doporučuji obchod Netto - mají vše. Najíždíme na Ring Road a směřujeme na sever. Za cca 100 km tankujeme. Samoobslužná benzínka s platebním automatem co "mluví" jen Islandsky. Ale úspěšně tankuji na první pokus. Bereme vždy do obou moto a do plna. Plníme i kanystry na benzín (5L a 2L). Čerpáme za cca 5500ISK. U blízké restaurace si dáváme oběd v trávě. Na příjezdu stíhá ještě Verča při přistání na štěrkovém kopečku položit bike. Když vyjíždíme, přijíždí Matouš s doprovodem - také nakonec začínají na severu ačkoli plán byl opačný. Pokračujeme dál po RR1. Fouká brutální vítr, i na rovince jedeme ve velkém náklonu. Odbočujeme na F901 směr Askja. Po asi 10ti km stavíme v kempu Modrudalur. Stavíme stan, odstrojujeme motorky a nalehko vyrážíme dále směr Askja. Z F901 odbočujeme na F905. Po 30ti kilometrech úchvatnou měsíční krajinou po nezpevněných cestách (dá se letět i 90), mnoha nepříjemných "valchách" a pár malých brodech přijíždíme k velkému brodu, průjezd vede i do zatáčky. Kontrola hloubky, utěsnění co je třeba a jedu. V půlce zjišťuji, že hloubka je větší a ve vodě jsou jako podklad dost velké kameny. Peru se s tím, ale úspěšně projíždím. První co mě napadá je, že to budu muset jet ještě zpátky a jako druhé – sakra, jak to dá Verča. Přes řeku na ni jen volám hlavně plyn, plyn! Bohužel padá do vody asi v půlce. Běžím pomoci. Vytahujeme pracně motorku na druhou stranu – zpět to nešlo. Verča má vodu všude, jak si lehla zády do vody. Já z vytahování v botách také bazén. Rozhodujeme se vrátit se do kempu. Po více pokusech se podaří Verči motorku nastartovat a zkusí to přejet zpět. Opět má v půlce problém, ale nepadá, jen otáčí moto po proudu. Společně otočíme a vytlačíme na břeh. Ještě nám chce pomáhat jeden okolo jedoucí pán v offroadu, ale „odženeme“ ho, ať není zbytečně taky mokrý. Já převezu svoji. Verči motorka zase nestartuje. Alespoň se přezouváme do druhých bot a bereme náhradní ponožky. Přijíždí Německý pár na GS (každý na svém). Pán se po obhlídnutí brodu rozhoduje nebrodit a otočit to. Navrhujeme jim náš kemp, pojedeme společně. Verči motorka po xtém pokusu chytá, tak jedeme. Po cestě ji padá boční kufr (povolilo uchycení, jak jsme ji tahali z vody). Naštěstí jen škrábance a ohlé madlo. Stačí nasadit a pořádně utáhnout. Alumilánek dělá dobré kufry :) Namontuji a pokračujeme. V kempu nabíjíme baterku v menší moto a sušíme boty i oblečení. Po dnešku se rozhodujeme, že místo velmi těžkého přejezdu vnitrozemím po F26 projedeme vnitrozemí po F35 která je lehčí. Večer jdeme spát. Dnes najeto cca 230km.

6. den, pátek 14. srpna 2015. Island, oprava moto, Krafla, Mývatn.

Ráno prší a je velmi silný vítr. Se stanem to pěkně cvičí. V 7 stále prší. V 9 sluníčko, sucho a už jen vítr. Začínáme balit. Stavuje se Němec ze včera, prý jestli jsem zkontroloval olej po koupeli. Říkám, že to bude ok, že se tam voda dostat nemohla. Po chvíli mi to nedá a otevírám víčko - místo oleje hotové latté. Takže problém. Potřeba vyměnit olej. Verča jde shánět nový olej (jsme v kempu uprostřed ničeho) a nádobu na starý olej. Naštěstí provozní z kempu nám nějaký olej prodá (2L za 5000ISK) a poskytne nádobu na starý. Rozebírám moto, probíhá kompletní servis :) Průběžné k nám chodí obyvatelé kempu a ptají se, co se stalo. Ve 14 hodin je hotovo a v 15 vyrážíme dál. Zpět na RR1 a po 40ti km sjíždíme na 862 a navštěvujeme obrovské a krásné vodopády Dettifoss + Selfoss. Tady nachodíme pěkných pár kilometrů. Zpět na RR a sjíždíme zase směr sopka Krafla (po 863). Dělá pěkný kravál a smrdí, ale pěkný výhled. Zpět na RR a odbočujeme na Hverir (geotermální pole). Je tu vcelku dost lidí, ale zajímavá podívaná. Pokračujeme k jezeru Mývatn. Bereme pěkný, ale dost plný kemp hned u jezera v Reykjahlidu. Stavíme stan. Jedeme na luxusní pizzu (sice nás vyšla s pitím dohromady na 700Kč ale byla naprosto super). V obchodě kupuji olej a dělám další výměnu na Verči mašině – zase to začalo chytat barvu latté. Večer fouká vítr a jdeme spát. Dnes najeto cca 150km.

7. den, sobota 15. srpna 2015. Island, vodopády, do vnitrozemí.

Ráno pácháme hygienu (voda na sociálkách smrdí po síře, chuťovka). Nakupujeme v obchodě, snídáme a asi v 10 vyrážíme okolo jezera dál. Po RR1 směřujeme na Akureyri. Cestou je stále na co koukat, krajina je prostě nádherná. Sjíždíme k vodopádu Godafoss a děláme si procházku. Pokud chcete až dolů k vodě, tak jděte po levé straně řeky proti proudu :) Oběd na kamenech u řeky. Ve Varmahlídu tankování, záchod. Sjíždíme z RR1 a po "okresní" 752 jedeme směr vnitrozemí. Najíždíme na F756. Jedeme "Skotskou" krajinou. Začíná být pod mrakem a poprchává. Nasazujeme nepromoky. Déšť zesiluje. Kombinace efkové silnice a silného deště je poměrně vražedná. Cesta se mění v bahnitý potok. Na těžkých motorkách se však dereme kupředu. Kolikrát není pořádně vidět kudy jedeme jak díky špinavému plexi, tak díky zatopeným cestám. Předjíždí nás střelec na krosce. Teď mu ji závidím :) Na několika místech jsou brány, takže v dešti a bahně zastavovat, otevírat a zavírat brány. Déšť ustává. Vylézá sluníčko, široko daleko nikdo, krásné výhledy. Jedeme po hrázi přehrady. Po nějaké době se napojujeme na F35 a jedeme přímo na jih. Krásné šotolinky umožňují jet rychle. Stoupáme a cesta se začíná horšit, kameny se zvětšují. Na křižovatce odbočujeme na F735. Přijíždíme do Hveravelliru. Unikátní přírodní rezervace v horách. Je zde i kemp a geotermální koupání v jezírkách. Potkáváme zde partů Čechů v autě. Dáváme s nimi večeři a zapíjíme slivovicí :) Stavíme stan a v 7°C utíkáme v plavkách do horkého jezírka. Absolutní paráda, nikomu se nechce ven. Po dlouhé době přeci jen musíme ven a jdeme spát. Dnes najeto cca 350km.

8. den, neděle 16. srpna 2015. Island, vnitrozemí, duhové hory.

Vyrážíme až po 10. hodině. Najíždíme zpět na F35 a směřujeme na jih. Odbočujeme na F347 směr Kerlingarfjoll. Cesta se zase horší, stoupáme do hor. Je zde hodně vidět jak krajinu zpracovává velká voda. Dojedeme na poslední místo, kam lze dojet, dále je uzavřená oblast. Focení, zastávka v místním kempu, záchod. Jedeme zpět na F35. Pokračujeme na jih. Míjíme Japonky v malém autíčku z půjčovny. Vylétly ze silnice a auto je totálně KO. Nechápu, jak vůbec mohly dojet až sem. Naštěstí už mají na místě pomoc. Dále po cestě potkáme offroad, kterému se z přívěsu urvala náprava. Cesta je krásná, místy však hodně poškozená vodou. Krásné výhledy. Po nějaké době se před námi objeví asfalt. Ten už skoro neznáme. Najednou velké parkoviště, budovy, autobusy.. něco tu bude, ale nevíme co. Za chvíli zjišťujeme, že už jsme u vodopádu Gullfoss. Jdeme se podívat. Je tu opravdu spousta turistů. Když koukám, kdo leze za plot kde je zákaz vstupu, ani mě to nepřekvapuje - Češi. Po nakoukání se obrovské padající masy vody směřujeme k další turisticky profláklé destinaci a to Geysir. Pěkná podívaná. Odtud máme v plánu zase uniknout mainstreamovému turismu a náš cíl je Landmanna-laugar. Projíždíme městečky a hledáme benzinu. Oba už jedeme pěkně dlouho na hladové oka. Nalézáme, ale benzínka mimo provoz. Verča začíná být unavená, hladová a naštvaná. Hledáme další benzínku, jenže ve městě, kde má být, není. Verče nejde zařadit neutrál, tak si vylévá vztek a bouchne pěstí do motorky (pozn. ani mě tam nešel zařadit, nechápu). Není nad jemnou ženskou duši. Na výpary v nádrži dojíždíme do další vesnice (Reykholt)  a hurá – je zde benzínka.. Kupujeme něco na zub a ženská část výpravy se uklidňuje. Pobaví nás místní pes, který si zkušeně drbe hřbet o spodní hranu lavičky a doplňuje to hlasitým spokojeným brumláním. Holt ví jak si udělat dobře. Po silnici 32 jedeme směr Landmanna-laugar. Vesměs tak přijedeme na druhou stranu F26, kterou jsme si celou raději odpustili. Silnice 32 přechází na 26. Odbočujeme na F208 a začíná zase pořádnej kostitřasroad. Opět bombastická příroda a spolu s tím terén těžkne. Cesta s velkými kameny, vymletými rýhami vodou a podobně. Začínají i pískové úseky. Potkáváme jediné dva motorkáře, které jsme za celou cestu vnitrozemím potkali..  Jsme u jezera Frostastadavatn. Obklopují nás duhové hory. Celá oblast je přírodní rezervace. Po náročné cestě se blížíme ke kempu v Landmanna-laugar. Jenže před kempem jsou dva obrovské brody. Krátký průzkum a rozhodujeme se jet zpět. Začíná se stmívat. Cedule ukazuje jiný kemp cca 40km. Ovšem podle mapy by měl být ještě jiný blíže. Takže po F208 se vracíme kolem jezera Frosta a odbočujeme na F225. Cedule varující před nebezpečnými brody nám na klidu nedá. Jedeme – co nám zbývá. Už je tma, takže náročný terén je ještě náročnější. Často jsou v cestě díry na celé kolo. První brod. Kontroluji kudy a projíždím se svojí moto. Vracím se pro Verči a vezu její. Další brod, větší. Zase kontrola a převezu obě. Kemp už tu měl dávno být. Další brod, tentokrát regulérní velká řeka. Přijíždí dva místní chlápci v offroadu, prý jsme je zaujali. Kde se tady a teď bereme.. Autem projíždí řeku a ukazují nám její hloubku. Děkuji, ale do toho nejdu. Už je úplná tma. Radíme se s nimi a říkají, že do toho kempu je jiná cesta. Ukážou ji. Takže je následujeme. Na jednom místě odbočují na cestu, která byla uzavřená nějakou pofidérní značkou. Už chápu, že jsme ji předtím minuli. Za chvíli ovšem pochopím i proč byla cesta uzavřena. Ten den byl na ni totiž položen nový písčitohliněný povrch (rozuměj, nasypali tam hromadu velmi sypkého materiálu) akorát nebyl vůbec upěchován. Takže s Verčou za sebou pěkně v řadě cvičíme motobalet, tancujeme v písku a každým svalem v těle se snažíme motorky udržet na kolech. Povedlo se. Dojíždíme k brodu. Doprovod nám ho projíždí, není úplně mělký. Autem projíždí ještě několik možných stop až nakonec najdou místo, kde je hloubka nejmenší. Jdeme do toho. Verču autem hodí na druhou stranu, já přejedu se svojí moto. Autem mě vrátí zpět a přejedu to i s druhou moto. Opět sypkým pískem dojedeme k blízké vesničce a kempujeme. Není zde signál a je pozdě. Nakonec ale signál máme a posíláme info domů, že jsme OK. Jsme tu snad skoro sami. Krása. Jdeme spát. Dnes najeto cca 300km.

9. den, pondělí 17. srpna 2015. Island, zpět na Ring, vrak letadla.

Krásné ráno, akorát v noci byla zima jak blázen. Z kadibudky výhled na zelené hory a řeku. Romantika. Rozhoduji se nalít Verče do pneumatik preventivní antipichy (doma jsem nestihl). Přední kolo se povedlo, ale zadek ne, nejde poté nafouknout. Po dlouhém zápase sem ventilek přemluvil, přetlačil bombičkou a pneu dofoukl kompresorem, co mám s sebou. Ještě dotahuji řadu šroubů povolených z drncavé cesty (toto je na Islandu na denním pořádku). Balíme a vyrážíme stejnou cestou zpět. Brody si už Verča projíždí sama. Teď za světla se kocháme tím, kudy jsme včera jeli a pobaví nás klikaté, smykem vyjeté stopy, které zůstaly po našem večerním ródeu. Po projetí posledního brodu(teď za denního světla je jedeme každý na své moto) Verča zajímavě odkládá moto do svahu a to pozpátku. Ještě dlouho se tomu směju. Pokračujeme dále. Jedeme písčitým úsekem a najednou vidím v zrcátku že Verča leží. Smích přechází. Naštěstí signalizuje, že je ok. Vlítla do velmi hlubokého písku a v ne malé rychlosti se v něm zapíchla. Takže naražený hrudník od řidítek, zaražené přední světlo, zlomený blinkr a opískované plexi a přední blatník. Za námi jedoucí offroadisti pomáhají. Po kontrole a rychlé opravě pokračujeme opatrně dále. Vracíme se na F208 a následně na 26 směr Hella. Stavíme v Hraunejar. Je zde benzina, restaurace a hotel. Velmi rychlá wifi zdarma. Dovnitř vstup pouze v ponožkách nebo v přezutí. No jak chtějí, sundavám motoboty a jdu ve fuskách. Poprvé od domova je zde "kamenný" záchod (rozuměj doteď různé budky apod.) a koberec, dlaždičky, teplo.. Za euro no neber to :) Frčíme dál, je krásný asfalt a zatáčky, párkrát si trochu zatáhám za plyn. Po jednom odbočení si to kličkuju v 90ti mezi malými dírkami v asfaltu když tu náhle se mění asfalt v šotolinu. Bohužel se to stane ve chvíli, kdy jsem měl motorku pěkně nakloněnou, takže efektní drift na jednu stranu, na druhou, zpátky a zázračně to ustávám. Spodní prádlo čisté, můžeme pokračovat :) Po 26 dojedeme na Ring Road 1 a jedeme směr na Hellu. Zastávka v Hvolsvolluru. Dojedeme k vodopádu Seljalandsfoss. Jediný vodopád tady, pod kterým se dá procházet - pěkná podívaná. Poté navštívíme vrak letadla DC na pobřeží. Vede k němu 4km cesta vyznačená v poli z kamenů. I přes zákaz sem jezdí lidé v ne 4x4 vozidlech. Až si tu prorazí olejovou vanu, budou se divit. Odlovuji zde rodičům Geocache. Zpět na RR1. Po levé straně míjíme Eyjafjallajokull. Návštěva vodopádu Skogafoss. Dál po RR1 do města Vík, kde bereme kemp. Zabereme pěkné místo vedle karavanu a chceme začít vybalovat. Náhle z kravanu zařve mimino. Rychle se přesouváme dále, na mírný kopeček kde nám nebude někdo vedle stanu řvát :) Později dítěti děkujeme, docela nás zachránilo (na námi původně vybraném místě byla druhý den obrovská louže hluboká po kotníky). Stavíme stan, večeře a spát. Dnes najeto cca 250km.

10. den, úterý 18. srpna 2015. Island, špatné počasí.

V noci extrémní déšť a vítr. Ráno extrémní déšť a vítr. Dopoledne extrémní déšť a vítr. Spíme a čekáme, stan vítr už moc nedává. V poledne extrémní déšť a vítr. Jsme ve společenské místnosti, dáváme oběd. Lovím strategické místo u jedné z málo elektrických zásuvek. Naše původně vybrané místo na stan už je ve vodě. Odpoledne extrémní déšť a vítr. Večer extrémní déšť a vítr. Potkáváme ve společenské místnosti český pár, Alici a Honzu. Jsou tu letecky a z komunitní půjčovny mají půjčenou starou Astru za rozumné peníze. Zajímavý nápad. Kecáme, popíjíme rum s kolou z ešusů. Prostě pohoda. Jdeme spát o půlnoci. Dnes najeto přesně 0km.

11. den, středa 19. srpna 2015. Island, transit po Ring Road.

Ráno bez deště, jen zataženo. Rychle balíme, dnes nás čeká dlouhý přesun k trajektu způsobený zpožděním díky včerejšímu děsnému počasí. Loučíme se s Alicí a Honzou. Po RR1 letíme na východ. Impozantní pohled na ledovce a delty řek. Vodopád Skatafell. Stavíme u ledovcového jezera (Icebergs lagoon). Procházka po pobřeží. Letíme dále. V této části země je vidět dost opuštěných domů a zemědělských stavení. U Faskrudsfjordur sjíždíme z RR1 a dáváme si šotolinovou zkratku přes hory (Oxi). Dojíždíme do Egilsstadir s pokračujeme dolů do Seydisfjorduru. Zajíždíme do kempu ve městě, který je již plný cestovatelů také čekajících na zítřejší trajekt. Parkujeme motorky mezi ostatními. Dost plácků je zde rozbahněných. Neplatíme, na recepci nikdo nebyl. Večeře a jdeme spát. Dnes najeto cca 500km.

12. den, středa 20. srpna 2015. Island -> trajekt na Faerské ostrovy.

Vstáváme a balíme. Nakládáme mašiny. Potkáváme dva Čechy na Yamahách. Jsou tu 14 dní a skoro každý den mají hnusně. Tomu říkám smůla. Při výjezdu nacouvá z boku do Verči Němec na KTM (později se seznámíme, je to Karl). Naštěstí ji chytám, takže to ustojí. Jedeme do fronty, check-in je nutný 3 hodiny před odjezdem. Po odbavení jsme zařazeni do skupiny "Faerské ostrovy", takže se budeme naloďovat jako poslední. Několika hodinové čekání v deštíku si krátíme povídáním. Všichni motorkáři jsou spolu a sdělujeme si zážitky. Seznámíme se s Karlem (Německý učitel na KTM), Francis (Američanka žijící v Evropě na BMW800GS), Michaela a Marius - oba na Transalpech. Jejich příběh je vtipný, oba Němci, nezávisle na sobě, každý sám jeli na Island na mašinách. Oba na dva měsíce a oba stejný den příjezdu a odjezdu. Na Islandu se dali dohromady. A Maria smetl na Islandu vítr ze silnice (což jsem Verče říkal, že není možné..  když se po prvním větrném dnu na Islandu ptala, jestli se to může stát), docela drsný. Pak ještě Michael na BMW 650 Dakar (Němec). Po dlouhém čekání nás pouští na loď. Tentokrát to však posádka vůbec nezvládá a parkování motorek je chaotické. Nutí nás najíždět úzkou mezerou, cpát se na místa kam se motorky s kuframa nevejdou a jako třešnička není místo k přikurtování. To že na nás nezbydou kurty už je fakt jen k smíchu. Nakonec si sami nějak poradíme a je zaparkováno a motorky přikurtovány jak jen to šlo. To už je zde ale z poloviny zhasnuto a loď už vyjela. Rychle se ubytujeme a hurá do sprchy. Obědváme s Německým párem a Karlem. Kecáme. Večer jdeme do kabiny, kam přijde jeden spolubydlící. Vypadá jako bezdomovec. Nakonec se dáváme do řeči a vyklube se z něj sympatický učitel. Narodil se ve Skotsku. Půl roku žije a učí v Německu tělocvik a půl roku žije na Islandu, kde staví letní chatu. Vypráví, jaký je život na Islandu. Jdeme spát. Po chodbě chodí ožralý dědeček a huláká. Na chvíli usínáme. Dnes najeto cca 3km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE