Chorvatské šotoliny na ostrovech i vnitrozemí

Druhý den před obědem ztěžka balíme. Vyspaný Pan vedoucí dle jeho slov vodí zbytek skupiny jako medvědy, sedáme na motorky a přesouváme se co nejrovnějšími cestami do Šibeniku, kde vyzvedáváme brzdové destičky a stíháme dokonce i výměnu zadní gumy na Tigerovi. Mimo turistickou sezónu jezdí méně často i trajekty a my zjišťujeme, že toho dne poslední loď by nás na náš další cíl, ostrov Hvar, dovezla až pozdě v noci. Volíme proto přespání na pevnině a trajektem se přesouváme až následující den ráno. Z přístaviště Stari Grad pak vyrážíme silnicí 6252, která strmě stoupá a nabízí opět krásné výhledy na západní část ostrova.

Zde doporučujeme odbočit a dojet do zcela opuštěné vesnice Malo Grablje, kde je k vidění i starý mlýn na olivový olej. Dle dostupných informací byla celá vesnice evakuována v šedesátých letech 20. století a obyvatelstvo přesunuto do města Milna na ostrově Brač.Evakuace byla prý tak poctivá, že byly exhumovány a přesunuty i ostatky z hrobů

Dalším naším cílem je hora s pevností Napoleon nad hlavním městem ostrova. Zde se nachází hvězdárna, na jejíž výstavbě se roku 1972 podíleli také čeští astronomové a je odtud perfektní výhled na celé město Hvar. Po silnici D116 se přesunujeme do Zaraće, kde začíná jedna z nejkrásnějších šotolin, které jsme jeli. Jedná se o cestu zbudovanou čistě pro využití hasiči, ale dle map po ní vede i cyklostezka. Široká cesta je zařezána poměrně vysoko nad mořem a nabízí opravdu úžasné výhledy a rozhodně stojí za projetí. My si ji dali dokonce dvakrát! Celý den zakončujeme koupáním na pláži Skala za vesničkou Sveta Nedjelja, kde máme také ubytování. Večer si jdeme sednout do restaurace hned vedle malého přístavu a k našemu údivu je její součástí i vinný sklep pod hladinou moře. 

Pro následující den máme naplánován výjezd na nejvyšší horu Hvaru, 628 metrů vysoký Sveti Nikola. Proto se vracíme cestou hasičů zpět a odbočujeme na šotolinovou cyklostezku vedoucí až těsně pod vrchol hory na němž se nachází kaple a velký kříž. Opět jedno z míst, které by bylo škoda vynechat. Tato šotolinová cyklostezka se vine po celé délce Hvaru a byla jedním z nejkrásnějších úseků celé naší cesty. Jednou ze zastávek na ní byla další opuštěná vesnice Humac. Tento úžasný den zakončujeme na opačné straně ostrova, v přístavu Sućuraj.

Ráno se přesouváme malým trajektem zpět na pevninu do Drveniku a po pobřeží pokračujeme dále na jih, překračujeme hranice do Bosny a Hercegoviny abychom se po pár kilometrech opět vrátily na území Chorvatska a poloostrov Pelješac. Zde máme v plánu výjezd k větrným elektrárnám, ale cesta je poměrně náročná, plná větších kamenů bez pevného podkladu a k tomu si Hans ublinkává z ne úplně dobré kávy, kterou si předtím dal v kiosku v přístavu. Vzdáváme, otáčíme se a sjíždíme do vesnice Žuljana, která je až na pár turistů úplně prázdná, jdeme se zchladit do moře a dopřáváme si večeři a nocleh. Ráno pokračujeme po pobřežní silnici do Trsteniku až k tunelu Dingač. Ten míjíme a pokračujeme rovně šotolinou mezi vinicemi, která je opravdu dechberoucí a všichni se poctivě držíme na straně dále od příkrého srázu spadajícího až do moře.

Napojujeme se krátce na silnici D414 a před Gornja Vrućica sjíždíme z asfaltu na šotolinu vedoucí k nejvyššímu bodu celého poloostrova. Na konci nezáludné šotoliny nacházíme malou betonovou rozhlednu, z níž je krásně vidět na Orebić kam poté sjíždíme a přesunujeme se lodí na Korčulu.

Z města stejného jména nás pak bavila asfaltka vedoucí po severním pobřeží ostrova až do města Račišće Po cestě jsme opět míjeli spousty malých pláží nabízejících koupání v průzračné modře zabarvené vodě. Po průjezdu Račišće však začíná to pravé. Cesta se mění na pevnou šotolinu, kopíruje klikatící se pobřeží a dá se projet i v rychlejším tempu. Ubytováváme se v městečku Prigradica a jdeme se rychle koupat, protože cítíme, že je to poslední možnost si ještě užít teplého moře. Prozíravě nakupujeme i svačinu na další den.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE