Chorvatské šotoliny na ostrovech i vnitrozemí

Ráno je poněkud brutální. Vyjíždíme za tmy v 5:00, protože za hodinu nám odjíždí trajekt z Vela Luka do Splitu. Naloďujeme se, zabíráme místa v klimatizované kabině a postupně doháníme spánkový deficit. Ze Splitu máme naplánovaný rychlý přesun vnitrozemím přes Knin a národní park Krka až do města Obrovac, za kterým se silnicí D547 s parádními serpentinami dostáváme až k dálnici A1.

Přesně nad vjezdem do tunelu Sveti Rok začíná další nádherný úsek naší cesty. Šotolinou se dostáváme do horského sedla Mali Alan (1045 m n. m.) až k upomínkové tabuli na Pierra Brice ze které se dozvídáme, že se nacházíme na místě, kde se natáčela všem známá část filmu, ve které Vinnetou dlouze umírá. Tento úsek byl opravdu velmi malebný a nutil nás k častým zastávkám a focení.

Sjíždíme po druhé straně sedla, tankujeme ve městě Gospić a naším cílem jsou silnice 5199 a zejména pak 5126 vedoucí částečně národním parkem Velebit. Tato část se obtížně popisuje, protože nabízí opravdu vše, od krásných asfaltových zatáček, šotolin až po úžasné výhledy na husté lesy a vysoké hory. Tento úsek opět patří mezi zlaté hřeby našeho cestování. Na zážitky až po okraj plný den končíme v malé dřevařské vesnici Krasno uprostřed hlubokých lesů. Ještě večer propočítáváme cestu a domlouváme se, že se pokusíme následující den dostat až někam do Rakouska a tam naposledy přenocovat. Plán se na druhý den daří a přes Karlovac, Zagreb a Ptuj se dostáváme až do rakouského Murecku abychom se ubytovali nad Grazem v alpském hotelu plném rakouských důchodců, kteří vyfintění do lederhosen právě scházejí do hotelové restaurace na večeři spojenou s vzájemnou přehlídkou a hodnocením.

Vpád tří zasmrádlých a špinavých motorkářů způsobuje správný chaos a rozruch. Personál nás tedy pro jistotu přesunuje do oddělené místnosti. V posledním dni našeho cestování ještě stíháme zajet do Mariazellu, který je vyhlášeným centrem motorkářů pro jeho kvalitní asfalt a zatáčky. Za zmínku stojí určitě i silnice B119 z Greinu do Dimbachu. Celou výpravu zakončujeme v Českých Budějovicích, kde je Sypkin doma, loučíme se, Hans směřuje na chalupu v Jižních Čechách, Pan vedoucí do Prahy. A co závěrem? Cestovali jsme 16 dnů, najeli cca 3800 kilometrů, projeli spoustu ostrovů a viděli spoustu věcí tak krásných, že v nás zůstanou do konce života. Moře bylo teplé a pivo studené, i díky tomu jsme stihli co jsme stihli.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE