Seznamte se s flat trackovými mistry republiky

Petr Kolář - mistr ČR kategorie FT Classic

Petrovy začátky ve flat tracku byly poměrně opatrné, zpočátku jej bral jenom jako doplněk ke svojí hlavní disciplíně, kterou byly silniční závody a pohyboval spíše ve středu startovního pole. S přibývajícími zkušenostmi z hliněného oválu ale ohromně zrychlil a poté, co u svoji Suzuki DR vyměnil motor z půllitra na šestpade, dokázal si dojet pro titul mistra republiky. Povedlo se mu to podobně jako kdysi Emiliu Alzamorovi v silniční Grand Prix – sice si nepřipsal žádné vítězství, ale oproti svým soupeřům nechyboval a stál na bedně nejčastěji.

Ahoj Petře, trošku se čtenářům na začátek představ. Práce, rodina, koníčky...

Ahoj, je mi 39 let a bydlím v Přerově. Momentálně mám dvě práce. Tou jednou je naše rodinná firma v oblasti jízdních kol, tou druhou servis motocyklů. Mám manželku a dvě děti. Koníčky rodina, cestování, jezdění na kole, hokej, florbal, hrabání se v motorech a upravování motocyklů, a když je někdy čas a nálada, tak ještě modelaření.

Jak dlouho jezdíš na mašině? Kdy jsi začal závodit? V jaké disciplíně?

Na motorce jsem začal jezdit někdy kolem sedmnácti let. Klasika - fichtl a pak postupně silnější motocykly. Závodit jsem začal v roce 2009 a to vlastně náhodou. V roce 2007 se objevil inzerát na starou závodní GS 750. Jelikož jsem velký fanda Suzuki, chtěl jsem ji spíš jako dekoraci do domu. Prodejce si dal se mnou sraz v Hořicích na České Tourist Trophy, a když jsem viděl ty mašiny, jak lítají po trati, tak mi to tak učarovalo, že jsem o dva roky později stál v Hořicích na startu. Nejdřív jsem jezdil klasické motorky, k tomu jsem postupně přidal Sportproduction 125 a také Supersport 600 a postupně i flat track, kde závodím v kategorii FT Classic.

Proč jsi přesedlal na flat track? Jak ses o něm vlastně dozvěděl?

Na flat track jsem se dal proto, že to není až taková zátěž na peněženku, a chtěl jsem to vzít i jako fyzickou přípravu na silnici. Byť někteří tvrdí, že se jede jen furt doleva, tak je to oproti silnici jiné v tom, že při každém kole je trat jiná povrchově. Navíc se mi samozřejmě líbí i ty bajky vzhledem. Mapoval jsem tyto závody delší dobu a díky známosti s Ondrou Hrůzou (který byl jedním z těch kdo sem ten flat track dotáhl) jsme dali tuším řeč v Branné na závodech, a já do tohoto šampionátu vstoupil v roce 2014.

Co tě na flat tracku nejvíc baví? Co je pro tebe při závodění na oválu nejnáročnější? Doporučil bys ho i jiným motorkářům?

Na flatu mě nejvíc baví to, že se mám kam pořád posouvat, furt je co zdokonalovat. Samozřejmě i ta parta fajn lidí (mechoši, závodníci, diváci), se spoustou se rád vždy vidím. Nejnáročnější je asi pro mne část, kdy při nájezdu do zatáčky chytne motorka zadním kolem smyk a dokonale ho kontrolovat až na výjezd (tady mám slabinu a soupeři to vědí :-). Doporučil bych ho určitě každému, kdo má rád adrenalin a soupeření. Je to disciplína velice rozmanitá na jezdce. Ten pocit když se po startu tlačí třeba osm lidí do jedné stopy je prostě super - navíc na motorce co nemá přední brzdu a zadní si taky moc nepomůžeš. O prostoru ani nemluvím - příkladem je otisk něčí gumy na mojí kyvce (nevím koho, protože tohle je tam běžný jev).

Jaké máš plány v kariéře?

Hlavní můj plán je vždy se vrátit zdravy domů. Nikdy jsem to nebral nijak zvlášť ambiciózně. Dělám to proto, že mě to baví a navíc mám kolem sebe i kamarády závodníky, které vždy rád v depu potkám (samozřejmě na trati si pak nedarujeme ani centimetr).

Jak probíhá tvoje příprava na závod? Vystačíš si se šroubováním v garáži a ježděním na trati, nebo volíš i jiné způsoby: běhání, kolo, posilovna, motokros?

Jelikož mě práce a rodina stojí dost času, příprava je dost laxní. Běhání jsem musel opustit kvůli kolenům, v zimě tak hraju aspoň v hokeji a celoročně volím kolo. Posilka? No, už ani nevím, kdy jsem tam byl naposledy… Motokros jsem zkoušel, ale radši mám motorku pevně v rukou a při něm mi to lítá cely pod zadkem :-).

Jaký jiný motorsport tě baví?

Mám rád motorsport obecně, hlavně vytrvalostní závody. Jelikož mě baví šroubovat a opravovat,tak rád čumím mechanikům pod ruce, což však moc nemají rádi :-)

Máš nějaký jezdecký vzor?

Pro fandu Suzuki určitě Kevin Schwantz (jednu dobu jsem vozil jeho číslo na vetoši). Ale jinak ne, byť se mi libí spousta jezdců pro jejich jízdní styl.

Jaký by tvůj nejlepší a nejhorší závod, nebo zážitek na motorce?

Nejlepší závod asi ten, který si užiji a mám z něho vnitřně radost a jsem spokojeny s tím, že jsem do toho dal vše. Ve flat tracku to byl asi letošní závod na dlouhé dráze v Mariánských Lázních, kde jsem jel i 140 km/h, což na mašině bez přední brzdy a na trati bez únikových zón je celkem fofr. Nejhorší zatím asi ne - byť bývám třeba občas nasranej, že udělám někde zbytečnou chybu... Nejlepší zážitek mimo trať byla asi koupě první silné motorky, otočení heftem na plno a odkrvení mozku :-)

Jezdíš na motorce i v provozu?

V provozu jezdím, ale díky práci a závodům hodně málo, navíc chování některých řidičů, stejně jako stav komunikací je kapitola sama pro sebe.

Kdo ti v závodění nejvíc pomáhá? Komu bys chtěl poděkovat?

Určitě rodiče, manželka s dcerou a hodně můj syn. Potom kamarádi, kteří mě jezdí povzbuzovat a speciální dík patří i Markovi Stiborovi, se kterým závodím už několik let. Byť jsme na trati velkými rivaly a nedarujeme si nic, tak v depu si pak vzájemně vypomáháme. Taky Jirkovi Krausovi ve flatu za to, že mi letos věřil a předal plno rad, které mě hodně posunuly dopředu.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Press - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE