Seznamte se s flat trackovými mistry republiky

Jaroslav Franců - přeborník ČR kategorie FT Veterán

Tenhle střelec je už třetí sezónu nejrychlejším veteránistou, ačkoliv závodí se soupeři mnohdy o dvě generace mladšími. Jeho styl a hlavně nasazení, se kterým jezdí, jsou naprosto nezaměnitelné a jeho jízda patří k nejlepší podívané na tuzemské flattrackové scéně. Pamatuju se, jak Ital Emanuelle Marzotto při pohledu na něj kroutil hlavou, a s uznáním říkal, že tenhle bombarďák je naprosto šílený! Zkrátka jeho bohaté zkušenosti z let, kdy čeští jezdci patřili mezi světovou motokrosovou špičku, jsou stále znát – co se v mládí naučil, ve stáří jako když našel… Stejně nezaměnitelné jsou ale i jeho stroje, které sice vypadají, jako kdyby neměly dojet z depa ani na startovní čáru, ale fungují na jedničku a jsou tak skvělý prostředek na zmatení soupeřů.

Ahoj Jardo, trošku se čtenářům na začátek představ. Práce, rodina, koníčky...

Je mi dvaašedesát, jsem ženatej a živí mě válení sudů ve svijanském pivovaru. Největší koníčkem jsou pro mě celej život motorky.

Jak dlouho jezdíš na mašině? Kdy a jaké disciplíně jsi začal závodit? Proč jsi přesedlal na flat track a jak ses o něm vlastně dozvěděl?

Na motorce jezdím od dvanácti let, to byly takové ty klasické začátky na samodomo upravené stopadesátce číze kolem baráku. Závodit jsem začal v patnácti letech v motokrosu na padesátkách, to se psal rok 1972. Na vojnu jsem narukoval do Dukly, kde jsem závodil v mistrovství ČSSR například s Faltou, Baborovským, nebo Churavým. Závodil jsem i po vojně, a poslední sezónu první části kariéry jsem absolvoval v roce 1984, kdy přišly takové ty klasické starosti jako stavění baráku, manželství a rodina. Mašiny ale zůstaly doma a jezdil jsem pořád trénovat a kolem devadesátých let jsem začal zase závodit v ČZ Cupu v Janečkově poháru a v letech 2004 a 2005 jsem také zvítězil v celkovém pořadí Kentoya Cupu v motokrosu a supermotu. O flat tracku jsem se dozvěděl z článků na webu motorkari.cz a dostal jsem chuť si to vyzkoušet taky. Sice jsem moc nevěděl, do čeho jdu, ale připravil jsem stroj s motorem z Jawy 250 Panelky, v první sezóně 2016 jsem jel jenom tři závody a i když jsem se spíš seznamoval s jízdou na oválu a ladil mašinu, tak mě to celkem chytlo. Bylo to pro mě úplně něco nového, neměl jsem ale ani například kovovou botičku, a tak za svoji první opravdovou sezónu považuju až rok 2017, který jsem už celkově vyhrál a pak jsem titul obhájil i v dalších dvou sezónách 2018 a 2019.

Co tě na flat tracku nejvíc baví? Co je pro tebe při závodění na oválu nejnáročnější? Doporučil bys ho i jiným motorkářům? Jak dlouho chceš jezdit?

Flat track je pro mě fyzicky lehčí nežli motokros. Ten sice jezdím pořád tréninkově a taky mě víc baví, ale vzhledem k tomu, kolik mi je let už je pro mě flat track vhodnější. Z tohohle důvodu ho můžu i doporučit všem, kteří jsou na to stejně jako já - rádi závodí, ale kvůli věku, zdraví, nebo i penězům jsou jim disciplíny jako motokros nebo enduro už vzdálené. Flat track je totiž v téhle kubatuře veteránů i nejmíň náročná ze všech disciplín, které jsem kdy jel. Zdraví zatím slouží, chuť pořád mám, takže chci jezdit tak dlouho, dokud na to budu stačit.

Jak probíhá tvoje příprava na závod? Vystačíš si se šroubováním v garáži a ježděním na trati, nebo volíš i jiné způsoby: běhání, kolo, posilovna, motokros?

Mašinu si stavím i servisuju sám. Jediný co neudělám je zvětšení objemu válce, mám Jawu převrtanou na nějakých tři sta kubíků. Jsem zastáncem toho, že mašina musí hlavně pořádně frčet, na design moc nejsem... Připravuju se nejradši na motorce a na svých čízách se snažím furt prohánět mladší týpky na motokrosových tratích. Rád taky jezdím na kole a na Hruboskalsku, kde bydlím, je to sice hodně náročné, ale o to zajímavější.

Jaký by tvůj nejlepší a nejhorší závod, nebo zážitek na motorce?

Nejlepší je každej vyhranej závod a nejhorší závod pro mě byla obhajoba druhého titulu v Chabařovicích. Tam se hodně padalo, snad každá jízda zastavená a restartovaná, a kolega si dokonce hodně ošklivě zlomil nohu. Ustlal jsem si i já a i když se to obešlo bez zranění, tak jsem byl hodně potlučenej. To byl fakt hodně divokej závod.

Jezdíš na motorce i v provozu?

V povozu nejezdím, to mě nikdy nebralo. Mám rád rychlost a ta do provozu nepatří.

Kdo ti v závodění nejvíc pomáhá? Komu bys chtěl poděkovat?

Určitě bych chtěl poděkovat rodině a hlavně manželce, že to s takovým bláznem, jako jsem já, tak dlouho vydržela. Taky bych chtěl poděkovat mechanikovi Jirkovi, který se mnou jezdí po závodech, pomáhá se šroubováním na motorce a já se pak můžu soustředit jenom na ježdění.

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Press - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE