PROFIL MOTORKY

Honda VFR 750 (1993)

Neaktivní Profil uživatele

Vlastník bos1127
Vloženo 1.2.2015
Aktualizováno 21.8.2015
Zobrazeno 5 845x
HODNOCENÍ PROFILU OD 23 UŽIVATELŮ
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 9.8

Popis motorky


Jedna z ikon své doby a kategrorie, nesoucí zajímavou techniku i krásný kabátek. Potože mně nevyšel nákup ZRX, rozhodl jsem se pořídit něco spolehlivého za rozumnou cenu a vzhledem k morálnímu dluhu ke značce jsem se rozhodl právě pro VFR.

Více fotografii

Motorka koupena od Vlastní dovoz z Německa

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Kawasaki ZRX 1100: Tahle moto se v CZ nedala sehnat v dobrém stavu, o verzi ELR ani nemluvě. Když mě dva hezké kusy utekly v DE, snahu o koupi jsem vzdal.

První dojmy - Moje úplně první Honda, což znamenalo očekávání bez jasných obrysů... motor byl na první dojem zklamáním, zbytek motorky naopak vzhledem k době vzniku na mě zapůsobil pozitivně.

Recenze

Historie: Kořeny VFR sahají až do 1. poloviny 80. let, kdy Honda uvedla na trh model VF 1000F a tím to všechno začalo. Koncepce motoru V4-90° se neomezila jen na tuto objemovou třídu, ale v průběhu let bylo k dispozici množství kubatur od 400 do 1000cc. Další podstatnou událostí bylo uvedení modelu VF 1000R, což byl dobový okruhový speciál v civilním kabátě. Zde jsme mohli poprvé vidět prohon rozvodů ozubenými koly. Dalším, hodně určujícím prvkem v rodokmenu VFR byl opět okruhový SBK speciál VFR 750R, typ RC30, který byl uveden na trh v omezené sérii v 2. polovině 80. let. Asi netřeba tento věhlasný model dlouze přestavovat, zde ale můžeme vidět další určující prvky pro pozdější civilní „F“ verzi VFR v podobě rámu z lehkých slitin ve tvaru delty a jednoramennou kyvnou vidlici s letmo uloženým kolem. Model RC36 přišel na trh v roce 1990, kdy nahradil starší a velmi úspěšný model RC24, který měl ještě konveční kyvnou vidlici.

Technika: Ve své době byla VFR po technické stránce velmi zajímavým strojem, který přinášel široké veřejnosti prvky dříve vyhrazené jen závodním speciálům.

Motor: Jak již bylo zmíněno výše, majitel dostal v balíčku s nálepkou VFR technicky vyspělý a precizně vyrobený motor s uspořádáním válců do V, kde jednotlivé řady válců svírají úhel 90°. Převod z klikového ústrojí na vačkové hřídele je realizován ozubenými koly, což je řešení, které v podstatě nevyžaduje pozornost během celé životnosti a dává motoru charakteristický pískavý zvuk. Ovládání ventilů probíhá pomocí bezproblémového systému hrníčkových zdvihátek přímo kopírujících pohyb vaček.
Charakter motoru, bohužel s ohledem na spotrovně-cestovní zaměření moto, nezapře závodní geny ve smyslu průbehu výkonu a momentu. V praxi to znamená, že i přes koncepci V4 je spodní pásmo poměrně nepoužitelné, motor se tady moc dobře necítí, ikdyž co do plynulosti mu pobyt v tomto pásmu otáček velké problémy nečiní. Střed už je o fous lepší, kolem 6.000 ot./min pak následuje citelný výkonový kopanec a dále motor táhne jak z praku až do červeného pole, což je na 750cc té doby obdivuhodné. Škoda jen vysoké hmotnosti moto, která výbušnost motoru v horním pásmu znatelně krotí.
Převodovka je 6-rychlostní a funguje poměrně dobře, ikdyž ne úplně dokonale, jak bych osobně od této značky čekal. Občas se mě stává, že 5. a 6. stupeň zapadne s mírnou prodlevou, ale už jsem se naučil na tuto situaci dávat pozor.

Rám: vyroben z lehkých slitin je rovněž kusem krásné práce a nese i prvky designu, které zdařile pomáhají dotvářet celkový obraz moto. Společně s motorem pak tvoří dostatečně tuhý celek.

Podvozek: Asi nejvíce zajímavým prvkem jak z pohledu technického, tak estetického je jednoramenná kyvná vidlice, která byla vyvinuta ve spolupráci s francouzskou firmou ELF, jež se v té době konstrukčně hodně angažovala na poli Formule 1. Tady těžko říci, jestli je toto řešení skutečným přínosem, protože tento konstrukční celek není zrovna lehký a celkově je tento model o 17kg těžší než předchůdce RC24... na každý pád z hlediska konstrukce i designu je to lahůdka.
Zadní tlumič nese značku Showa a je možné na něm nastavit předpětí pružiny a velikost zpětného útlumu. Přední vidlice je stejné značky a je bohužel nejslabším prvkem podvozku. Má sice vnitřní kartuše pro lepší kontrolu přepouštění oleje, ale chybí jakákoliv možnost škrcení jeho průtoku aspoň v jednom směru. Úctyhodná je hodnota zdvihu – 140mm což je na české (ne)cesty velké pozitivum, ikdyž část z této dráhy zabije statický pokles vidlice při zatížení moto jezdcem. Trochu divný mě však přijde chrakter progrese pružin, což v praxi znamená že cca 80% zdvihu má dost měkký charakter a zbylých 20% při větším stlačení pak působí nezvykle tvrdě, což sem tam na větších nerovnostech vyústí až v „nakopnutí“ přední části moto. Jedná se ale o ojedinělý jev, který by v zemi, kde silnice nespravuje mafie prostřednictvím zločinecké oragnizace Oranžových, nejspíše neexistoval.
Chování motorky je příjemné, čitelné a nezáludné. Při vyšších rychlostech je podvozek v přímém směru stabilní, ale při sportovnějším projízdění zákrut je cítit mírná nejistota od přední vidlice. Tady by se zřejmě dalo něco málo vymyslet použitím jiného oleje do předních vidlic, protože výrobcem předepsaný olej je jednoznačně příliš řídký. Zadní pružina je tradičně, jako u většiny motorek, slabší, než by mohla. Standartně ji mám předepnutou cca na 80% a to mám stále dojem, že je to málo... bohužel jsem zase limitován přední vidlicí a přijde mě, že větší předpětí už by způsobilo určitou disharmonii mezi předním a zadním odrpužením.

Brzdy: Konstrukčně se jedná o starší záležitost a dle mého názoru by si moto této váhové kategorie zasloužila větší kotouče a 4-pístové třmeny. I přes to, použité 2-pístové plovoucí Nissiny odvádí velmi slušnou práci a jejich účinností jsem byl poměrně překvapen. Zadní brzda odvádí svou práci s přehledem a konstrukčně je až na detaily shodná s technikou použitou na kole předním.

Život s VFR: Již při prvním pohledu na stroj je zřejmé jeho pole působnosti, což je relativně pohodlné cestování, jež si může jezdec v případě zájmu okořenit špetkou sportovního charakteru, dokud jej nezastaví možnosti zejména přední vidlice.

Design&Ergonomie : Po stránce designu je tento model VFR asi nejhezčím vůbec. Na svoji dobu se bezesporu jednalo o nadčasovou a designově velmi zdařilou záležitost, která se neomrzí ani po 20 letech od svého vzniku - viděno mojí optikou.
Ergonomicky je moto taky hodně povedená, poloha rukou i nohou jezdce je přirozená, příjemná a nepůsobí větších potíží ani při delších jízdách. Sedlo je naopak pro delší jízdy nepohodlné, což je bohužel standart u většiny motorek až do dnešních dnů. Jezdci s postavou vyšší než 180cm budou mít trochu problém s kolizí kolen o hrany vybrání v kapotách, zvláště v kombinéze s poctivými kolenními chrániči.
Ochrana proti větru je poměrně solidní s přihlédnutím k úzké stavbě moto a době jejího vzniku.
Umístění všech potřebných ovládaích prvků je příkladné, zejména bych vyzvednul umístění ovládání palivového kohoutu v levé horní ploše kapoty, v zorném poli řidiče, které je spojeno s kohoutem na nádrži pomocí lanek. Ti, kdož využívají možnost přepínání rezervy za jízdy budou tímto detailem mile potěšeni.
Přístrojová deska je jedním slovem parádní, vše přehledné, hezky podsvícené, čitelné a ještě dobře vypadající. Desce vévodí ve středu umístěný velký otáčkoměr, po jeho stranách pak nejdeme rychloměr a ukazatele teploty chadicí kapaliny a stavu paliva v nádrži. Ukazatel paliva je typicky „motocyklový“ má tedy dosti nelineární průběh a je potřeba se s ním naučit žít. Přijemná je, pro Hondu tradiční, kontrolka vyklopeného bočního stojanu.

Osvětlení: je u VFR povedené. Ve předu je dvojitý světlomet, který hezky zapadne do celkového konceptu moto. Pro tlumené světlo sice svítí jen jedna žárovka, ale i přes to řadím toto světlo spíše k těm lepším. U světel dálkových je samo vše jinak, 2x60W převedených do světelného výkonu s velmi dobrým prostorovým pokrytím světelného kužele nelze hodnotit jinak než na výbornou. Zadní světlo je příkladem japonské preciznosti starých časů, má dvě žárovky, takže i při vysazení jedné z nich jste ve tmě stále vidět. Směrovky, které jsou integrované v kapotách nejen hezky dotváří celkový vzhled stroje, ale jsou i dobře viditelné, což v případě integrovaných směrovek nebývá vždy zvykem.

Spotřeba: je u VFR poplatná použité technologii přípravě směsi a vyšší hmotnosti moto. Při normální jízdě s občasným využitím horního pásma otáček se vetšinou pohybuji kolem 6L/100km. Při jízdě na spotřebu se dá dosáhnout hodnoty cca o 0.5L nižší, ale to už se člověk musí trochu snažit. Při převaze sportovní jízdy se dá dostat na hodnoty kolem 7L i více, na okruhu jsem s VFR zatím nebyl. Nádrž má kapacitu 18 litrů, což zaručuje v kombinaci se spotřebou dojezd přibližně 250km na jistotu, což není úplně nejlepší... ale ani nejhorší.

Negativa: Bohužel ani VFR se nevyhly některé typické závady a tak majitelé často řešili, jako u jiných Hond, zejména selhání regulátoru/usměrňovače napětí a s tím spojeného vyzkratování vinutí statoru alternátoru. Není to přijemná závada, protože výměna jedné či druhé komponenty obnáší vždy několikaticícovou investici, ne tak když se musí měnit obě najednou. Další a taky poslední achilovkou byla praskající vnější obruč startovací volnoběžky, což je opět závada s velmi nepříjemnou cenou opravy. Tato závada se vyskytovala většinou kolem nájezdu plus/mínus 70.000 km. Já jsem tohoto čísla ještě nedosáhl, ale výměnu volnoběžky už mám taky za sebou. V mém případě došlo k samovolnému povolení jednoho ze tří šroubů, které vnější obruč drží. Předchozí majitel s tímto problémem jezdil delší dobu a tím došlo k enormnímu opotřebení jednoho z unášecích válečků a příslušného vybrání v obruči volnoběžky. Tím bych výčet negativ uzavřel.

Závěr: VFR je sice starý, ale přesto pořád moc hezký stroj, který v současné době nabízí hodně muziky za málo peněz. I přes některá svá negativa, jako ne úplně vhodný průběh motoru k dané kategorii, slabší přední vidlici nebo vyší hmotnost, se jedná o poměrně harmonickou, velmi poctivě vyrobenou a spolehlivou 750-ku, která se hodí jak na denní použití tak na delší víkendové výlety, v případě vybavení kufry nebo brašnami i na motodovolenou po zemích s asfaltovými cestami. Bohužel šance koupit tento typ v Kocourkově je velice malá a tak bude muset případný zájemce hledat stroj spíše v zahraničí, jako tomu bylo i v mém případě.

Děkuji za váš čas a doufám, že jste se u čtení nenudili

Nejnovější komentáře

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.
Taliján
Taliján napsal 16.12.18 v 18:42 10b.

Skvělá recenze. Takhle pěknou vfr člověk jen tak nepotká, fakt nádhera.
Dávám 10

eman65
eman65 napsal 10.11.18 v 19:47 9b.

... určitě nenudil, děkuju za info

JHShadow
JHShadow napsal 05.04.17 v 08:26 10b.

Zdravím, přesně takovou VFR sháním , neuvažujete o prodeji?

tomíka46
tomíka46 napsal 28.03.17 v 22:43 9b.

pekny članek--)i když na motor si nestezuji co se tíče vykonu--zaleží hodne jak je seštelovany..)

lionLH
lionLH napsal 15.09.16 v 20:06 10b.

Krasavice, a dobře napsaný

Více komentářů



TOPlist