Honda VFR 750 (1993)

Japonské řešení známé hádanky: dvouválec nebo čtyřválec? VFR alias Stíhačka!!

Recenze

Po pohodovém období s Yamahou XS 400 dohc jsem neodolal touze po přestupu do vyššího levelu a začal shánět něco silnějšího. Představa byla celkem mlhavá, co bylo naprosto jasné, byly moje omezené finanční možnosti.
No ale nakonec z toho vyšla tahle krasavice: Honda VFR 750, rok 1993, potvrzených 52.000 km, takže - nestěžuju si:o)
1) motor:
To hlavní, co na téhle mašině je, je bezesporu motor, 90° véčkový čtyřválec, 748 ccm, 72kW/10.000 ot., který má ohromnou chuť do života už od 4,5 tis. ot., na 8 tis. začíná letět, během mžiku míjí 10 tis. a pak už tam nestíhám sázet kvalty, ještě, že je jich aspoň 6. Přisednutí baťůžku motor v rozletu nijak neomezí, což je vítaná změna proti čtyřstovce. 4,5 tis. jsou také otáčky, kdy se projeví slabé vibrace, ale pak už je až do maxima od nich absolutní pokoj. Ten průběh výkonu je hodně zajímavý, je to samozřejmě uhlazený čtyřválec, takže se s ním dá bez problémů popojíždět v koloně na 2 - 2,5 tis. otáček a nebude protestovat. Pro opravdu svižné zrychlení to chce mít aspoň 4,5 tis., to se pak snaží vyrovnat dvouhrnkům a můžete v jeho tepu na chvíli pocítit i zaslechnout dusot dvouválce, který velmi rychle se stoupajícími otáčkami opět přechází v nezaměnitelný řev čtyřválce. To je také důvod, proč jsem VFRku bral, měl jsem půjčených několik řadových čtyřválců a takovýhle nástup tahu jsem tam prostě tehdy necítil. Proto jsem řadový čtyřvál moc nechtěl, ale VFR, to můžu...
2) převodovka:
Převodovka před výměnou oleje neměla moc ráda řazení při nižších otáčkách, to pak byla docela řachavá a ztichla až při práci v režimu nad 8 tis. Po výměně oleje za Motul 5100 je i převodovka jako vyměněná, řadí potichoučku a měkce, občas řachne jen při řazení mezi 1-N- 2 . Ostatní kvalty jsou v podstatě zticha. Možná je to tím, že je tam nový olej, uvidím co to udělá po pár tisících km, zatím se to pořád zlepšuje.
S neutrálem žádný problém, ten se dá řadit poslepu a v řadiččce je krásně cítit, že tam prostě je.
3) podvozek:
Vepředu to začíná klasickou 41mm vidlicí, pokračuje hliníkovým rámem svařeným z odlitků a pětibokých trubek se zavěšeným motorem a vzadu to končí jednoramennou hliníkovou kyvkou. Ta ostatně k VFR patří jak poklice na hrnec. Kromě toho, že pěkně vypadá, taky skvěle funguje. Pokud máte dobrý gumy a pod nima slušnou silnici, tak tuhle kombinaci nic nerozhodí, nekroutí se a drží a drží a...
Na rozbitou silnici to moc není. Seřizovat předpětí se dá vepředu i vzadu, olej ve vidlích jsem taky ještě neviděl, tak zkusím polaborovat.
4) brzdy:
Brzdy mám s původními hadicemi, jejich projev je trochu gumovej, s účinností jsem zatím spokojenej, chce to víc vzít za páčku, ale pořád to ještě zvládnou dva prsty. Pancéřové hadice by mohly pomoci.
5) jízda:
Čeho jsem se bál, byla zápěstí, co řeknou na zátěž při jiném posezu než na naháči, ale opak je pravdou. Zápěstí jsou naprosto v pohodě a jako bonus je lepší poloha zad, ta mě občas na naháči bolela. Asi od toho jak jsem se hrbil, to teď prostě nejde.
Abych jen nechválil, tak mi vadí boční kapoty, dostávají se s nimi do kontaktu moje kolena. Mám 194 cm a trochu víc místa na nohy bych uvítal. Při vysedání už to ale funguje jak má. Sedlo je ale zřejmě tužší, než by se líbilo mýmu zadku, po cca 150 km mě začíná bolet.
Výhled v zrcátkách není nic moc, použitelné jsou jen vnější třetiny jejich plochy, ve zbytku si vidím rukávy. Pro opravdu kvalitní pohled dozadu musím uhnout rukou.
Ochrana před větrem je slušná. Jel jsem v cca.3 stupních "tepla" a ani v letních rukavicích nebyla zima, kolena taky o ničem nevěděla. Největší kosa mi byla na krk. Nápor větru jde na horní část hrudníku, do 140 km/hod je to v pohodě, při vyšší rychlosti je lepší se přikrčit za štítek.
Spotřebu mám 6,5 litru, to docela jde,ne?