Jawa 350/640 Red Style, vpředu kotouč a dvoukomorové výfuky. Říkala mi "pane Oto" když mi bylo 21, od roku 1999 do roku 2000.
Výška jezdce: 176 cm
První dojmy - Skok z Jawy 250 na 350 nebyl zase až takový rozdíl jako předtím z 50 na 250. Jelo to o něco líp, zase ne o moc. Méně vibrací, lepší podvozek i brzdy a větší ochota motoru se točit. Ejhle, ono to má i blinkry :-)
Motorku bych doporučil pro - Dnes už asi jen pro nadšence značky, ale tenkrát to bylo dobrý pro přechod na japonskou šestistovku
Recenze
Byla k mání za celkem dobrý peníze i když dlouho stála a potřebovala pár drobných oprav. První motorka na kterou jsem si našetřil sám.
Krásně červená barva, proti předchozí Jawě 250/590 to byl tenkrát docela moderní stroj když už na vysněnou Yamahu RD350 nebylo 
Kamarádi si pak třiapůle koupili taky a jezdili jsme spolu. Nejlepší to bylo do hodně prudkých kopců na plnej plyn, to pak za náma zůstávalo modrá mlha a okolo jedoucí řidiči aut zastavovali a rozhlíželi se kde co hoří.
A co teprve chudáci cyklisti, ty jsme vyloženě vychutnávali...jo to byla ta zastydlá puberta
Já měl model Style (maska s hranatým světlem vpředu a dvoukomorové výfuky), jeden kámoš měl Sportku (polokapota a klasické doutníky) a další měl 638 předělanou na 640. Proč o tom píšu ? Protože ty mašiny se jízdně lišily víc než by si člověk představil, hlavně motor. Jako jediný jsem měl dvoukomorové výfuky a kromě odlišného zvuku byl největší rozdíl v průběhu výkonu. Tam kde ostatní řadili z 3 na 4, já dával teprve z 2 na 3. A čtyřku dával až dlouho potom. Motor byl odspodu línější, ale mnohem ochotněji se točil a tahalo to až nahoře. Jinak maximálka i zrychlení stejné.
Pojezdil jsem na ní rok a pak koupil prvního vysněného Japonce. Ale co za ten rok zažila, bych žádné další motorce nepřál Tou dobou jsme všichni zrovna těžce ujížděli na videokazetách ze Streetfighter day a samozřejmě se snažili všechny kousky napodobovat i když nám to moc nešlo. Po zadním jsme to neuměli, na přední moc nešla, tak hlavně gumovačky. A protože Barumky byly věčný, gumovalo se hodně a všude
A ten kravál když se sundaly výfuky, to se hned každý ohlížel
Bohužel při jednom pokusu ukázat jak jde zvednout na přední, došla gumě přilnavost, podjela a já letěl do příkopu. Let se kamarádům líbil, ne tak už mému kotníku. Domů jsem dojel, ale druhý den večer jsem se nechal potupně odvézt k doktoru kde diagnostikovali vymknutý kotník a nařídili sádru. Pro mě v té době neštěstí - jak budu jezdit za holkama ? A objíždět hospody ? Po dvou týdnech jsem nevydržel, zkusil to...a šlo to i se sádrou Berle jsem chytil gumicukem na nosič a startoval rozjezdem z kopce. Na křižovatce jsem musel dávat na zem jen zdravou nohu a nesměla mi chcípnout. Ale dostal jsem se kam jsem potřeboval a sádra budila soucit, což se docela hodilo
Jednou jsme jeli s kámošem na Sycherák (takový lehce zašlý rekreační středisko u rybníku a u něj hospoda) skouknout nový baby. Lidi trochu koukali že jsem slezl z mašiny, odepnul berle a belhal se ke stolu. Dodneška ale nezapomenu jak všichni čuměli, když jsme se po pátym pivu vraceli k motorkám Kámoš mi mašinu nastartoval, přivázal berle, pomohl mi nasednout . . . a . . . žádný drama se nekonalo, v pohodě se jelo domů, měli jsme tenkrát dost trénink.
Bouračky nebyly žádný a když už motorka upadla, nic se nestalo mně ani jí. Je teda pravda že levej přední blinkr měl ukrutnou výdrž. Při prvním pádu na mokrý trávě (5 piv) jen naprasklo sklíčko. Při druhym pádu (tlačení motorky do garáže za blíže nepopsatelného stavu) upadlo úplně, ale šel pořád. Až když jsem cca v 60ti zapomněl zatočit (8 piv) a trochu se i s motorkou proletěl, ulomil se ten mrzák blikající konečně úplně. Mně se jak jinak nestalo opět vůbec nic (opilci mají holt štěstí).
Dokonce jsem si našetřil i na kožené boty a kombinézu ! Co na tom že o dvě čísla větší, byla za dobrý love a šetřit se muselo na benzín a na pivo. A jaký jsem byl na silnici frajer...(než mě teda předjela nějaká pořádná motorka za hlasitýho vzuuum).
Jezdili jsme na srazy a tam okukovali japonský stroje a těžce nad nima slintali. Ale i tak na Jawku vzpomínám rád...
super
punk