Babetta 210 (1989)

Moje nejmilejší bábinka, která jezdí podle počasí a momentální konstalace hvězd a v mé garáži zůstane už navždycky

Více fotografii

První dojmy - Sedí se na tom jako na rotopedu, skoro to nebrzdí, karburátor, 2 rychlosti, ale radost, kterou máš při jejím řízení nezažiješ nikde jinde. Troufám si říct, že svým stavem je to jeden z nejlepších kousků v běžném provozu na území někdejšího Československa

Motorku bych doporučil pro - Pro pohodáře, vyznavače klasiky a Československého strojírenství, pro ty co nikam nepospíchaj a chtěj jezdit skoro zadarmo.

Recenze

Jawu 210 jsem si koupil s bráchou asi před rokem a půl. Investice jsem nelitoval ani jednou, nechám si jí nadosmrti. Je to unikátně zachovalý kousek z roku 89, který ale šel do provozu až v roce 95, najezdil zhruba dva a půl tisíce kilometrů a pak byl odstaven na 17 let ze sběratelských důvodů do doby, než jsem si pro ní přijel, abych jí vehnal znovu vítr do trysek. Chromové části jsou jako nové, na laku je jen pár škrábanečků, ale jinak na ní nenaleznete ani milimetr rzi či další koroze. Krom svíčky je vše původní.

Ovladatelnost je díky pohyblivosti řídítek asi 160 stupňů a váze pod 50kg naprosto bezkonkurenční. Otočíte ji doslova na místě no a když ne, tak ji hold opět doslova, přenesete. Rám je celkem pevný deltabox z lehké slitiny, jeho limity nemá cenu zkoušet, stejně tak podvozek, jak jinak než plně stavitelný Öhlins má své limity v nedohlednu, neodvažuji se je hledat. Nazuté mám slicky , vzadu 190, vpředu 120, držej jako vlak na kolejích, občas mi lehce ustřelí zadek na výjezdu ze zatáčky. Brzdy jsou šestipístky Beringer s karbonovými 320mm kotouči, stoppie jde úplně samo. Teď opravdu, je to prostě motokolo, tenoučké gumy, které ale celkem drží i na mokru či lehké jinovatce. Odpružení je celkem pohodlné, občas nakopne, ale ani po delší jízdě z něj nebolí zadek, což je také zásluha pohodlného sedla. Bubínkové brzdy mají nástup i průběh výkonu dosti mizerný, ale pro pohodovou jízdu do smíšenky nebo na ryby naprosto dostačují. Rám se mi vlnil jen jednou a to když jsem vezl bráchu na zadní plotýnce, z prudkého kopce, pod nímž je pravotočivá podkova. Babču jinak hodně šetřim, má už svůj věk a není stavěná na skopičiny.

Motůrek, dvoutaktní padesátka žere do dvou litrů na sto a olej M2T v poměru 1:33, sem tam stačí máznout řetěz. Pro jízdu v jednom bohatě stačí, optimální cestovní rychlost je asi 35km/hod, topspeed je 48km/hod. Akceleruje díky dvoustupňové automatice docela pěkně, když jí pomůžete šlápnutím, je to úplně bomba. Dokonce i ve dvou se to s ní po rovince dám, zrychluje hůř, ale pak se ustálí na 30 za hoďku a do doby než jsou potřeba brzdy, které přetížený stroj absolutně nezvládají je to pohodička, prostě jedeš si jako na kole, ale nemusíš šlapat. Majitel si akorát musí dávat pozor, aby po jízdě zavřel palivový kohoutek, jinak se babča v garáži počůrá. Občas začne motor divně drnčet, to pak stačí vyndat zátku z výfuku a vyčistit útroby od zkarbonovaného spáleného paliva, to je ale tak jednou, dvakrát za sezónu.

Na dojíždění kolem komína je to nejideálnější jednostopé vozítko v historii lidstva neměnil bych jí za nic, dokonce kdybych neměl co do huby dát tak jí neprodám. Je to jedna z posledních dvěstědesítek, v úpravě Lux, takže má na svojí dobu a kategorii velmi pěkně zpracované ovládací prvky a krásné chromové detaily. Za jejími řídítky je člověk naprosto šťastný a volný, taková kochačka krajinou není vůbec všední. Nejdáljsem s ní jel 55km v kuse, bábinka jezdí moc statečně, snaží se a dělá mi velkou radost, pomalu jí uložím k zimnímu spánku a budu se těšit na první jarní sluníčko.