Babetta 210 (1984)

Tenhle stroj si asi našel spíš mě, než já jeho a nečekaně mě poznamenal do budoucna.

Více fotografii

Výška jezdce: 180 cm

První dojmy - Při první jízdě jsem absolutně nepobíral princip ovládání plynu na řídítku, na kterým se zároveň držím :-D . Nechtěně jsem si přidával :-) . Celkově byla první jízda docela sranda a vzhledem k síle motoru mě to nevyděsilo natolik, aby mě to odradilo.

Motorku bych doporučil pro - Pro někoho, kdo si chce vyzkoušet řídit něco jednostopého s motorem. Pro někoho, kdo chce levnou formu dopravy (protože to skoro nic nežere) a nebojí se občas umazat. Pro magory jako já :-D .

Doplňky na motorce - Košík, co jsem ukořistil při železné sobotě
Zpětné zrcátko

Recenze

K tomuhle stroji jsem přišel jako slepý k houslím. V oné inkriminované době, těsně před třicítkou, mi motorky a jim podobné vehikly nic neříkali. To se ale mělo změnit, když kamarád přišel se skvělým nápadem, zúčastnit se koštu pálenek, který pořádal v jedné přilehlé obci majitel místního penzionu. Se slovy: "Proč ne, nezvracel jsem z chlastu ani nepamatuju" jsem váhavě souhlasil .

V průběhu večera jsme se dali do řeči s oním majitelem penzionu, který nám udělal menší exkurzi, při které si jeden z kamarádů všiml na dvoře stojící Babetty. Když na ni poukázal, tak mu byla nabídnuta za tisícovku s tím, že na ní majitel stejně nejezdí. Výborná cena (byla i s helmou) - samozřejmě přijal.

Jak večer a koštování pokročilo, jeden z nás "novému majiteli" vyjádřil lehkou závist nad dobrým kupem. Taková Babetta by se mu taky líbila. Nový majitel mu kupodivu vyšel vstříc. Vzal ji jen proto, že to byla dobrá koupě a byla by škoda ji tam nechat. Jestli chce, za 1500 Kč ji může mít. Člověk by čekal, že to okamžitě přijme, ale on kupodivu váhal. Váhal a váhal, až jsem v tom opojení (dodneška nevím, proč jsem to udělal – kromě té pálenky samozřejmě ) řekl: "Tak já to beru". Vytáhl jsem patnáct set z peněženky, padlo něco v tom smyslu, že kdo neváhá, ten bere a bylo hotovo. Odvoz z koštu naštěstí mohl dojet i s dodávkou, takže se Babetta přestěhovala do "kolárny" v bytovce, kde jsem v té době bydlel (to mám trošku v mlze ).

Druhý den mě v mém boji s pálením žáhy vyrušil zvonek. Kamarád z bytu pod námi (taky Babettář) byl u toho, když jsme ji dovezli, tak se chtěl podívat. Už ve chvíli, kdy jsem mu otevřel (ve druhém patře), tak jsem cítil, že se opravdu musíme jít podívat, protože se celou bytovkou šířil zápach benzínu .

Když jsme tak na ni koukali, jak si hoví nad loužičkou z protékajícího kohoutu, tak to byla asi poslední chvíle na záchranu, než jsem si vypěstoval tenhle ne zrovna levný koníček.

Kamarád pošteloval karburátor (rozuměj – náhodně zatočil šroubky směsi a volnoběhu) a po spoustě šlapání Babetta ožila. Projeli jsme se nafoukat gumy a já zjistit, že mě to vlastně docela bavilo. Odvezl jsem ji ke kamarádovi vedle do dědiny, který je zároveň místní machr přes Babetty, protože jsem o tom věděl v té době kulový a čekal co z toho vyleze.

Kromě sjetých brzd, zničených zadních tlumičů a náhrady tlačítka sytiče, místo kterého byl hřebík se vlastně řešila jen klasika, jako gufera, hadička, lanka, nějaké to čištění karburátoru, svíčka apod. Mohlo se začít jezdit.

Za první dva roky jsem najezdil okolo patnácti set kilometrů a řešil jen asi dva problémy. Za prvé to nedrželo volnoběh a zdechalo. To vyřešila výměna karburátoru Jikov za Dellorto. Za druhé se občas povolila matice dvojkového bubnu a já musel někde u cesty odmontovat plasty a dotáhnout ji, abych mohl pokračovat (nakonec jsme s oním kamarádem/ odborníkem přišli na to, že na unašeči dvojkových čelistí byli zezadu někým ubroušeny jakési výstupky, takže po výměně i toto přestalo). Každopádně mě to neuvěřitelně chytlo. Taky jsem se v tom začal trochu vrtat i sám. Vyměnil jsem to či ono, natáhl nový kabel, něco doplnil a hodně toho načetl.

Postupně mě však začala dohánět omezení, které Babetta má. Malá rychlost v dnešním hustém provozu znamená, že vás neustále někdo předjíždí, na frekventovaných křižovatkách se snadno stanete špuntem a kolikrát jsem si někde v kopci říkal, že bych potřeboval zařadit manuálně. Udělal jsem si řidičák a začal spravovat Jawu po bratrovi, asi abych zužitkoval nabyté zkušenosti .

Na jaře třetího roku jsem vyrazil na první testovací jízdu po zimě. Rozhodl jsem se pomotat kolem komína, kdyby mi po zimě natekl třeba olej do spojek, ucpal se kohout, nebo něco takového. Dojel jsem do vedlejší dědiny, když najednou Babetta ztratila tah a chcípla. Ucpaný kohout, říkám si. Přepnul jsem na rezervu a zkusil ji rozšlapat. Když se už už začínala rozjíždět, zablokovalo se zadní kolo a bylo po srandě. Došlapal jsem domů a shodil hlavu – spodní ojniční ložisko to po 30 letech a 24tis. kilometrech vzdalo a totálně se zaseklo. Já jsem měl plné ruce práce s Jawou a neměl jsem kapacitu to opravovat, takže Babetta opět putovala na opravu ke kamarádovi.
Ten udělal kompletní GO (nová klika, ložiska, ojnice, píst a výbrus), rovnou se dala nová řetězová sada a vyměnili pláště, ještě made in Yugoslavia .
Od té doby tenhle šílostroj opět (a o dost tišeji) jezdí, ale vzhledem k tomu, že jsem zprovoznil velkou motorku, tak už se na ni najde chuť jen jednou, dvakrát za sezónu.