BMW R 1200 ST (2006)

Čtvrtek 28.6.
Ráno nás přivítala slunečná obloha a teplo, Jíťě už bylo dobře a rameno už jí taky splasklo. Mě bylo kupodivu po tom množství vína také dobře, a tak jsme rozmýšleli kam pojedeme dál. Podíval jsem se na prognózu počasí a bylo jasné že na jih nemá cenu jet, protože tam byly deště. Nejlepší počasí se mělo odehrávat zhruba mezi Splitem a Šibenikem. Volba padla na národní park Krka. Už jsme tam jednou byli a moc se nám tam líbilo, tak jsme vše sbalili a vydali se na cestu s tím, že snídani si dáme někde cestou. Majitelé apartmánu se s námi vřele loučili a my s máváním odjížděli. Začalo se dělat horko, které bylo zatím na téhle dovolené docela nedostatkové a tak jsme byli veselí z toho, že je konečně horko a teplo ujížděli zpátky k Šibeniku. Před Šibenikem jsme odbočili směr Knin a národní park Krka. U Gradiny jsme odbočili doleva na 56 a jeli ke Skradinu, původní plán byl zase lodí ze Skradinu dojet do parku a znova si projít nám již známá místa, leč ve Skradinu to bylo jak hemžení mravenců. Všude mraky lidí a aut. Zastavil jsem tedy mimo placené parkoviště na travnatém plácku, kde už stálo několik motorek a šli jsme obhlédnout situaci. Zjistili jsme, že fronty na loď jsou nesnesitelně dlouhé až k parkovišti, a tak jsme se jen prošli s tím, že si někde dáme kafe a něco k snědku. Zašli jsme do jedné kavárny a objednali si. Začali jsme měnit plán a rozhodli se, že pojedeme do parku z druhé strany, kde by podle nás nemuselo být tolik lidí. Po konzumaci kávy coca- coly a nějakého jídla jsme se vydali zpátky k motorce. Vyhopsal jsem s mašinou zpátky na silnici a už jsme jeli. Náladu nám davy turistů nemohli zkazit, za slunného počasí a krásného tepla jsme mířili směr Gorice, kde jsme zahnuli doprava a přes Ičevo jsme se blížili k Roški Slapu, odkud jsme se chtěli do parku dostat a prohlédnout ho z druhé strany. Cestou jsme zastavili v jedné vracečce na krásné vyhlídce, a pak už sjížděli kaňonem dolů k vodě. Výhledy byly opět nádherné a dole nás vítala krásná úzká silnička přes vodu, lemovaná stromy, které někde tvořili i jakýsi tunel. Byla to paráda. Dole ve stínu bylo parkoviště, my však projeli a jeli dál nahoru abychom si udělali fotky i z druhé strany kopce. Foťák cvakal a já zatím otočil mašinu. Blížilo se poledne, a tak jsme si řekli, že oběd bude docela dobrý nápad. Projeli jsme tedy tou krásnou silničkou přes vodu a vrátili se k restauraci s nádhernou terasou a vyhlídkou nad malou vodní elektrárnou. Obsluha byla milá a my si vybrali speciality. Já dostal chuť na žabí stehýnka a Jíťa si dala úhoře. Jídlo bylo senzační, fotky přibývaly a my si užívali nádherného teplého dne. Po jídle jsme sjeli zase dolu a tentokrát jsme už na parkovišti zastavili. Všude byli zaměstnanci parku ve svých typických krojích a radili co a jak. Musím říct, že tohle mají Chorvati perfektně vymyšlené. Zakoupili jsme si vstupenky do parku a vydali se na cestu k vodopádu. Procházeli jsme starými budovami, mlýny a stavbami, které zajištovali po dlouhá staletí zdejší živobytí. Lidí zde bylo oproti Skradinu minimálně, a tak jsme si chrochtali blahem, jak jsme na to zase jednou vyzráli. Na molu jsme fotili ryby v jezeře a z dáli pozorovali a fotili veliký vodopád. Byla to paráda. Pak jsme se vydali zpátky k parkovišti a šli na druhou stranu, kde jsem se věnoval focení místní fauny a flóry. Podařilo se mi vyfotit krásné vážky, spoustu kachen a největší radost jsme měli, že jsme viděli nádhernou velikou zmiji. Dokonce se mi jí i podařilo natočit a vyfotit, než se líně odplazila někam pryč abychom jí neotravovali. Bylo zde prostě nádherně. Řekli jsme si, že se sem ještě vrátíme, protože zde byla ještě jeskyně a plavba ke klášteru Krka a už na to nebylo moc času. Došli jsme tedy pomalu zpátky k motorce a nadšení zdejší přírodou. Podle předpovědi počasí by se mělo relativně hezké počasí udržet v těchto místech ještě nějaký den, a tak jsme si zarezervovali ubytování v městečku Biograd na Moru, kde už to známe a kde se nám líbilo. Vydali jsme se tedy přes Varivode až na křižovatku, kde jsme odbočili doleva na silnici 59. Za Devrske jsme odbočili na 56 a přes Žažvič a Bulič jsme dojeli zase do Benkovace, odkud už cestu znám jako své boty, a tak jsme jeli neomylně až do Biogradu, kde jsme chvíli hledali námi vybraný pension. Nakonec jsme ho našli a zaparkovali před pěkným penzionem Gašpar. Paní domácí byla moc milá a uměla poměrně slušně česky. Řekla nám, že pro hosty vaří, a tak jsme si objednali večeři. Slibovala kalamáry. Vybalili jsme se a šli se ubytovat. Pokoj byl moc pěkný i s balkónem. Umyli jsme se, propocené věci daly na balkon a šli na večeři. Atmosféra byla parádní a večeře skvělá. Večer jsme se šli projít do Biogradu a nasáli jsme atmosféru přímořského letoviska plného barů obchůdků s cetkami a různými laskominami. Dali jsme si zmrzlinu a pozorovali trajekt, který zrovna vyplouval na protější ostrov. Vtipné bylo, že asi po 50 metrech plavby dal zpětný chod a vracel se zpátky do přístavu, tam jen spustil rampu, jakási paní nastoupila a vyplouvalo se znova. Pak už jsme za svitu lamp pokračovali zpátky jen jsme se zastavili ještě v baru na drink. Dnešní den se vydařil na jedničku.