BMW R 1200 ST (2006)

Pátek 29.6.
Ráno jsme se probudili do oblačného dne. Nepršelo, ale bylo zataženo. Došli jsme si na snídani, a pak vyrazili na cestu zpátky k parku Krka. Cesta byla parádní, teplo bylo tak akorát a nepršelo. Jeli jsme zase do Šibeniku a odtud jsme měli v plánu jet k námi již známému splavu, tentokrát z druhé strany. Podjeli jsme dálnici a pak najeli na silnici33 směr Konjevrate až do Drniše. Tam jsme najeli na vedlejší silničku, a protože přímá cesta k vodopádu byla uzavřená jeli jsme objížďkou přes Kaočine, kde jsme trochu bloudili, protože značení nebylo úplně ideální a nechtělo se nám věřit, že objížďka vede polňačkou. Nakonec jsme to našli a dali jsme si celkem pěknou polní cestu. Pokračovali jsme dál už podle ukazatelů a ty nás vedly neomylně. Za chvíli už jsme sjížděli do kaňonu řeky a mlsali nádherné výhledy. Přijeli jsme na námi známé velmi dobře organizované parkoviště a koupili lístky na plavbu a návštěvu kláštera. Měli jsme ještě čas do vyplutí, a tak jsme zašli k mlýnům na nějakou místní specialitu. K jídlu jsme měli sýry, maso, zeleninu, No najedli jsme se královsky. Pak už jsme se vydali k lodi. Cestou jsem fotil nádherné veliké ještěrky a za chvíli jsme byli u mola. Námořník a kapitán už čekali a přišel ještě jeden pár. Měli jsme tedy skoro soukromou plavbu. Byla to paráda fotili jsme všechno možné a obdivovali krásy zdejší přírody. Občas spadlo pár kapek, ale jinak bylo hezky příjemně, tak akorát na výlet. Po přistání u mola před klášterem nám kapitán řekl kdy se vyplouvá na další část cesty a my vyrazili ke klášteru. Je to krásný úplně zastrčený soubor budov a kostelů. Vnitřní výzdoba nás ohromila, je nádherná, avšak není to barokně přeplácané jako ve většině českých sakrálních staveb. Nádvoří s podloubím a citroníky bylo prostě kouzelné. Paní průvodkyně nám vyprávěla o historii, a o tom jak se zde žilo, bylo to velmi zajímavé. Pak nás ještě zavedla do krypty, kde byl údajně nejstarší křesťanský hrob. Pak už jsme se pomalu vydali zpátky k lodi. Pluli jsme dál a připluli pod dvě staré zřícené pevnosti které stály vysoko na skalách naproti sobě. Vypadají impozantně i když už jsou to jen zříceniny. Pak kapitán loď otočil a jeli jsme zpátky. Tahle plavba se nám moc líbila. Další jsme navštívili jeskyni. Podle ukazatelů k ní vede 517 schodů. Ještě že nebylo horko, ty schody byly vražedné. Je to taková prostorná jeskyně, kterou obývali lidé v pravěku, kde jsou naaranžované figuríny, jak by to tam asi tenkrát mohlo vypadat a jsou tam i nějaké kosterní pozůstatky. Je to docela zajímavé a určitě to za tu námahu stálo. Výhledy z té výšky na řeku dole jsou nádherné. Pak už jsme zase sešlapali všechny schody dolů a to už šlo o poznání lépe. Potom už jsme se vydali zase zpátky přes Benkovac do Biogradu a šli se projít na pláž. Ve městě jsme uvažovali, že bychom si koupili zájezd lodí po okolí parku Kornati, kterou jsme před čtyřmi roky pro nedostatek zájemců nemohli zažít, a tak jsme vyslechli nejdříve jednu nabídku a po chvíli jsme objevili ještě jednoho týpka a jeho nabídka se nám zdála lepší. Byla sice o něco dražší, ale měli hezčí loď a zajímavější program. Bylo tedy rozhodnuto. Zítra se pojede na výlet lodí a motorka bude odpočívat. Vrátili jsme se zpátky do penzionu, kde se pilo a protože tam byl i nějaký Franta z Čech dali jsme se s ním do řeči. Byl to veselý chlapík, který vyprávěl, že sem jezdí jako domů už mnoho let, vyprávěl historky, a tak se pilo a bylo nám hej. Spát jsme šli v notně podroušeném stavu, protože paní domácí měla vynikající víno.