BMW R 1200 ST (2006)

Úterý 26.6.

Já jsem od rána měl špatnou náladu, celou noc pršelo, a nepřestávalo ani ráno. Stále jsem vypočítával, kde bychom byli kdybychom se plavili do Řecka a čas pomalu ubíhal. Když v tom zazvonil asi v 8:00 telefon. S napětím jsme očekávali zprávu a ta byla, že motorka je opravená, že si pro ni můžeme přijít. No čekali jsme spíš, že jim to bude trvat déle a proto, jsme ještě leželi. Rakušáci tedy opravdu překvapili. Nálada se malinko zlepšila a dokonce i začal ustávat déšť. Sbalili jsme si věci a poprosili chlápka na recepci, zda si věci můžeme nechat na pokoji, než si přivezeme motorku, Nebyl to problém, a tak jsme popadli helmy bundy a vydali se k servisu. Přestalo pršet a cestou spadlo jen pár kapek. Před servisem už stála naše mašina znovu oblečená do svého rudo stříbrného kabátku a my jsme šli zaplatit opravu. Nebylo to málo, ale nebylo to ani moc, myslím že v Čechách by jsme zaplatili asi podobnou částku. Karta pípla pin byl OK a hurá k motorce. Nastartovala hned a já se zaradoval. Horší to už bylo s mou důvěrou v tento německý kus železa. Přijeli jsme k hotelu a začali se pomalu balit, já měl náladu akorát všeho nechat a jet domu, Jíťa mi říkala, že teď už to bude v pořádku a trochu mě přemluvila. A tak se jelo dál. Musel jsem přeplánovat mapy v navigaci. Plán byl nyní takový, že pojedeme do Slovinska a projedeme Triglavský park, a pak pojedeme do Chorvatska k moři. Vzhledem k předpovědi počasí se nám to jevilo jako nejlepší řešení, protože ve vnitrozemí a Bosně podle radarů panovalo doslova psí počasí. Vše bylo sbaleno a my připraveni k odjezdu, znovu nám začínala dovolená, tak teď znovu a snad lépe.
Navigace mě vedla z města nám už známými ulicemi a my se pomalu vymotali z tohoto, ne úplně hezkého města ven směrem Kranjska Gora po silnici B83, za Hartem, jsme odbočili doleva na B109 směrem Wurzenpass. Počasí se nám zdálo být nakloněné, oteplilo se a začalo svítit slunce, dokonce i silnice oschla. Jelo se hezky a my začali stoupat do kopců k Slovinským hranicím. Hranice byly zajímavé okolo silnice bylo několik tanků T-34 a nějaké pevnosti. Přejeli jsme hranice a pokračovali zase dolů ke Kranjské Goře. Tam jsme odbočili doprava a vydali se do nitra triglavského parku sedlu Vršič. Výhledy byly krásné příroda nádherná a my si pomalu začali cestu užívat. Silnice byla celkem pěkná a krásně zatáčkovitá, a tak jsme se zatáčku po zatáčce dostávali stále výš a výš. Co mě docela rozladilo, že z téhle strany jsou ve všech vracečkách místo asfaltu dlažební kostky, byl jsem docela rád, že nebylo mokro. Serpentina střídala serpentinu, Jíťa fotila a bylo nám zase krásně. Musím ale uznat, že Slovinci to zde mají krásně označené, všechny serpentiny jsou očíslované a je na nich napsaná nadmořská výška. Je to docela hezké počítání, až jsme se dostali do sedla Vršič, který je ve výšce 1611 metrů, takže bylo zase příjemné být výš než v Čechách na Sněžce. Zastavili jsme nahoře jen na nezbytné fotky a pokračovali zase dolů. Cestou jsme potkali dva semafory, protože silnici zrovna opravovali, a že jí opravovali docela bytelně. Vylámané kusy skály, metry betonu, myslím, že v Čechách by taková oprava trvala minimálně několik let. Výhledy do údolí byly krásné a nechybělo ani počítání serpentin. Sjeli jsme dolů do údolí a pokračovali údolím podél řeky Soča. Projeli jsme vesničkou Trenta a užívali si nádherných výhledů na okolní vysoké hory a skály. Pokračovali jsme po silnici 206 až za městečko Kal Koritnica, kde jsme odbočili na 203 a jeli směr Bovec. Silnice nás opět zavedla k řece Soča a my jsme zastavili u vodopádu Boka. Prošli jsme se a udělali nějaké fotky, bohužel vodopád byl ze silnice špatně vidět a my neměli čas se toulat krásnou přírodou až k vodopádu, a tak jsme pokračovali dál. Koryto řeky zde bylo obrovské, avšak teď teklo jen málo vody, když po zimě taje sníh musí to být neskutečný hukot. Jeli jsme pořád podél řeky po 203 přes městečko Žaga a Srpenici. Jsou to malé hezké vesničky obklopené vysokými horami, krajina je zde velmi zajímavá a je pořád na co koukat. V Kobaridu jsme odbočili doleva a pokračovali po 102 stále podél řeky. Před Tolminem jsme se drželi vpravo a najeli na 103 a pokračovali na Volče a Ročinj. Na kraji městečka Kanal s výhledem na místní most a na průzračnou řeku jsme zastavili u kavárny a dali si colu, kafe a nějaký zákusek. Byli tam ještě nějací motorkáři z Německa, a když odjížděli ptal se mě takový starší šedivý pán co to mám za motorku a chválil mi jí, že on své BMW už má dlouho a má najeto skoro 200000 kilometrů, že jsou to skvělé stroje. No nechtěl jsem mu vyprávět jaké lapálie nás letos potkaly. Potom už jsme zase sedli na motorku a pokračovali dál. Bylo až podezřele hezké počasí na to jak hrozivě se tvářily předpovědi, a tak jsme jeli za stálého svitu slunce. Projeli jsme Novou Goricu a napojili se na silnici 204 a pokračovali dál Slovinskem přes Branik a Štanjel pořád po 204 až do Sežany, kde jsme se dali směrem na Divaču a odtud po 405 na Vremski Britof. V Ilirské Bistrici jsme najeli na šestku a po hlavní už jsme si to mířili k Chorvatským hranicím. Najeli jsme na Dálnici A7, protože den se začínal nachylovat a chtěli jsme se posunout k moři. Uháněli jsme si to ke Rjiece. Pokračovali jsme dál směrem na split a Záhřeb. Jak jsme se pomalu začali vzdalovat od moře začaly se objevovat stále větší a tmavší mraky, a také se ochladilo. Proto jsme byli rádi když nás dálnice opět začala přibližovat k moři, protože i pár kapek spadlo a vítr začal dout poměrně silně. Sjeli jsme z dálnice k městečku Senj. Sjížděli jsme serpentinama dolů a měli hezké výhledy. Ve městě jsem dojel do samotného centra hned u moře a zastavil před nějakým luxusním hotelem. Bylo už pozdě měli jsme hlad a tak jsme si dopřáli luxus, teď už stejně žádné šetření nemělo smysl, hlavně abychom si to pořádně užili. Jíťa došla vyřídit ubytování a já zaparkoval před hotelem na vyhrazeném parkování pro motorky. Vše už pak šlo ráz na ráz, vybalit se osprchovat a upravit. Restaurace už nás čeká. Dali jsme si místní speciality a víno a bylo nám dobře. Ještě nás vystrašilo, když jsme se vraceli zpátky na pokoj, že dveře byly otevřené, no naštěstí se nic neztratilo, jen jsem nepochopil systém zamykání, ale hotelový údržbář který vypadal, že tomu opravdu nerozumí nás ujistil, že je vše v pořádku. Bylo hezky a bylo teplo, a tak jsme se těšili na další den.