BMW R 1200 ST (2006)

Krásy Řecka jsme nepoznali

Přemýšlel jsem kam letos vyrazit na dovolenou, opět nás to táhlo dolů na Balkán, ale chtěli jsme ještě níž. Nakonec mě napadla myšlenka, že cestu na jih podnikneme trajektem, protože Bosnu a Černou Horu již máme docela projeté a tímto bychom si ušetřili nějaký ten den. Začali jsme plánovat, Jíťa zařídila trajekt a navrhla místa, které by bylo hezké poznat a já zajistil technickou část výpravy. Na jaře jsem svěřil motorku do autorizovaného servisu k provedení záručních výměn čerpadla a unašeče kardanu, které ještě nebyly provedené a pokusil jsem se zprovoznit palivoměr. Bohužel ani po 14 dnech v servisu se nepodařilo palivoměr rozchodit. Mechanik zkoušel všechny možné fígle s palivoměry a softwary, ale nakonec prostě ne a ne fungovat. Smířil jsem se tedy s tím, že už to prostě asi nikdy fungovat nebude a dal jsem se do plánování trasy. Ještě jsem koupil nové gumy, osvědčené z předešlé dovolené a zajistil jsem přezutí. Jíťa zatím zařídila vše potřebné k cestě na moři a zajistila ubytování v Benátkách a v Patrasu, kde byl cíl plavby. Ještě jsem zařídil pojištění na cesty pro případ nenadále situace a mohli jsme vyrazit. Cesta byla naplánovaná po krásách Řeckého poloostrova a následně toulky po Makedonii a Albánii. A pak stále severněji až domů. Na jaře jsem si koupil ještě nové kalhoty a boty, protože ty staré už dosluhovaly, a protože se mi rozbila pár dní před odjezdem sluneční clona v helmě ještě jsem si od kolegů v práci půjčil novou helmu s vizí, že jí stejně koupím, protože se mi moc líbila. Vše bylo nachystané, vše bylo připravené dovolená může začít, foťáky a kamery měly baterky plně nabité a paměťové karty byly prázdné. Den odjezdu se nachýlil, vzrušení a nadšení bylo obrovské, další výprava je tady.

sobota 23.6.2018
7:30 hodin
Start je tu, kufry sbalené my připraveni, oblečení pózujeme před foťákem, dobrodružství začíná.
Cíl dnešní trasy byl jasný, dojet do hotelu v Benátkách, protože nám následující den vyplouvá trajekt v poledne do našeho vysněného Řecka. Sedli jsme na mašinu, počasí bylo v celku přívětivé slunce svítilo, jen nebylo úplně teplo, ale to nám nevadilo, oblečeni jsme byli podle zkušeností dobře, a já už měl funkční vyhřívání heftů.
Vyjeli jsme klasicky směrem na Borotín a Sudoměřice, kde jsme najeli na D3 a jeli pořád dolů na jih, Českými Budějovicemi jsme se protáhli jako nic a už jsme mířili směr kaplice. Teplo nebylo, ale slunce alespoň hřálo. Na Molce před kaplicí jsme zastavili a dali si kávu a něco sladkého, počasí nám přálo a cesta krásně ubíhala, napsal jsem taťkovi, že už jsme téměř u hranic a pokračovali jsme dál. Měl jsem koupenou rakouskou dálniční známku, protože dnešek byl myšlen čistě jako tranzitní. Pokračovali jsme směr Freistadt, kde jsme najeli na dálnici S10 a uháněli si to k Linzu. Po dálnici jsme prokličkovali Linzem jako nic, navigace byla přesná a značení parádní. Napojili jsme se na A1 a pak jsme najeli na A9. U Liezenu, jsme zastavili na odpočívadle, kde zrovna odtahovka nakládala nějakého chopráka. Bylo mi ho velmi líto a říkal jsem si, že nás to snad nepotká. Dali jsme si pauzu na kafe a nějakou tu svačinu a pokračovali dál. U Sankt Michaelu jsme najeli na S36 a Jeli dolu na jin k Zeltwegu. Dál jsme pokračovali po B78 směrem k Wolfsbergu, a dál ke Klagenfurtu po A2. Projeli jsme Krásné alpské vesničky, počasí bylo hezké sluníčko svítilo a i teplo se udělalo. Bylo kolem dvou hodin po poledni a já podle kilometrů usoudil, že budu muset natankovat, a tak jsem u Saagu sjel na benzinku. Jíťa šla do bistra objednat něco k obědu a já mezitím natankoval. Po zaplacení jsem chtěl odjet od stojanu a motorka nějak nechtěla nastartovat. Nakonec nastartovala, ale jen na pár sekund. Po několika ujetých metrech motor zhasl a už nenastartoval. Dotlačil jsem motorku na parkovací místo a začal řešit co se stalo. V první chvíli jsem se lekl jestli jsem omylem nenatankoval naftu, ale tyto obavy se nepotvrdily takový nešika nejsem. Začal jsem propadat trudomyslnosti. Nažhavil jsem telefon a konzultoval problém s tátou a poté i s Panem Skružným, který rok dozadu odtahoval z Bosny tátova kamaráda, kterému vypověděl službu jeden válec. Rozebral jsem kapoty a šel po čerpadle, které z našich porad vyšlo jako příčina problému. Vzhledem k tomu, že motorka měla čerpadlo nové, došli jsme k závěru, že závada je na regulátoru čerpadla. Pan Skružný mi radil, že se regulátor dá obejít, ale já však neměl potřebné věci, k této úpravě. Došlo tedy na kontaktování asistenční služby. Pak už vše šlo jako na drátkách, Přijela odtahovka a já si vzpomněl na toho chopráka z dopoledne. Nálada byla na bodu mrazu, byl jsem propocený, špinavý a zoufalý z nastalé situace. Jíťa jako tlumočník a lingvista výpravy dohodla kam motorku odvezou. Nakonec padla volba na Villach. Pak už zbývalo s pojišťovnou domluvit ubytování ve Villachu a taxík, který nás tam odveze. Musím říct, že asistenční služba a linka fungovala perfektně, a tak jsme odpoledne už byli ubytovaní v hotelu ve Villachu s tím, že motorka je už v servisu BMW Megabike karnten. Náladu jsme měli mizernou, ale co se dalo v danou chvíli dělat. Bylo hezké počasí, a tak jsme začali poznávat krásy tohoto města. Prošli jsme centrum, a protože se den začal nachylovat, zašli jsme si na večeři. Ještě mi volali z asistenční služby a ptali se jestli vše dopadlo dobře, a kdyby bylo cokoliv potřeba zařídit, že se na ně mám ihned obrátit. Musím říct, že mě to velmi potěšilo. Náladu, jsme měli takovou všelijakou, a tak jsme šli docela brzy spát, neměli jsme moc chuť si někde dlouho do noci vyhazovat z kopýtka. Smiřovali jsme se s tím, že trajekt do Řecka, který byl zaplacený zítra odpluje bez nás.