BMW R 1200 ST (2006)

15. den sobota 22. července
Ráno jsme se probudili do kompletně zatažené oblohy hrozivě tmavými mraky. Nepršelo, ale bylo otázkou času kdy začne. Sbalili jsme se, rozloučili a vyrazili na cestu. Dnes byl jasný cíl dojet až domu, a tak jsem se rozhodl v tom počasí nikde nekličkovat po vesnicích Maďarských a jeli jsme k dálnici. Ještě před dálnicí se spustil déšť a my se navlíkli do nepromoků. Bylo to otravné, ale utěšovali jsme se tím, že je alespoň sebou netaháme zbytečně. Ochladilo se a nám byla skoro zima, protože jsme za posledních 14 dní téměř nepoznali teploty pod 35 stupňů a 40 nebyla rozhodně výjimka. Oděni do slušivých nepromokavých kombinéz jsme najeli na dálnici vedoucí nahoru do Budapešti a ukrajovali jsme v lijáku kilometr za kilometrem. Před Szekeszfehérvárem jsem sjel z dálnice, abychom alespoň symbolicky navštívili město s tak nemožným názvem, který se za jízdy v podstatě nedá přečíst. Objeli jsme Szekeszfehérvár a po silnici 81 jsme jeli směr Győr , kde jsme najeli opět na dálnici. Asi na půl cesty před Győrem přestalo pršet a my se mohli svléct z našich slušivých kombinéz. Teplota pomalu stoupala zase ke 30 stupňům a my byli zase jako ryby ve vodě. Přes Rajku jsme vjeli na Slovensko a po dálnici projeli Bratislavou. Kousek před českými hranicemi jsem ještě natankoval, protože jsem nechtěl riskovat prázdnou nádrž na dálnici. Slunce pálilo a cesta po dálnici byla nudná a ubíjející. Kilometr za kilometrem jsme se blížili k Brnu a slavné D1. Zastávka na benzince hned za Brnem byla příjemná dali jsme si kafe a bagetu a zamířili na poslední etapu cesty domu. Asi po dvou kilometrech byla kolona, a tak jsme akorát sjeli směr Rosice a Třebíč a D1 jsme nechali těm co mají pevnější nervy. Jeli jsme po 23 směr Třebíč a pozorovali mraky jak se podezřele houfují všude okolo a doufali, že nás to nikde nespláchne. Pár kapek jsme potkali a v Třebíči před námi asi pršelo, ale vyšli jsme ze souboje s deštěm vítězně a pokračovali dál po 23 směr Telč. Projeli jsme vesnice s poetickými názvy Stará a Nová Říše a dojeli až do Telče. Pokračovali jsme stále po 23 směrem na Jindřichův Hradec, kde jsme už jeli po paměti, protože tady to známe jako své boty. Projeli jsme Kardašovu Řečici a jeli až na nájezd na dálnici u Soběslavi. Mílovými kroky jsme se blížili k domovu. Z dálnice jsme sjeli v Chotovinách, a pak už to byla klasika přes Sudoměřice a Borotín až do Sedlce, kde jsme byli rodinou vřele přivítáni.

Letošní dovolená se povedla opravdu na jedničku s hvězdičkou, nepotkaly nás žádné problémy a ani nějaké nebezpečné krizovky. Počasí bylo senzační a zmokli jsme jen první a poslední den. Až na anabázi s prázdnou nádrží v Makedonii vše vyšlo na 100% a i tu prázdnou nádrž jsme brali jako takové zpestření. Všude, kde jsme byli ubytovaní se o nás skvěle starali a my tak poznali zase nové a přátelské lidi. Kdo nebyl na balkáně vřele doporučujeme návštěvu. Silnice jsou dobré provoz také v pohodě, když pominu Albánii, ta je taková prostě celá jiná ale nádherná. Balkán by se dal shrnout větou kterou říká můj taťka a má naprostou pravdu ,, Na balkáně je svět ještě v pořádku"