BMW R 1200 ST (2006)

13. den čtvrtek 20. července
Ráno bylo opět krásné a nebe bez mráčků, posnídali jsme výbornou domácí omeletu a pečivo. Jjako vždy nás hostili zase královsky. Proběhla ranní hygiena a balení a pak už jen rozloučení s majiteli a tradá vstříc další cestě. Tentokrát už bylo v plánu se v podstatě dostat do Maďarska do Hévízu, kde jsme si chtěli udělat poslední odpočinkový den před návratem domů do reality. Projeli jsme Ripačem a pokračovali k Bihači, kde jsem měl v plánu trasu, kterou jsme nakonec neprojeli, protože to byl zase offroad a Jíťa byla rezolutně proti, že už té šotoliny, děr a prachu bylo letos dost. Otočil jsem to tedy a jel podle ukazatelů a ne navigace. Jeli jsme tedy po silnici M5 na Musliči, a dál až k hraničnímu přechodu. Přechod trval zase jen chvíli, a pak už jsme jeli Chorvatskem po 217 směr Grabovac. V Grabovaci jsme odbočili doprava směr Karlovač a jeli po silnici 1. Po jedničce se jede celkem dobře, jen už je to hlavní silnice, a tak je provoz docela hustý. V Karlovaci jsme najeli na dálnici směr Záhřeb a mílovými kroky se blížili k Chorvatskému hlavnímu městu. Po dálnici jsme objeli Záhřeb, kde byly na mýtných branách ony pověstné kolony, které jsme protrpěli a mířili jsme na Varaždin, Provoz byl hustý, ale zdaleka ne tolik jako na naší slavné D1. U Varaždinu jsme zastavili na benzince. Dotankoval jsem ohnivou vodu a dali jsme si malé občerstvení a colu. Pak už jsme zase pokračovali ve spanilé jízdě až k hraničnímu přechodu. Je to dálniční přechod takže to byla asi nejdelší zastávka na hranicích jakou jsme letos měli, ale přežili jsme to bez úhony a po dálnici pokračovali dál. A sjížděli až na exitu směr Balatonszentgyörgy a Keszthely. Tady v Maďarsku už je ta krajina o poznání méně zajímavá, samé roviny a pole. Vesničky mají však hezké a upravené a i u silnice je spousta prodejců melounů a různého dalšího ovoce a zeleniny jako na celém Balkáně. Tady už je to k Hévízu kousek a po chvilce už odbočujeme do Hévízu. V navigaci mám nastaven hotel Spa Hévíz, a tak nás vede neomylně okolo termálního jezera na druhou stranu a do města a na kolonádu, kde je však zákaz vjezdu. No alespoň víme jak to tu vypadá. Otočil jsem to tedy a vrátil se zase úplně na začátek města a přijeli jsme k hotelu. Měli volný jeden pokoj na jednu noc. Chtěli jsme noci dvě, ale i ta jedna noc je dobrá, protože je to i s večeří a náramky pro vstup do termálů můžeme odevzdat až večer. Jdeme se ubytovat a osprchovat, protože dnes jsme se před Záhřebem a Chorvatsko Maďarskými hranicemi pekli opravdu důkladně. Potom hurá do plavek, županů a tradá do termálů. Je už sice dost hodin a Maďaři zavírají termály poměrně brzy, ale nějakou hodinku si dnes zaplaveme. Termální jezero je v Hévízu přírodní, má krásně teplou vodu a je pořádně hluboké, všude okolo je spousta leknínů a vůbec celé okolí je kouzelné. Koupeme se, opalujeme, dáváme si chlazené nápoje a nějaké drobné občerstvení. Na hotel jdeme až když nás zaměstnanci posílají pryč s tím, že zas až zítra. V hotelu jsme se upravili a vyrazili na výbornou večeři ve švédském stylu, a tak jsem z těch dobrot ochutnal skoro od všeho trošku. Večer jsme se procházeli po městě na kolonádě a zastavili se u jednoho baru, kde jsme si dali drinky, ale zase nás dohnala hejna komárů, takže nás pěkně pokousali. Stihli jsme si ještě přes booking zarezervovat nocleh na zítra abychom to měli bez starostí a šli spát unavení jako koťata.