BMW R 1200 ST (2006)

8. den sobota 15. července
Ráno nás vzbudilo broušení rozbruskou, koukl jsem z okna a asi syn starého pána něco mordoval na tom pick-upu. Vstali jsme umyli se naházeli věci do motorky a chystali se k odjezdu. Dnes jsme měli v plánu dojet do Trsy v Durmitoru, kde jsme chtěli přespat. Po zabalení a navléknutí se do motooblečení přišlo loučení. Bylo to jak z filmu, podávání rukou focení přání si štěstí. Tento hotýlek pro nás byl nezapomenutelný a jestli budu hledat nocleh někdy v budoucnu v okolí Vermosh, pojedu opět sem, má to zde nepopsatelnou atmosféru, kterou jsem ještě nikde nezažil. Sedli jsme na motorku a pokračovali k hraničnímu přechodu, před hranicemi chybí asi tak 300 metrů asfaltu a jede se po prašné cestě, ale ta je pěkně upravená a jen práší. Přechod byl otázka chvilky byli jsme tam téměř jediní a tak už jsme za chvíli ujížděli po černohorské silnici k městečku Plav, kde jsme však pokračovali směrem na Andrejevicu. Silnice je parádní, okolní příroda krásně zelená, oproti Albánii je vidět, že je zde život asi o dost jednodušší a že je zde víc peněz. V Andrejevici jsme zastavili u hotýlku který měl krásnou předzahrádku na snídani, dali jsme si vydatnou snídani plnou vajec a lahodnou kávu a pokračovali dál v cestě po silnici M9 směrem na Mateševo. Silnička se výrazně zúžila a zhoršila, také jsem nechápal jízdu místních borců, kteří jezdí do zatáček do kterých nevidí zásadně protisměrem, a tak mi nachystali nejednu infarktovou chvilku. Projížděli jsme kouzelnou krajinou plnou zatáček a blížili jsme se do Kolašinu odkud jsme pokračovali směr Majkovac. Silnice už je to docela hodně frekventovaná a jezdí zde dost aut, ale vede krásným kaňonem řeky Tara. Před Majkovacem, jsme odbočili na menší silnici číslo P4 a s už o dost menším provozem jsme stále pokračovali kaňonem Tary. Výhledy byly krásné a počasí opět přálo, takže slunce pálilo jako o závod. Kousek před mostem přes řeku jsme zastavili na odpočívadle, kde je pomníček nějakého asi významného skokana na lyžích a kochali jsme se krásami místní krajiny. Také zde byly dvě docela milé dámy, které prodávaly místní ovoce, med a samohonku. Koupili jsme si kelímek lesních jahod a malin, dvě lahve likérů a skleničku medu. Bylo to moc příjemné zastavení. Pokračovali jsme dál kaňonem až k mostu odkud jsme pokračovali až do Žabljaku, kde jsme odbočili doprava a jeli směrem k lyžařskému středisku nahoru do hor směrem k vesnici Mala Crna Gora. Silnice je tu úzká, ale docela pěkná a ty výhledy a scenérie jsou skvělé. Vyjeli jsme až nahoru a pak zase začali sjíždět dolů, až k říčce Sušici. Místy bylo ze skal spadané kamení, ale projet se to dalo. Pak už jsme vyjeli zase nahoru a přes Nedajno jeli až do vesničky Trsa, kde jsme se ubytovali v penzionu. Byla zde docela zima a bylo zataženo, ale bylo tu nádherně. Dali jsme si k večeři zase místní speciality, a pak jsme se šli projít po okolí a udělat nějaké fotky. Večer jsme ulehli unavení a spalo se tady dobře