Velká cesta Balkánem 9. den BMW R 1200 ST

Vlastník	chuan
Vloženo	10.3.2013
Aktualizováno	25.1.2018
Zobrazeno	2 988x

9. den neděle 16. července
Ráno bylo pošmourné a ani teplo nebylo, to nás však neodradilo, dali jsme si vydatnou snídani a připravili jsme se na další cestu. Vydali jsme se po silnici P14 směrem k Plužine. Nejeli jsme tentokrát do známého sedla , protože jsme tudy už jeli posledně. Touto cestou jsme ještě nejeli a tak jsme pomalu sjížděli dolu. Začalo se citelně oteplovat, a dole kde jsou tunely už bylo zase vyloženě vedro Cestou byly zase nádherné výhledy a bylo vidět, že je docela sucho, protože dole v nádrži bylo podezřele málo vody. Projeli jsme pasáž plnou tunelů a sjeli až k vodní nádrži na řece Piva, kde jsme se dali doleva k Plužine. Odtud jsme pokračovali po M18 dolů do Nikšiče. V Nikšiči jsme chtěli najít nějaký starý most. Po nějakém tom bloudění jsme nakonec jakýsi starý most našli a pokračovali dál ke klášteru Ostrog. Cesta ubíhala dobře, bylo šílený vedro a po mnoha vracečkách jsme vyjeli k parkovišti. Dál nás nějaký pohůnek nepustil. Zaparkoval jsem tedy a vydali jsme se na šílenou cestu po schodech nahoru ke klášteru. Vedro bylo nesnesitelný a já jsem to kousek před vrcholem vzdal a čekal na Jíťu, která je odolnější než já a tak to vyšlapala celé. Udělala nějaké fotky a pak mě cestou dolu vyprávěla jaké to bylo. Tenhle klášter je docela známý a je tu docela hodně turistů. Asi nejšílenější je na jak vysoké skále někdo postaví klášter a chce tam žít, to nechápu. Vrátili jsme se zpátky do Nikšiče, kde jsme se dali doleva na silnici M6 ze které jsme po chvilce odbočili na silničku P15 která vede okolo Slanského jezera. Je to málo používaná hezká docela úzká silnička. Po nějaké chvíli mě Jíťa začala prosit že si potřebuje odskočit a tak jsem zastavil a ona odběhla. Mezitím se začalo chtít i mě a tak jsme se prostřídali a pak ještě jednou. Potom už jsme s prázdnými střevy pokračovali dál až do Cetinje. Tuhle silničku mohu doporučit je to opravdu hezké svezení s krásnými výhledy a minimálním provozem. V Cetinje jsme odbočili do parku Lovčen a vydali se vstříc nádherné přírodě. Silnice byla parádní a my vyjeli až nahoru na parkoviště k mauzoleu Petra Petroviče II Njegušského. V poslední vlásence jsme sice málem upadli, protože se protijedoucí auto rozhodlo nám cestu znepříjemnit, ale udržel jsem to nohou a tak bez ztráty kytičky jsme vyjeli až nahoru na malinké parkoviště. Tam jsme nechali motorku a pokračovali tunelem po schodech až na samotný vrcholek této hory. V motooblečení to byl náročný výstup ale povedlo se a stálo to za to. Nahoře je postavené monumentální mauzoleum a opět jsem si říkal jak to sakra tady postavili. Foťák cvakal výhledy byly nádherné slunce pálilo, ale byl takový mlžný opar tak nebylo vidět daleko. Den se pomalu přesunul do druhé poloviny a my jsme se vydali k motorce a pokračovali dál směrem ke Kotoru. Projeli jsme zase spoustu serpentin a užívali si jízdu, je to tady opravdu skvělé, pak už jsme se napojili na silnici vedoucí do Budvy. Bohužel několik kilometrů před Budvou se utvořila kolona a tak jsme se snažili pomalu opatrně předjíždět, aby jsme se bezpečně dostali do Budvy. Provoz byl silný z obou směrů, ale my se probíjeli blíž k městu. Kousek před Budvou nás dojel místní týpek na skútru a dělal nám předvoj. Ve městě řídili provoz policajti, kteří neustále pískali na píšťalky. My jsme zajeli do města k moři a popojíždění v kolonách a nesnesitelné horko nás nakonec donutilo zastavit u jednoho hotelu, protože motorka už byla zase přehřátá a musel jsem prostě vypnout motor abych to nezadřel. Jíťa se vydala na výzvědy zda mají volný pokoj na dvě noci a nakonec přišla s tím že nějaký pokoj mají. Byla to sice taková tmavá místnůstka ale byli jsme vyčerpaní a tak jsme to vzali. Zaparkoval jsem motorku před hotelem, vybalili jsme se umyli a šli jsme do víru města. Zašli jsme do restaurace, dali si místní speciality a potom jsme unavení šli spát, přes to že ve městě se teprve rozjížděla noční zábava.