BMW R 1200 ST (2006)

3. den pondělí 10. července
Ráno bylo příjemné a počasí nám zase dávalo tušit, že teplo bude a nakonec bylo hodně teplo. Snídaně byla opravdu královská, dokonce nám slečna udělala i čerstvý džus z ovoce co měla připravené. Penzion Mary Lou opravdu mohu doporučit. Po snídani proběhlo balení já nastěhoval naše krámy zase do kufrů. Pa už jsme se loučili a mířili směr Transalpina. Ještě v Albě jsem na kapotu motorky přicucnou přísavný držák kamery a dotankoval benzín. Cesta vedla do Sebesu, kde je v podstatě začátek Transalpiny. Za Sasciori začala ta správná paráda, zatáčka střídala zatáčku, asfalt perfektní, provoz minimální. Tahal jsem za plyn, Jíťa fotila a měla co dělat, aby se držela. Byla to naprosto parádní jízda. Každý, kdo touto silnicí jel a jel ráno, když ještě nebyl tak silný provoz mi dá jistě za pravdu, že to je prostě motorkářský ráj. Projeli jsme několik posledních vesnic, a pak už byla jen skvělá klikatá silnice až nahoru k přehradě Barajul Oasa. Nahoře na přehradě jsme zastavili. Bylo tam spousta motorkářů a výletníků, foťáky cvakaly a slunce se na nás smálo. Když jsme se dostatečně pokochali krásou, sedli jsme opět na stroj a začali se zase oddávat perfektní silnici plné nádherných zatáček a vraceček. Sjížděli jsme dolu k Obarsia Lotrului, kde jsme najeli na druhou polovinu Transalpiny. Tentokrát byl asfalt nový a ještě o chlup lepší, a zatáčky utaženější a provoz stále velmi nízký. Opět naprostá euforie a paráda. Stoupali jsme nahoru a zatáčky nebraly konce. Krajina se změnila, zmizely stromy a okolo byly jen louky. S
Stoupali jsme stále výš a výš až do sedla v nadmořské výšce okolo 2000metrů. Zajel jsem na takovou travnatou plošinu nad silnicí, kde parkovalo spousta motorkářů. Výhledy do všech stran byly neskutečné, teplota klesla také na přijatelnou mez a spousta ovčích stád po okolních kopcích o sobě dávala znát lehounkým cinkáním zvonečků. Tam nahoře panovala nepopsatelná krása a klid. Udělali jsme spoustu fotek a strávili tam hromadu nádherných chvil plných pohody. Potom už jsme se opět vyhoupli do sedla a pokračovali v cestě. Začalo klesání dolů do Novaci. Silnice tradičně je perfektní a samá zatáčka. Podle mého názoru je tato silnice lepší než slavnější Transfagarašan. Je tu menší provoz a přijde mi kvalitnější asfalt. Je zde ale vidět postupující turizmus, a všude je k vidění spousta nových hotelů a penzionů. Z Novaci jsme pokračovali po silnici 67 až do Targu Jiu.V Targu Jiu jsme zastavili na benzince a vstřebávali ty zážitky. Horko se opět přihlásilo a teploty se zase šplhaly ke 40. Dali jsme si kafe a bagetu, a jak si tak pochutnáváme, přijela banda asi 4 motorkářů a byli to Češi. Byli horkem totálně zničený a chystali se na Transalpinu, a tak jsme si vyměnili nějaké zkušenosti, rady a tipy. Čas se nachýlil a my se rozjeli každý svým směrem. Pokračovali jsme po 67D. Silnice vede krásnou krajinou, už tedy o dost méně zelenou, ale o dost více vyprahlou. Jeli jsme přes Rasovitu a Pestisani do Apa Neagra, kde se příroda začala zase zelenat, a také zatáček přibylo. Přijížděli jsme k národnímu parku Domogled - Valea Cernei. Silnice byla parádní, zatáčky taky. Lesy a skály byly úchvatné a provoz minimální, skvělou jízdou jsme se blížili k známým lázním Baile Herculane, kde jsme měli další bod, bez kterého by jsme se nemohli vrátit domů. Ten bod byla socha Herkula. Je to celkem malá soška namakanýho týpka s kyjem v ruce, kterej je úplně nahej a má přes sebe jen takový pláštík. Chvilku jsme toho týpka hledali, ale nakonec jsme ho našli a vyfotili jsme se s ním, protože tenhle týpek byl fakt hodně drsnej svalovec o kterém bylo natočeno hodně filmů. Den se posouval a my pokračovali do dnešního cíle, a tím bylo ubytovat se někde u Dunaje u Orsové. Vedro bylo k zalknutí my byli spocení jak vrata od chléva. Přidal jsem proto jako kritérium pro přespání bazén. Jeli jsme po silnici 57 a ubytovali se v hotelu Ancora, kde byl krásný bazén. Při ubytování byl kapku problém s týpkem na recepci, kterej tam byl asi první den a nevěděl jak do systému zadat naše doklady. Naštěstí se vše podařilo, já zaparkoval v hotelové garáži, a už jsme si to mířili k bazénu. Byla to pohoda, pivko střídalo pivko, slunce svítilo, foťák cvakal a my si užívali. Večer jsme si dali výbornou večeři já se pokoušel vyfotit měsíc, který se mi zase nepovedlo vyfotit tak jak bych si představoval, a pak už následoval sladký spánek.