BMW R 1200 ST (2006)

2. den neděle 9. července
Ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne, posnídali jsme a zabalili stan. Na recepci už byl náš starý známý Igen, je to pořád stejnej týpek co ovládá jediné slovo anglicky. Zaplatili jsme, odevzdali náramky ke vstupu do termálu a vyrazili dál. Projeli jsme Nyírbátorem a blížili jsme se k hraničnímu přechodu Vállaj, kde nebyly ani tentokrát žádné fronty, a tak jsme byli během chvilky v Rumunsku, Jíťa udělala nějaké fotky přechodu, a už jsme si to mířili do Carei a dál na Tasnad. Tato část je celkem nudná, protože všude okolo jsou roviny, pastviny, nebo pole. V Tasnadu jsme odbočili na silnici DN1F mířící na Zalau. Pokračovali jsme dál po této silnici směrem na Kluž. Cesta ubíhala perfektně, slunce pálilo, provoz byl minimální, silnice v dobrém stavu a žádné velké dopravní komplikace se nekonaly. Odbočili jsme potom na silnici DN1G mířící na Huedin. V Hudeninu jsem špatně odbočil, a tak jsme si asi kilometr zajeli. Celé to bylo způsobené špatně zvoleným průjezdním bodem, naštěstí jsem chybu odhalil brzo a nasměroval naší kobylu správným směrem. Pokračovali jsme po silnici R1 na Calatu a Benis k Národnímu praku Apuseni. Silnice se začala krásně klikatit a přibyly okolo lesy a krásné výhledy. Nadmořská výška se zvyšovala a my dojeli kousek před Belis. Odbočil jsem na takovou šotolinovou cestu a kousek jsme odjeli mimo silnici. Zastavili jsme a kochali se tou nádhernou přírodou. Okolo se pásla stáda krav a všude to krásně zvonilo kravskými zvonci. Dali jsme si svačinu, vykonali potřebu, a fotili a fotili. Mezitím se krávy nenápadně přibližovaly krok po kroku skoro až k nám. No úplně příjemný pocit to nebyl, bylo tam těch krav přeci jen docela dost, ale nevšímali jsme si jich, a tak i ony zjistily, že s námi žádná zábava nebude, a tak zase poklidně odešly. Po této pauze jsme zase nasedli a pokračovali dál národním parkem. Přejeli jsme přehradu a jeli dál po R1. Silnici lemovaly krávy a koně a slunce svítilo. Jeli jsme okolo vodní nádrže dál na Poiana Horeu. Cesta byla pěkná, klikatá a bylo to z kopce a zase do kopce. Takový malý motorkářský ráj s krásným počasím. Překvapilo nás obrovské množství dobytka a koní okolo silnice a bylo potřeba s nějakým tím zvířetem neustále počítat. Pomalu jsme začali klesat k Matisesti a dál do Albacu, kde jsme odbočili doleva a pokračovali směr Campeni a dál na Abrud a Zlatnu. Silnice byla zase parádní, krajina kopcovitá a samé zatáčky. Za Zlatnou se však začala opět zlověstně stahovat mračna a my jsme doufali, že to do Alby Iulie stihneme bez deště. Leč nepovedlo se a začaly padat pořádné rumunské tlusté kapky deště, a tak než jsem stačil zastavit byli jsme slušně promočení a bylo tak už docela zbytečné se navlékat do nepromoků. Naštěstí byl ten déšť opravdu krátký, a tak jsme dojeli do Alby sice po mokré silnici, ale už nepršelo a my za jízdy krásně začali osychat. V Albě jsme se ocitli v samém centru aniž bych to tušil. Začali jsme tedy hledat nějaké nocležiště, a skutečně po chvíli hledání jsme našli velmi pěkně vypadající penzion zvaný Mary Lou, kde měli volný pokoj, a tak jsme se ubytovali. Recepční ovládala angličtinu a pokoj byl přepychový. Vana, klimatizace, velikánská postel, televize a opravdu hodně prostoru.
Vykoupali jsme se a šli poznávat krásy tohoto starobylého města. Alba Iulia je velmi staré město, které už obývali staří Římané, avšak nynější podobu získalo v barokní době, kdy vznikla obrovská pevnost s bastiony. Alba je velmi podobná našemu Josefovu nebo Terezínu, avšak větší. Byly zde navíc nějaké folklorní dny, a tak zde bylo spoustu místních folklorních spolků, lidí a trhů. Naprostá paráda a doporučuji každému návštěvu. Prošli jsme pevnost a dali si večeři. Já jsem neodolal a dal si opět čorbu de burta (polévka, něco jako dršťková, ale taková ,,mlíková"). Ve městě jsme byli až dlouho do noci a nasávali jsme opojnou krásu tohoto starobylého, úžasného místa. Spát jsme šli pozdě plní zážitků z dnešního dne. Zažili jsme nádhernou přírodu krásné silnice a zakončili jsme den prohlídkou úchvatného města.