BMW R 1200 ST (2006)

Letošní dovolenou jsme s Jíťou naplánovali jako dlouhou cestu Balkánem na naší osvědčené mašině BMW. Plánování bylo dlouho dopředu, vymýšlel jsem trasu a Jíťa body zájmu, které bychom chtěli navštívit. Pak už jen zařídit pojištění pro případ nehody nebo poruchy a vše hodit do navigace. Start byl naplánovaný na sobotu 8. července. V pátek jsem přišel z práce a dobalil poslední věci, které byly potřeba, za nedlouho přišla i Jíťa a vydali jsme se na cestu do Sedlce, kde máme mašinu ustájenou. Chtěli jsme vyrazit v sobotu brzy ráno mezi pátou a šestou hodinou, aby jsme projeli slavnou D1 mimo špičku. Večer jsme vše zabalili do kufrů a připravili vše na odjezd. Nervozita stoupala dovolená začíná.

1. den sobota 8. července
Vstáváme před pátou hodinou, a před šestou už jsme sbalení a připravení. Je to tady, startuju motorku. Ještě nějakou tu fotku a vyrážíme. Jedeme na Vrchotice, Sudoměřice a po dálnici do Tábora, kde odbočujeme na silnici 19 směr Chýnov. Počasí je skvělé, je teplo svítí slunce a vše je krásné. Jíťa nezahálí a foťák cvaká. V Humpolci najíždíme na D1 a pokračujeme až do Brna. Cesta ubíhá rychle a přes mnohá zúžení a zpomalení jde vše hladce. Provoz je slabý a jen trochu zhoustne v Brně. Pokračujeme dál a odbočíme z D1 až na silnici 50 směr Slavkov u Brna. Ve Slavkově máme první pauzu, nejnudnější a nejhorší část cesty máme za sebou. Slunce svítí, je teplo a my si užíváme. Trocha občerstvení a vyrážíme dál na cestu. Jedeme směr Bučovice, Uherský Brod a ve Starém Hrozenkově beru benzín. Pak už se loučíme na dva týdny s naší republikou a jedeme po silnici 9 na Bánovce nad Bebravou, Prievidzu, Handlovou až do Žiaru nad Hronom. Odtud jedeme dál na Zvolen Detvu a Lučenec, kde odbočujeme na Rimavskou sobotu, před Maďarskými hranicemi se začaly zlověstně stahovat mračna a tak jsme se v Rimavské Seči navlékli do nepromoků, no byla to cikánská dědina a moc bezpečně to tam nevypadalo a tak jsme co nejrychleji ujížděli odtud pryč, protože malé cikánské velmi dotěrné děti se začaly shlukovat v možná až příliš hojné míře. Na jednoho obzvlášť dotěrného chlapečka jsem dokonce musel i zakřičet pár jadrných slov.
V Maďarsku jsme jeli na Putnok , Miskolc Tokaj a Nyíregyházu, kde jsme se zastavili na pumpě, protože to vypadalo, že spadne samo nebe a vše bude pohřbeno pod vodní hladinou. Jíťa říkala zůstaňme, slejvák bude strašnej a já říkal jde to určitě pryč jeďme. No za chvilku byla průtrž, že nebylo vidět na druhou stranu silnice a já byl rád že jsme nejeli. Asi po půl hodině to přešlo a my pokračovali dál do Nyírbátoru, kde jsme měli v plánu se ubytovat. Mračna se rozestoupila a silnice začala osychat.
Do Nyírbátoru jsme přijeli poměrně pozdě kvůli zdržením děštěm, ale Kemp jsme našli neomylně a ubytovali jsme se naprosto hladce, protože zrovna totiž neměl službu na recepci náš starý známý z minula, kterého jsme pracovně překřtili na Igen. Dostali jsme pásky na vstup do termálů, rychle postavili stan a hurá do vody. Bylo to nádherně osvěžující a v 8 večer nás už bohužel vyháněli, že zavírají. Moc se nám nechtělo. Sedli jsme tedy znovu na motorku a dojeli si koupit do supermarketu pití a jídlo na ráno, na snídani. Potom už jsme si zajeli na náměstí na večeři, a když nám přinesli obrovské porce jídla mysleli jsme, že jsme už na Balkáně. Noc proběhla v poklidu až na diskotéku, která duněla dlouho do rána, mě to nevadilo já spal jak špalek, ale Jíťa nebyla nadšená přeci jen spí jako na vodě.