Honda VTX 1300 C. Splněný sen po dlouhém a pečlivém vybírání.
,,Jen tenhle kůň mě může vézt do pekel"
Motorka koupena od XTREM-BIKES - Když bych měl známkovat jako ve škole,tak stopro 1
První dojmy - Strach z váhy a ovladatelnosti byli po pár kilometrech tytam. Je to suprová, krásná motorka. Jsem s ní maximálně spokojenej.
Recenze
Vy, kdo čtete tenhle článek máte k jedné stopě asi blýzko, protože by jste pravděpodobně nebrouzdali na těchto stránkách. O to bude jeho psaní pro mě jednodužší, když nemusím dlouho přemýšlet nad každou větou a vím že mi většina z vás bude rozumět.
Každý z nás začínal jinak, každý v jiném věku, každý na jiné mašině, ale všechny nás ten pekelnej stroj dostal, je to tak? Je to jako pro smažku dávka fetu. Motorka je pro nás droga.
Já jsem se narodil a vyrůstal na malé vesnici na jihu čech, kde jsme s kámošema jako malý caparti dědili staďáky, pincky a mustangy po rodičích a prarodičích ve věku, kdy jsme sotva dosáhli ze sedaček na zem. Víkendy a veškeré prázdniny, kterých za totáče nebylo zdaleka tolik co dnes, jsme trávili v dílničce za naší klubovnou a na loukách a lesních cestách jsme našim strojům dávali co proto. Začali první úpravy dělané na koleni a bez jakéhokoli speciálního nářadí. Zvedali se a zastřihávali blatníky, ohýbali a zvedali trubky laufů a kuchali jejich tlumiče, prostě amaterskej enduro-crossovej tunning sedmdesátých a osmdesátých let. Každý večer jsme se vraceli za tmy domů špinavý, promaštěný od oleje až za ušima a ráno nanovo. Jak šel čas, tak jsme pincky měnili za silnější Jawičky a ČZety, ale jinak se moc nezměnilo. Snad jen to, že jsme postupem času měli v kapsách platné řidičáky a nemuseli jsme už na silnicích před fízlama ujíždět a schovávat se do zastrčených uliček a sklaďáků.
Po dokončení škol, a to bylo v době, kdy šli bolševici do hajzlu, u mě odstartovala skoro dvacetiletá pauza bez mota. Změnili se priority, nastali jiné časy a první osobně vydělané peníze bylo nutné vrážet jinam, do bydlení, do rodiny... Nikdy jsem ale v duchu na motorku nezapoměl. Snil jsem o ní celých těch dvacet let a doufal, že se mi jednou poštěstí si nějakou znovu pořídit. Ale pořád je pro mě No.1 moje rodina. Díky za ní. Proto taky taková prodleva, a to při vší úctě. Postupem času se ty střípky v mozaice zvané sny měnili. Jako každej mladej divočák jsem nejdřív toužil po rychlym, silnym supersportu. Pak si jeden známej koupil naháče, tak jsem zase okukoval nakedbiky. Jak člověku přibejvá věk, začne víc přemejšlet, vážit si zdraví a života a tak i já usoudil, že koupit si něco tak rychlýho by mohlo bejt, pro mě i lidi kolem mě, nebezpečný. Posledních několik let jsem se začal vidět v sedle něčeho pohodlnýho, vhodnýho na víkendovou kochačku a občasné cestování i s „ledvinkou“. Moc se mi líbilo litrové Varadero. Když je vyzbrojené třemi kufry, vysokým štítem a padáky, je to robusní krásná motorka, na kterou je slyšet spoustu chvály od lidí co ji vlastní a které znám. I jeho ceny nahrávali tomu, že to bude ta pravá. Varan mě držel docela dlouho a popravdě řečeno, mě drží a líbí se mi dodnes a proto nevylučuju, že si jí někdy pořídim. Jen nevím proč, ale něco mě pořád táhlo někam jinam, někam do vod plných černé kůže, spousty chromu, kožených brašen a bublajících motorů. Uvědomil jsem si, že chopper/cruiser styl mě u srdce hřeje nejvíc.
Původně jsem měl choutky na Suzuki VS 1400, protože asi nejvíc připomínala motorky z motorkářskejch filmů. Pěknej stroj. Okukoval jsem fotky, četl recenze a sledoval ceny inzerátů na internetu i v novinách. Ale co vám dá víc, než si ji prohlédnout ve skutečnosti a sednout si na ní? Tak jsem vyrazil do jednoho motobazaru, kterej jí nabízel a tam ji viděl na vlastní oči. Přišla mi jako chudá příbuzná (omlouvám se všem VSákum).Byla bez brašen, jen tak jak vyjíždí z fabriky a prostě mi přišla strašně „hubená“. Je to chopper, tak to prostě je. A to nebyla úplně moje představa. Po motorycké stránce určitě tahoun a držák, jinak by si ji nekoupovala taková hromada lidí, proti tomu nic. Ale s mejma 175 cm a skoro 90 kilama nejsem žádnej střízlík. A když jsem přivřel oči a vybavil si jak na ni jedu, říkám si: „Vypadal bych jako rytíř v brnění jedoucí na oslovi“. Strašná představa. Držel jsem se tedy rad kámoše Klementa, super člověka, letitého bikera a pana „M“otomechanika, kterej mi doslova řekl:
„Řeknu ti to asi takhle vole. Ser na ty sračky co ti nakydaji lidi na internetu. Nikdo ti tam nenapíše že si koupil motorku, co stojí za hovno. Každej si vychválí tu svojí až do nebe. Nešetři na objemu, to by tě mohlo časem mrzet, takže nekupuj nic pod litr. Vybírej srdíčkem a kup si motorku která se bude líbit tobě, protože TY na ní budeš jezdit, ne ty lidi co ti radí na internetu, jenom TY !!! “
Díky Klemente.
A tak jsem od chopperů pootočil hlavu i ke cruiserům. Oddělil jsem zrno od plev, pak zůžil výběr podle finančních možností a ejhle. Zbyli mi Kawa VN 900 Classic (ta jediná hnaná řemenem a jediná těsně pod litrem), Yamaha XVS 1100 Dragstar i XVS 1100 A Classic, Suzuki VL 1500 a Honda VTX 1300 C. Tady zahrálo roli to srdíčko. Finální volba tedy bude mezi těmito stroji. Zahájil jsem výběr vylučovací metodou. Kawa VN 900 ,i přez její příznivé ceny, je výkonostně níž a tudíž po zamyšlení se nad Klementovo radama vypadává jako první. Zůstali tedy oba Dragouši, VL 1500 a Honda VTX. Po desítkách, neřkuli stovkách hodin strávenejch u internetu jsem vyřadil další stroje. Teď to odsrala Yamaha XVS 1100 A Dragstar Classic a Suzuki VL 1500. Jsou to opravdu detaili, co jsem studoval. Na Classicu a VLku se mi přestávaly líbit ty špičatý a na mě možná až zbytečně dlouhý blatníky. Finále bylo daný. Yamaha XVS 1100 Dragstar vs Honda VTX 1300 C. Tak a teď synku uvažuj, řikám si.
Drag - bezpochybně perfektně ovládající se motorka. Pohodlná jak pro řidiče, tak při drobnějších ůpravách zadního sedla i pro spolujezdkyni. Solidní výkon a perfektní zátah od spodních otáček. Vzhledově velká motorka, na což musim při svejch proporcích brát ohled. Kladný jsou i zkušenosti majitelů, kteří nedaji na Draga dopustit. „Je to držák“ znělo odevšad.
VTXko – Kus pořádnýho železa. Velkej stroj s ohromnym agregátem a točivim momentem 123 Nm, s vinikající ovladatelností a pohodlím. Co není v barvě, tak je v chromu, prostě parádnice silnic. A ve verzi C jak stvořená pro doupravení vzhledu. Mezi Cruissery „střední třídy“ hotovej buldozer budící respekt.
Obě motorky pokud jsou vybavený brašnama a zadní opěrkou jsou přesně to, co jsem si pro sebe představoval. A jejich pořizovací cena při zhruba stejném roku výroby a najetých kilometrech je taky hodně podobná. Tak se sakra rozhodni... !
Jak už jsem tady psal, na motorce jsem, až na pár vyjímek, skoro dvacet let neseděl. Přiznávám, že jsem ze skoro třech a půl metráků váhy VTXka měl trochu obavy. Draga jsem si předtím už osedlal a tak nezbylo nic jiného než si ject na vlastní oči okouknout VTX. Tři lidé kteří se mezi sebou asi ani neznaji (už to mluví samo za sebe) mi doporučili prodejce Xtreme-bikes ve Vimperku. Byla první červnová neděle 2012. Vyrazil jsem tedy po telefonické domluvě k panu René Zelenkovi, ktarý mi k radosti oznámil, že VTXka má na prodej hned 3, každé v jiné barvě a jinak vybavené. Po prvním setkání s ním jsem chvilku tápal, jestli jsem pořád ještě u obchodníka z Čech. Jeho přístup k zákazníkovi mě doslova nadchnul. Ale zpátky k motorkám. Když mi vyvezl z garáže všechny tři stroje, které jsem si mohl „osahat“, řekl mi ať si vyberu kterou chci. Všechny byli takřka stejného data výroby a s podobným množstvím najetých km. Doplňky že mi na ni nandá ty, který si navymejšlim a že se na ceně nějak domluvíme. Je rozhodnuto. Moje motorka bude Honda VTX 1300 C.O barvě motorky jsem ani nepřemejšlel. Černá. Pak brašny a opěrka, v tom jsem měl taky jasno. A když mi pan Zelenka jako bonus nabídl i padací rám se stupačkama, nosič a přední štít, aniž by se změnila cena, složil jsem menší zálohu a se slzou v oku jsem vyrazil k domovu. Slovo dalo slovo a po domluvě týkající se ještě zhruba třítýdeního čekání na vyřízení přihlášení atd. jsme se rozloučili. Asi nejdelší tři tejdny mojeho života jsem strávil neustálim prohlížením fotek, které jsem si na místě nafotil 
2.červenec byl pro mě den „D“. Renda mi přiváží tu krásku ke mně domů. Nevěřil jsem vlastním očím. Načančaná a s veškerou výbavou byla konečně doma. Zatím jsem na ní moc nepojezdil, ale až začne obor dopravy pracovat na plý výkon, začnu se s ní teprve pořádně seznamovat. Ale první dojmy jsou nepopsatelný.
Jelikož na delší motodovolenou letos nevyšel čas a ani peníze, najezdil jsem za těch prvních několik víkendů jen něco kolem 1000 kilometrů. S VTXkem jsme se zžili poměrně brzy. Pravda je, že víc úsilí jsem musel vynaložit při manipulaci na místě, než při jízdě samotnej. Prvních asi 200 kilometrů jsem jezdil jen sám. Bylo by to něco mezi nerozumem a píčovinou za sebe kohokoli posadit, dokud jsem nepoznal co motorka bude dělat v zatáčkách, při rozjezdech na křižovatkách, nebo semaforech, v jednom. Ale můžu říct, že ta třímetráková dáma dokáže poslouchat tak, jak by měla každá ženská Do ničeho se nemusí nutit, do zatáčky jí stačí ,,vohnout“ a jede kam chceš. A dovoloval jsem si s ní asi poměrně dost (nato že jsme se teprve poznávali), protože pár cinknutí stupkou o asfalt bylo. No a když už jsme si spolu potykali, vyrazil jsem na první asi 120ti kilometrovou projížďku s mojí milovanou ledvinkou. Tu jsem v krátkosti poučil o tom, jak za mě nasednout bez toho, abychom se vyváleli ještě na parkovišti před nastartováním, jak se nenaklánět v zatáčkách proti mně a motorce a jak mě neuškrtit při reflexu a pudu sebezáchovy. Naslouchala poctivě, protože k ničemu takovýmu nedošlo. Inkasoval jsem jen pár úderů její přilbou a semtam i štípanec do žeber, to když se rafika tachometru vyhoupla ke 140ti. Ve dvou, s brašnama naplněnejma jen pár kusama teplého oblečení jsme vyrazili a můžu říct, že jsem skoro nerozeznal jízdu v jednom a ve dvou. Ta holka se vodí fakt s naprostou lehkostí. Těžko můžu posuzovat s jinejma motkama, ale já byl nadmíru mile překvapenej.
15. srpna 2012 jsme vyrazili na prodlouženej víkend do Suchdola nad Lužnicí a okolí Třeboňska. Pěkný svezení po pěknym kraji, počasí nádherný, obloha bez mráčku a teplota kolem 30. Ale... Poprvé a naposledy jsem vyzkoušel i přední plexi. Turbolence za nim mi hnala vítr kolem krku za bundu takovym fofrem, že jsem vypadal jak maskot Michelinu. Další věc byla, že se v něm odrážel lesk chromovaného tachometru na nádrži, takže přez něj nebylo ani pořádně vidět. Po dojezdu do kempu jsem vyndal cajk a plexi putovalo do kufru auta. Doma pak šli dolu i držáky. Já vim, za deště má určitě něco do sebe, a potkat se třeba s rojem včel by taky nebyla asi žádná nirvána. Ale já bych si na něj asi nezvyknul. Holt budu jezdit jen když bude hezky a pokud mě někde ten déšť potká, zalezu do první hospody a vyrazim až přejde. Jo a nesmim zapomenout... Při nedělnim návratu domu, na cestě mezi Suchdolem a Majdalenou, bylo to 19.srpna, jsem potkával kolonu snad stovky motorek, který jeli pravděpodobně vyjížďku z nejakýho srazu kterej se konal někde v těch končinách a o kterym jsem bohužel nevěděl. Všem jsem vzdal hold asi kilometr dlouhym pozdravem. Jestli to čte někdo ze zúčastněných, tak zdravim a musim dodat: Pecka, běhal mi mráz po zádech.
Jinak poruchy, nedostatky a zápory vypisovat zatím nebudu, protože žádný nejsou. O nějakejch úpravách taky zatím neuvažuju. Jediný co jsem od koupi na motorce změnil bylo to, že jsem strhal odrazky z vidlí a jak jsem psal, demontoval plexi. Přez zimu nechám jen přelakovat nádrž, protože ta je v místech před sedačkou po prvnim majiteli podrapaná od zipu bundy. Kdo uvažuje o koupi cruiseru podobných proporcí, tak můžu jen a jen doporučit. Teď doufám, že letošní září a říjen se bude podobat tomu loňskýmu, aby se dala nějaká ta vyjížďka ještě podniknout.
Skvělá recenze. Blahopřeju ke krásný motorce, zítra si jedu pro úplně stejnou..
super recenze :) Super stroj
Krásná motorka a k ní pěkná recenze. Díky ti a 10B
Já mám VN900. Když jedu sám, tak super, se spolujezdcem mi trochu chybí výkon. Pokoukávám také po nějaké VTX 1300. Moc jich na českém trhu není, tak zvažuji dovoz z USA.