Yamaha XT 600Z (1987)

Zcela správně XT 600 Z ténéré 87. Má namontovanou hezoučkou kapotáž LMP- imitaci Dakarskýho speciálu 1986. Jinak je v úplně původním stavu včetně laku a to má najeto okolo 100 tisíc.

Recenze

Typ 1VK, tedy Švýcarka. Ve Švýcarsku ale strávila pouze necelých šest let- v roce 1993 jí jeden chlapík přivezl do Čech a v roce 1994 jí od něj koupil táta. Ten si roku 2000 pořídil Superténéré a za určitou úplatu a za předpokladu složení maturitních zkoušek mi tuhle krasavici předal.
Motor má bezvadný zátah už od hodně nízkých otáček a krouťák je docela na úrovni, takže s využitím momentu překvapení si můžu troufnout na mnohem silnější motorky. Je ale jasný, že dnes už výkonem tahle mašinka nikoho nepřesvědčí. Zrychlení se měří těžko, vycházelo mi kolem 5 až 6 sekund. Maximálka je taky neměřitelná- motorka jede úplně jinak když je chladno a jinak když je horko a dusno. Takže nejvyšší rychlost je obyčejně kolem 160, ale taky jsem jednou jel 190...
Model 86 dostal startér a olejový chladič. Z vlastní zkušenosti vím, že motor prakticky nelze kousnout v důsledku přehřátí. V hodně extrémních podmínkách nechávám jednou za čas motor vychladnout, abych mu neublížil.
Jinak motor klepe, jako každej... Teda rozhodně míň, než nový Husqvarny nebo KTM. Může za to píst- je dost nízkej a tak se kinklá ve vůli ve válci. Jednou táta zkusil nechat udělat výbrus, kterej byl tak těsnej, že to neklepalo. Po 200 km se to ale kouslo. Novej výbrus už byl s normálníma tolerancema a na ten už od začátku malinko ťukal. Jak se to zajelo, tak už to zas ťuká normálně...
Co napsat- jednoválec je jednoproblémák. Má jedinej problém. Startování. Obtížný startování po delším odstavení se řeší vyžráním benzínu z plovákových komor- na podzim zavřu benzín a nechám jí doblafat. Jinak se totiž část benzínu odpaří a zůstanou tam tuhý frakce, na který to moc nastartovat nechce. Když se netočí startér, je to vždycky uvolněnej kontakt na baterce. Když jsem neměl čas to řešit (celá parta odjela a já tam sám jako blbec seděl na chcíplý motorce), šlápl jsem poprvé v životě na kickstarter a ono to, světe div se, chytlo. Motorka má automatickej dekompresor, takže ani neláme nohy (teda zaplať pánbu, že je dobře seřízenej).
Jednou za čas odejde nějakej ten drát v zadním kole (hlavně při jízdě ve dvou). Jsou tam dva druhy- praská vždy ten, kterej má hlavičku zahnutou o víc než 90°.
Jednou mi praskl spojovací gumovej člen mezi karbecem a hlavou.
Pak se mi taky prodřela nádrž o hranu matky olejový hadice. Modely 89 už měly matku obalenou gumovou krytkou. Nádrž jsem opravil spešl tmelem a hadici obalil jako u novějšího typu.
Loni jsem dal nový destičky Ferodo a začalo to strašně rezonovat a kvičet hlubokym tónem. Ještě jsem na to nepřišel, už jsem nechal orovnat kotouč i desky, dal pod ně měděnou pastu a všechno možný a furt to hlučí. Ještě zkusím utáhnout výplet, kterej už je dost volnej.
Při přechodu z Motulu na Castrol GTS mi odešly gufera na ventilech.
Jinak dokonalost sama- mám na ní už asi takových 40 tisíc, jezdím na ní od podzimu 2000 a tohle jsou opravdu jediné problémy, které jsem měl. Jinak jsem ani neseřizoval spojku, prostě nic... Na takhle starou motorku je to myslím bezvadná bilance. Směs mi zapaluje Brisk Premium (proti klasickým svíčkám je to změna k lepšímu), pneumatiky používám Mitas E 07, řetěz O- kroužkový ČZ.
Určitou pakárnu pro mě představuje i napínání řetězu. Provádí se sice superchytrým způsobem s výstředníkovými podložkami na ose, ale ty mají dost velké skoky mezi jednotlivými stupni- takže řetěz musí být už dost volný na to, aby šel utáhnout o zoubek. Dost kvůli tomu trpí vodící rolničky i chránič kyvky. Sice jsem to loni měnil poprvé, ale už to všechno bylo na kaši.
Vůle na ventilech se seřizuje šrouby, ne podložkami, vzduchový filtr je prací vložka (a ne drahý ničim nenahraditelný filtr sehnatelný pouze u Yamahy jako u novějších strojů), motorka nemá klasickou elektrickou pojistku, ale nahazovací jistič, nezná problémy s regulátorem. Mazání se suchou klikou zaručuje dodávku oleje do všech míst při jakékoli poloze (ale zase hladina oleje lze kontrolovat pouze hned po jízdě- dokud je olej natlačený do nádrže), všechny ložiska jsou valivý s výjimkou vačkovky, ta je kluzně. Spotřeba oleje je prakticky nulová, jenom když jsem jí tavil asi 80 km po dálnici co to dalo , tak sežrala celou měrku. Ale to jsem jí ani trošku nezazlíval. Spíš jsem to pak zazlíval sobě. Všichni sice tvrdí, že mi kouří po deceleraci olejově, ale já vím, že maj vlčí mhu a že je to jenom nespálený podchlazený palivo.
Jednou za čas dostanu možnost se svézt na něčem silnějším. Je to sice hezký, ale na otcově Superténéré vidím dost jasně, že každej kilowatt navíc stojí strašný peníze a spoustu potenciálních problémů. Navíc se mi novější motorky nelíbí, jediný pěkný cestovní enduro je Caponord, ale na toho se fyzicky nevejdu a zpracování je u něj dost šílený. Navíc Rally Raid, kterej u mě přichází v úvahu (občas přecejenom do terénu zajedu) je hrozně drahej. Takže u mě je to jednoznačný: Tahle motorka už se mě nezbaví!!!