Honda VFR 1200F (2010)

Elegantní, kultivovaná střela na cestování.

Více fotografii

Motorka koupena od uli (Hodonín) - Výborný klučina, super pokec, o své motorky se vzorně stará a zná je jako své boty. Jako prodejce mohu jen doporučit.

Výška jezdce: 168 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda ST 1300 Pan European: Moc těžká, je to parník.

První dojmy - Něco málo mám naježděno, nějaké litry jsem už zkoušel, ale tady jsem byl nervózní. Tak zaprvé byly 2°C a za druhé motorka byla cizího člověka. Po prvních opatrných krůčcích mi ale vykouzlila úsměv přes celý obličej. Krásně se nechala vést, nástup výkonu mne překvapil, stejně tak brzdný účinek předního kola. Ale stále máte pocit že to máte pod kontrolou. Tohle bude ještě zajímavé partnerství.

Motorku bych doporučil pro - Určitě pro někoho, kdo má již naježděno ví co chce a hodí se k jeho jízdnímu stylu.

Doplňky na motorce - Upravené sedlo, které odstranilo asi jedinou větší bolest téhle motorky


Dále pak stavitelné plexi, rozšířený štít na ruce, originál boční i zadní kufry, držák na mobil s nabíječkou a originál centrální stojan.

Recenze

Na tuhle motorku jsem si myslel už dávno, ty tvary, světlo, sundávací kufry, kdy pak motorka nevypadá jako vykuchaná. Prostě láska na první pohled. Po čase jsem však na ni zapomněl a defakto vzdal myšlenku, že bych někdy něco takového mohl mít. Sešel se rok s rokem (5 těch let bylo) a při řešení zapeklité slovní úlohy, Honda+kardan+litr+cestování=? jako náhradu za NTV 650 Deuvilla mi kamarád poslal odkaz na VFR 1200f, načež jsem mu řekl, že o ni vím, ale že je poněkud mimo možnosti. Ovšem za těch 5 let se motorka dostala do cenových hladin podobných zamýšlenému Honda ST 1300 Pan European, který mi však přišel těžký jako vlak a jeho nákup se změnil z "pravděpodobný" na "spíše ne". Začal jsem tedy velice opatrně pokukovat po tom, že si prostě splním sen. No a nakonec jsem se odhodlal a mám z toho dobrý pocit, což většinou z nákupu ojetin nemám (nikdy). Jsem fakt zvědav co bude dál.

Posed sportovnější, ale pohodlný, velmi dominantní krásná nádrž, odměřený zvuk originálního výfuku. První co mě překvapilo je ostrost brzd, které jsou více než připraveny zastavit přes 260Kg vážící střelu, která jede až 250km/h. Dále následovala čirá radost z toho jak ochotně, s jakou elegancí a radostí jde motorka do zatáček. No a pak jsem za značkou obce otočil za plyn a z pod přilby se ozvalo jen "ty pi*o", hold 3x větší výkon při skoro stejné váze, než moje stará 650, musí být někde vidět. No už aby skončila zima...na jaro jdu k Indimu na zkušenou a mezi tím je potřeba se důkladně seznamovat. Takže pak se určo ozvu s delším pokecem.

První jarní:
Prvních pár kilometrů bylo o tom si zvyknout na řazení, motor, nahodit správnou polohu a tak nějak se vyklidnit. Pak si už jen užíváte čiré radosti, ctyřvál si v obci jen tak brouká na 3t otáčkách, lehce a tak nějak samozřejmě, občas hodím dvojku. Žádný stres pohoda kochačka a ladně se nechám vést klikatými cestami našich malebných obcí a vesnic. Pak přijde značka konec obce, špičky na stupačky, přikrčit, žádné řazení, jen otočím plynem motor zaburácí a v okamžiku tam mám 130 a svištím si to krajinou jako z pohádky. Pak jen 4, 5 a motor si zase skoro neslyšně brouká někde podemnou. Kultivovaně, jako správný japonec, který má v sobě trochu kamikadze, trochu samuraje a hodně z historie katan starých mistrů. Jako dobře nabroušená katana pak motorka vykrajuje jednu zatáčku za druhou, bez námahy bez praní. Z hlavy v těch chvílích zmizí všechen ten stres se světa okolo, vnímám jen motor, silnici a krajinu okolo. Na chvíli je zase vše naprosto v pořádku a nic mě netrápí. Pak dojedu do garáže, je už tma a celkem i kosa. Než odcházím chvilku se jen kochám pohledem na ty krásné křivky a vnímám teplo motorku, neskutečného srdce téhle krásky. Uvidíme se brzo, to slibuji.

Snad lze z řádků výše vyčíst moje pocity z motorky. Jediné co to bude trochu kazit jsou moje krátké nožky a malá nádrž, která mě bude nutit častěji zastavovat, protože být na mě, tak nezastavuji vůbec.

První jarní, rok druhý:
Ta holka se semnou po roce už vůbec nemazlí. Říkám jí, aby jsme začali zlehka, místo toho každou zatáčku sežere a vyplivne takovou rychlostí, že ani nevím co se stalo. Opět však lehce, elegantně a bez zaváhání s pocitem, že tak je to správně, tak to má být. Jediné co cítíte je radost a po 3h bolest nohou, což je jedna z mála věcí, co mne z téhle krásky dokáže dostat. Neustále platí to co je psáno výše. I po roce mne ta holka neskutečně baví...a jediný problém co mám je ten, že netuším za co jiného bych ji vyměnil...