Ducati 999 S (2004)

Pravověrný superbike ze staré školy. Tak trochu jiná Ducati, která se ve své době netrefila do vkusu zákazníků a až po letech se stala vyhledávanou klasikou.

Více fotografii

Výška jezdce: 188 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Kawasaki ZX-10R Ninja: 2004: Zase se mi zamotala do výběru, asi jí jednou musím pořídit a vyzkoušet…
Suzuki GSX-R 750: 2008: Nakonec mne uhranula 999s. Jinak myslím, že na okresku a příležitostné okruhy ideální stroj.

První dojmy - Trochu ošuntělá a zaprášená, ale stále provokativní, slibující nevšední zážitky. Po dlouhém stání v podzemí garáži. Bylo na ní vidět, že toho má dost za sebou. Vypálená díra v kapotě od svodů, škrábance kam se podíváš… Ale to všechno je jen kosmetika, která se dá vyřešit. I po dlouhém stání naskočila a v garáži se rozezněl zvuk traktoru těsně před smrtí, tak typický pro Ducati, doplněný chrastěním padajících šroubů na zem při vymáčknutí spojky. Motoricky tedy vypadá, že je vše OK. :) No, získala si mě a rozhodl jsem se vyzkoušet, jaké to je s Italkou. Snad měla dost péče, kterou takový stroj potřebuje.

Motorku bych doporučil pro - Opět nic pro nováčky. Musíte vědět, že ji chcete a přistoupit na její hru. Jinak to budou pro Vás vyhozené peníze.

Doplňky na motorce - Nastavitelné přepákování PP Tuning, nastavitelné páčky PP Tuning, rolny / padáky zadní kyvky PP Tuning, chrániče brzdové a spojkové páčky PP Tuning, karbonové otevřené spojkové víko, karbonový zadní blatník s krytem řetězu, laděný výfuk Termignony s karbonovýmy kryty, sportovní řídící jednotka a nálepka přes proškvařenou díru od výfuku v kapotě. Plánuji nahradit za street verzi laminátové kapotáže od Motoforza.

Recenze

Na konci sezóny 2019 jsem prodal R1 a znovu přemýšlel jaký nesmysl vyzkoušet po ní, něco, co opět můžu vzít na okruh a zase se něco málo naučit. Nešel jsem úplně po největším výkonu, který stejně nevyužiji a pokukoval jsem po nějaké pěkné GSX-R 750, která kombinuje dostatečný výkon s lehkostí a ovládáním šestistovkového supersportu. No, co čert nechtěl, naklikal jsem do vyhledávače jen tak ze zvědavosti i Ducati a zrovna tam vybafla Ducati 999s, za cenu doplňkového příslušenství na nové moto. Moc jsem neváhal a volal.

999 to nikdy neměla lehké a to je nyní možná dobře. Rozhodně ji nepotkáte na každém rohu. V roce 2003 nastoupila po Tamburiniho majstrštiku Ducatce 916 – 998 a ortodoxní ducatisté ji nemohli přijít na jméno. Už jen proto, že má z jejich pohledu tak divně světla (což napravili hned u následující 1098). Prodejně se vůbec nechytla. Za neúspěch nemohl jenom extravagantní design, ale i japonská konkurence, která tou dobou již nabízela superbiky s výkonem přes 150 koní a 999 se vytasila s hubenými 124 koni v základu nebo se 140 koni u S a R verze. Navíc výkony na silnici nebyly úplně špičkové (na závodním okruhu to je jiný příběh, tam vyhrávala jeden WSBK titul za druhým, trochu paralela s dnešní Kawou ZX-10R, nemyslíte?). V roce 2005 následoval facelift a úplně nová zadní kyvka, která přinesla tolik žádané zlepšení chování motorky na silnici, hlavně na výjezdech ze zatáčky, kde byla první verze poněkud vrtošivá. Jedná se o poslední pravověrný superbike ze staré školy, kterou ještě montovali v Ducati ručně a o elektronice (kromě vstřikování a displeji) ani neslyšela. Nemá ani antihoppingovou spojku, která by se, vzhledem ke kompresi těch dvou půllitrů v motoru, dost hodila. Ta moje je verze S, osazená komponenty Ohlins, Brembo a výkonnějším motorem oproti standardu. Navíc předchozí majitel vyměnil kyvku za model 2005 (častý upgrade, který zásadně vylepšil jízdní vlastnosti), nasadil závodní výfuk i se závodní řídící jednotkou a otevřel spojku. Od výroby je to monoposto, tedy zábava pouze pro jednoho, což je u téhle motorky spíš výhoda. Nedovedu si představit, že bych na ní někoho vozil.

Určitě už čekáte na to, co Vás čeká po nasednutí. No, není to s ní jednoduché… Je to jednostranně zaměřená motorka, která nedělá žádné kompromisy. Musíte se na ni adaptovat, zvyknout si na její vrtochy, vzít ji pevně pod krkem a pak se Vám odmění neskutečnou zábavou a zážitky. Ale bolí to a není to pro každého. Začíná to už pozicí, která je všechno jen ne pohodlná. Věřím, že až jí vyzkouším na okruhu, bude fungovat perfektně, ale na silnici je to po chvilce peklo. Po půlhodině prostě musíte zastavit a protáhnout se. Veškerá váha je na rukou a pokud jedete pod sto, nemáte se jak opřít o vzduch a uvolnit se. R1, se kterou jsem blbnul loni, je proti tomu komfortní bike na denní ježdění. Ne nadarmo se v dobových testech říkalo, že pokud chcete zažít pocit ze skutečně závodní motorky, jděte k Ducati. Ostatní výrobci dělali kompromisy, tady se o ně ani nesnažili. Chceš závoďák, tak tady ho máš. Už z výroby je motorka plně nastavitelná a kromě obligátního nastavení tlumení si můžete nastavit vzdálenost a výšku sedla, páček a to i brzdové páky a řadící páky, včetně vzdálenosti trnu. Určitě si to chce nastavit motorku na sebe, což se mi ještě uspokojivě nepovedlo.

Pokračujeme přes motor a reakce na plyn, které jsou takové… neuvážlivé. Obzvlášť pokud jste zvyklí, tak jako já, na japonské sametové čtyřválce. Tady se opět musíte snažit. Při rozjezdu, pomalé jízdě i dojezdu. Pořád musíte laborovat s plynem a spojkou. Pod tři tisíce se motorka tváří, že se každou chvíli rozpadne. Kucká to, skáče to, nejede to. Přes město musíte jet na 1, se sebezapřením na dvojku. Při dojezdu ke křižovatce bez plynu / spojky se mi stalo, že motor prostě zhasne, to japončíci nedělají. No a pak vyjedete z města, dáte plnej a dějí se věci. Motor se najednou nadechne a pustí Vám od spodu snad všechen krouťák a hned následuje těch 140 italských koní. Linearita výkonu byla při návrhu asi někde na tripu, žádný postupný nárůst výkonu, prostě prásk a je to tam. Ale to vám nevadí, protože tou dobou už letíte a vzdalujete se všemu. A do toho ten zvuk. Vlastně ne, to je ZVUK. Slyší vás všichni a všude. Vy se smějete do helmy a chcete to znovu a znovu. Ona ví jak na Vás.

Na brzdách je Ducati stejně agresivní, jako na motoru. Motorka je osazená brzdiči i pumpou Brembo a můžu se jen domnívat, že v roce 2004 nic lepšího nebylo. Na zmáčknutí brzdové páčky reaguje okamžitě, s bleskovým nástupem. Při opětovném srovnání s R1, která má nástup mnohem progresivnější, brzdí Ducati pocitově mnohem naléhavěji. Je to podpořeno i brzdnou sílou motoru, kdy po pouhém vypnutí plynu motorka zpomaluje téměř stejně rychle, jako když na CB750 mačkám brzdu na doraz a doufám, že dobrzdím do zatáčky. Na okresce vlastně brzdy ani pořádně nepotřebujete, po většinu jízdy si rychlost můžete krásně regulovat jen plynem. Jen pozor na jízdu ve skupině, kdy v kombinaci s účinkem brzd (když už se rozhodnete zabrzdit) reálně hrozí, že Vám nepozorný kolega na vyjížďce prozkoumá vzorek zadní pneu. Takže bacha, radši si jí užívejte sólo, stejně všem ujedete. Na 999s se nedá jezdit pomalu.

Zatáčky. Zatím jsem (při prvních jarních projížďkách) jen zjistil, že padá do zatáček úplně sama. Tady skutečně platí, že se do zatáčky podíváte nebo uděláte nepatrný pohyb a zatáčíte. Hned. Motorka má něco mále přes 200 kg v provozním stavu a je to sakra znát. Díky dvouválcovému véčku, je motorka až překvapivě úzká a můžete si s ní pohazovat ze strany na stranu jak chcete. Není cítit téměř žádná hmota, se kterou by bylo potřeba se přetahovat. Zároveň je motorka v náklonu krásně stabilní a čitelná. Ale i tady si musíte zvykat a zatím si s ní v zatáčkách rozhodně nedovolím to, co jsem si dovolil s R1. Určitě jsem na Ducati teď pomalejší. Už jen díky tomu, že si musíte sakra dávat pozor na ten hyperaktivní motor, aby Vás nevystřelil tam, kam nechcete.

Na závěr jsem si nechal design. Design je, jak známo, čistě subjektivní věc, ale tady si myslím, že se vážně povedl. O tom mě i přesvědčují vykroucené krky lidí okolo cesty a palce na benzinkách. Za ta léta sci-fi tvary uzrály a mě osobně 999s skutečně dostala. Světla nezvykle nad sebou, dlouhá nádrž, ještě delší kapoty, Ducati červená křičí do okolí, z kapot vykukují obnažené části a to vše podtrhuje karbon. Prostě nádhera na 2 kolech, ještě vyšperkovaná díly od českých PP Tuning. Až je s ní škoda jezdit. Když se bavím s laikem, nevěří, že je to 16 let stará motorka. Tak, koukám, že se mi to tu trochu natáhlo. Původně to měl být jen krátký popis, ale první dojmy jsou opravdu silné. Čeká nás první sezóna a rozhodně se můžete těšit na podzimní update, až spolu budeme mít něco naježděno. Kolama dolů!