MV Agusta Brutale 800 (2014)

"Seš guma, nepoznáš 90° voe? Je to jenom motor."
Zhruba tohle sdělení jsem si vyslechl od známýho, s kterým jsem průběžně konzultoval své učení se za pochodu. Kromě absence podstatných informací se italský manuál vyznačuje - asi aby kosmír zůstal v rovnováze - nadbytkem informací jiných. Jmenovitě kapitola "utáhni si sám" krom utahovací sekvence hlavy obsahuje i údaj o úhlu dotažení šroubů, a zároveň rozmezí ňůtnovo metrů, v kterém se ten úhel má nacházet, s tím že když to neklapne, tak vyměnit šrouby a utahovat znova.
Tož jsem jako správný perfekcionista zakoupil úhloměr na golu. A neklaplo to. Úhel dobrej, ňůtnovo metry málo. Vyměnil jsem teda šrouby (byť nejsou "TTY", tedy nenatahujou se), a to samý. Drbajíc se za uchem jsem vzal mobil do ruky a dostalo se mi již výše uvedeného poučení.
Tak jo, voko vidí, voko neni pyča, hlubokej nádech, od oka pravej úhel... a helemese, ono je najednou těch ňůtnovo metrů úplně přesně akorát.
Méně je někdy asi více a zpropadený úhlovací kolečko (byť mi není jasný, kde se v něm ten moment ztrácel) už nasává vlhkou atmosféru sklepa.
Pak už to šlo ráz na ráz, vačky, řetázek, všechno prolejt olejem jak hambáče v mekdonaldu, dotáhnout překlady tak jak to dělaj civilizovaní lidé (tzn momenťákem a v sekvenci dané manuálem, tímto zdravím do Mladé Boleslavi), s hrstí podložek vydloubaných z původní hlavy seřízení vůlí ventilů, rychlý postřeh proč neni uplně dobrý seřizovat vůle s motorem v rámu (když je totiž na značkách a povolí se napínák, buď to o zoubek skočí na sací vačce nebo dole na kolečku, a člověk si toho úplně nutně nemusí přes ty trubky všimnout), zavřít motor, no a pak už to bylo frk frk že jsem nestačil ani fotit, prostě takový lego pro velký kluky. Mno a když už jsem to ale měl na tý pěkný dřevěný koze, tak jsem rovnou zgenerálkoval vidle, včetně nových pružin od mistra wilbrse.

Zapnout klíček, diagnostika bez chyb, přepnout chcípák, a... šajse, místo bučení pumpy ticho jak na výročním sjezdu introvertů. Jelikož dlouhá léta pracuji v IT, vypnout a zapnout klíček jsem zkusil ještě asi třikrát, dokonce i odejít z dílny a zas se tam vrátit, žádná změna. Po proměření přítomnosti napětí ve štekru a uvěřitelnýho odporu v protikuse na pumpě, následované letmým pohledem do kalendáře kdyže to naposledy vlastně jelo jsem nabyl dojmu, že se v nádrži vyřádily burešovy biosračky. Než jsem ale začal z nádrže dlabat čerpadlo, napadlo mě prostříknout štekr kontaktolem, esi to jako ňák neokyslo nebo tak něco. Asi okyslo nebo tak něco, neb se po chvíli ozvalo známé zabučení a motorka chytla úplně jak kdyby ještě den předtím nebyla rozptýlena ve čtyřiadvaceti krabicích.

Po zkušebním startu na původní, přefiltrovanej olej ještě výměna oleje a filtru (ano, včetně té srandy s vylejváním chladiče), venku mega slunce, v džínech a teniskách jsem to jel za vesnici prubnout, po deseti kilometrech se začlo blejskat, tak jsem to otočil, cestou zpátky ještě prubnout jestli jsou šemíci pěkně v ohrádce a jestli v tom nezamlátí, no a když se mi ve 250 s mikinou někde pod bradou začly výhrůžně pomalu kejvat řidítka ze strany na stranu jsem si uvědomil, že jsem po tom servisu vidle nechal všechny krouťátka úplně povolený, tak jsem radši zaklapl a s úsměvem dokola hlavy a prvníma kapkama dorazil dom.

No a od tý doby je hnusně a chčije, sory kluci