Yamaha YZF-R6 (2002)

Úplnou náhodou se mi splnil dlouholetý sen - mít motorku a navíc přesně takovou, po jaké jsem vždy toužil, navíc i v barevné kombinaci, kterou jsem vždy chtěl. Sice to byl starší ročník, než který jsem měl původně vyhlédnutý, ale byla v tak krásném stavu

Výška jezdce: 185 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Yamaha FZ6 Fazer: Protože mi přišla málo \"sexy\"

První dojmy - První dojmy...když mi byla přivezena do garáže, tak jsem kolem ní asi týden chodil a v podstatě neměl odvahu na ni sednout. Moje představa byla taková, že po prvním zařazení a puštění spojky tenhle "pekelný stroj" skončí 200 metrů v polích a já na místě v kotrmelcích. Takže jsem začal naprosto zlehka, jednička, dvojka a asi půl hodiny popojížděl skoro na místě. Osahával jsem si ji, vůbec netušil, kam vlastně strčit nohy atd. Pak jsem se odhodlal vyjet kousek dál a to bylo překvapení - ono to bylo naprosto hodné! Žádná divoká jízda, motor si v klidu předl a krásně se to ovládalo :-)

Motorku bych doporučil pro - Pro koho je nejvhodnější? Pro kohokoli, kdo po takové motorce touží. Kdo má zkušenosti nebo mozek v hlavě, ten se nemusí bát.

Doplňky na motorce - Motorka je zcela v původní podobě bez jakýchkoli doplňků nebo předělávek. Pořídil jsme si jiné plexy, racingové , ani nevím jestli je lepší nebo ne, ale zkusil jsem je. Nebylo drahé. A pak jsem si pořídil krovku na zadní sedadlo. Zase, moc to nestálo, frajeřinka. Škoda, že barva nesedí se zbytkem motorky.

Recenze

Vždycky jsem toužil po supersportu. Jakákoliv jiná motorka mi přišla jako nějaký kompromis. Vím, že to tak není, že každá kategorie má své přednosti a své nedostatky, ale pro mne byla jediná volba - sportovní motorka. Ne proto, že bych chtěl řezat silnice dvousetkilometrovou rychlostí, ale pro její design. Docela odvážné - na to, že jsem nikdy na ničem nejezdil a to ani na pionýrovi nebo skútru. Ve svých 39 letech jsem si udělal autoškolu, která byla úplně o ničem, velmi mizerný instruktor, kterému bylo všechno jedno a neměl chuť mě cokoli naučit, jen aby se odjezdilo, co mělo. Pak tři roky pauza. Po té jsem si na dvakrát dva dny půjčil z půjčovny v Češňovicích FZ6 a najezdil tak dva tisíce kilometrů. To bylo fajn, hodně jsem se naučil, ale bylo to pro mne náročné, abych si našel čas, jel tam 150km a pak zase to samé zpět. Tak jsem začal koketovat s myšlenkou si FZ6 pořídit domů. No jo, ale to byla pořád jiná kategorie, než jsem měl v úmyslu. Tak jsem hodně váhal, do čeho jít. Radil se v bazaru ("jste blbej, víte jak se na tom blbě jezdí") pročítal názory (málokdy smysluplné) a stále neměl jasno.
A pak to najednou přišlo, úplnou náhodou jsem se na podzim dozvěděl o možnosti koupě právě této motorky, s tím, že pokud budu chtít, tak to jaře zrealizujeme. A tak se taky stalo.
Od první v úvodu popisované vyjížďky jezdím celkem často. A jsem zcela nadšen. Je to přesně ta motorka, kterou jsem hledal. Na slušné, řekl bych "katolické" ježdění naprosto hodná a zcela pohodová. Krásně ovladatelná, motor si jen v klidu přede, kvalty tam padají jak po másle. To je do osmi tisíc otáček. Pak se probouzí šelma. Tu zatím nechávám být, ta přijde na řadu až se něco naučím. Zatím se pořád učím, objevuji a hrozně mě to baví. Nebudu ze sebe dělat úplného svatouška, zkusil jsem si na bezpečném úseku dvoustovku, nějaké zrychlení. Ale to není to po čem momentálně toužím.
Také jsem slyšel, že je to zcela nevhodný motocykl na nějaké cestování a že z něj bolí ruce, záda. Nevím, asi jsem zvyklý ze silničního kolo, které mám rád, ale svezení na týhle mašině je proti tomu úplná pohoda. Těším se na delší vyjížďky až na ně bude trochu víc času.
Docela mě překvapil "zavazadlový prostor". Moje představa o nulové velikosti vzala za své, vejde se tam peněženka, mobil, ale i klíče
O prvních dojmech jsem se rozepsal až až.





Po konci první sezóny:
Trochu jsem zredukoval své předchozí každoměsíční postřehy (ono to bylo stejně pořád stejné) a nějak to shrnul.
Za sezónu jsem najezdil 8000km. Daleko více než jsem si původně myslel. Upřímně jsem si na začátku představoval, že bych mohl reálně najezdit tak 1500-2000km. A to vím, že kdyby bylo více času, tak bych býval jezdil ještě častěji. Motorka je nádherná věc a na začátku jsem vůbec netušil do čeho jdu a čem to vlastně je. Ono úplně upřímně, šel jsem do toho proto, abych si na sebe mohl navlíknout tu krásnou motorkářskou výbavu a cítit se jako motorkář na opravdový motorce . I takové důvody mohou být.
Při pohledu zpětně musím říct, že začátky nebyly nic moc. Spousta začátečnických chyb, první 2-3 tis km takových „vydřených“. Hlavně z počátku i radost z přežití. A chudák mašina, ta si ze začátku ode mne zkusila… Ale i tak si myslím, že to prostě bylo nutné, že nějak jsem začít musel. A myslím, že je celkem jedno, na jaké motorce jsem si ty začátky musel vyjezdit. Nevidím důvod, proč by to neměla být právě R6. To jsem taky jezdil docela pomalu a myslím, že i opatrně. No opatrně jezdím i teď, klasické zásady – kam nevidím, tam se neženu atd. Ty začátky mi přinesly i dvě „nehody“. Jednu nezaviněnou, kdy paní ve vesnici vůbec netušila, že je na vedlejší a vyřítila se padesátkou zpoza baráku. Já jsem naštěstí jel velmi pomalu, protože tam bylo štěrku po opravě silnice jak nasranýho, tak jsem jel 25-30km, víc ne. Naštěstí. Zabrzdil jsem, ale v nulové rychlosti spadl. Nic se nestalo, ani na mašině nic nebylo. Ale mám poučení – myslím si a chovám se tak, jako bych byl neviditelný, nepředpokládám, že by mi někdo dal přednost a když tak se o tom hodně přesvědčuji, že o mne ví. Druhou „nehodu“ jsem způsobil sám. Rozjížděla se kolona, já se čuměl někam bokem. První auto zastavilo, druhé leklo a zastavilo prudce a já reagoval pozdě a nezbylo mi než to strhnout po čáře kolem těch stojících aut. V protisměru samozřejmě byl provoz. Dopadlo to tak, že jsem botou ogumoval to druhé auto. Naštěstí ta stopa šla ošmudlit prstem a po 10 minutovém snažení bylo auto jako netknuté. Takže další poučení, člověk musí být pořád ve střehu i při popojíždění v koleně ve vesnici.
Po takových 5-6 tis km jsem začal pociťovat nějakou důvěru ve vlastní schopnosti. Jasně, respekt jsem neztratil, ale pomalu jsem začal cítit, co mohu od té motorky očekávat. A každou vyjížďkou se lepšil. Ježdění stylově čistší, vyslovených chyb naprosté minimum. A samozřejmě mě to víc a víc bavilo. Užíval jsem si jak nádherně chodí do zatáček, že v podstatě stačí jen pomyslet a už zatáčí. Poserproužky po předchozím majiteli jsem zmenšil podstatným způsobem. A taky radost ze zrychlení, vytáčení motoru. To, že jsem na začátku psal, že stačí nechat zařazenou šestku a dá se na ní jet celou cestu je sice pravda, ale to men opravdu opustilo po prvních pár vyjížďkách. Vždyť je to supersport a ten musí akcelerovat. Tady jsem přišel o svou původní představu, že na té motorce budu jezdit pomalu, „katolicky“, ale stylově. To bylo dost naivní. Třeba na začátku jsem si myslel, že v zatáčkách nikdy nebudu vysedat, že to je pro normálního člověka úplně "na hlavu". To byla taky pěkná blbost, vysedat je prostě nádhera, chytiti ji kolenem za nádrž a lehnout si do zatáčky. Stejně tak honit tu motorku, co to dá, resp. na co si troufám. Fakt je to paráda. S tím jak rostly mé schopnosti, tak rostla i rychlost. Stále si nemyslím, že bych o sobě mohl říci, že umím jezdit, tak neskromný nejsem, ale mám někdy ze své jízdy i dobrý pocit. Pořád cítím respekt, ale už ne strach a pořád vím, že se mám co učit. A taky cítím strach o řidičák… Jo a pro jistotu jsem si pořídil jednodílnou kombinézu i bundu s airbagem (Alpinku). Proč obojí? Airbag se dá snadno přehazovat a většinou raději jezdím v jednodílné kombinéze, někdy se lépe hodí kalhoty a bunda. Jak kdy.
K samotné motorce. Nemám absolutně žádné srovnání, takže nemohu nic recenzovat. Jedna z věcí, která mne tak nějak docela štve je to, že pokud přidám plyn z úplně zavřeného, tak se nejprve nestane nic, pak to tam „flusne“ jakoby hodně, motor sebou škubne a pak teprve jde výkon plynule za plynem. Druhou věcí je to, jestli mi ta motorka není malá při mých 186cm. Ale zase, nemám s ničím srovnání, tak si nemám na co stěžovat. Mně se na ní jezdí fajn. Žádný technický problém jsem za celou dobu neměl, šlapala jak hodinky.
Přes zimu jí nechám udělat nějaký větší servis a už se těším na novou sozónu.
Ještě ohledně pohodlnosti nebo nepohodlnosti na delší cesty. Samozřejmě je to sportovní motorka, tak pohodlí není ta prvořadá věc. Ale zase, když v některých recenzích čtu, že 400km v tahu je utrpení, tak s tím nemohu zásadně souhlasit. Taky jsem si odjel podobné vzdálenosti a neměl jsem žádný hnusný pocit. Samozřejmě člověk je „namakanej“ z té jízdy, není to jako v autě, kde se nehýbe, ale žádné utrpení. Když jsme měl možnost si vybrat, tak jsem jel raději na mašině než autem. Pokud jsem samozřejmě něco nevezl. Sice je to dražší než autem, ale větší zábava

Po druhé sezóně
Tak a máme za sebou druhou sezónu. Druhou sezónu s Pekelným strojem. Zatímco loni to bylo 8 000km, letos 10 500km. Řekl bych, že slušná sezóna. Začátek ale nebyl zrovna optimistický. Dvakrát jsem myslel, jestli se naše cesty nerozejdou. Poprvé to bylo v únoru, kdy jsem navštívil výstavu motorek v rakouském Tullnu. A sedl jsem si na fungl novou R6. Opravdu ten posaz a celková ergonomie mi přišla daleko propracovanější. Sice nový design se mi moc nelíbí, ale to jak mi padla do ruky, to mne okouzlilo. Takže jsem chvilku přemýšlel nad koupí nového stroje, ale pak jsem to celkem rozumně zavrhl. To má ještě čas. A druhý monet byl někdy v dubnu/květnu. Začátek sezóny, já po zimě zase nevyježděný… no nebudu se vymlouvat, udělal jsem naprosto hloupou jezdeckou chybu a položil jsem ji. Na kruháčku v úplně malé rychlosti. Styděl jsem se až do prdele. Škody moc velké nebyly – nafoukl se mi airbag, což byla ta nejdražší položka, odřel jsem štítek na přilbě. Odřený slider na kombinéze je naopak cool Mašina to odnesla rozbitým blinkrem a škrábanci na kapotáži. Takže jsem si dal na pár týdnů pohov a jednak čekal až se mi vrátí airbag a taky zpravoval odřeniny na kapotáži. Ještě, že jsem modelář, takže jsem si všechno opravil sám bez toho, aby to odnesli samolepky, se kterými by se profíci nemazlili. Já ano, takže oprava proběhla vysloveně jak od restaorátorů. Při tom jsem přemýšlel, jestli se na to ježdění nevykašlat. Což jsem nakonec zavrhl a jezdil rád a jakou mi to přineslo radost.
Musím konstatovat, že letošní rok jsem prakticky celý projezdil v sousedním Rakousku, kam to mám 15 minut cesty. Tam je to prostě nádhera. Do každé díry, každé blbé vesničky vede parádní cesta. A na okreskách velmi slabý provoz, prostě nádhera. Taky jsem se odhodlal na cestu do Alp, okolí Mariazell. To je alespoň nádhera. Kámoš mi napodruhé ukázal krásné cesty. Škoda, že už jsem letos nestihl něco delšího než další jednodenní vyjížďku. Za celý den jsem najezdil tak 550km i s cestou tam a zpět. Abych se vrátil k mašině a dojmům z ní. Tak jak jezdecky rostu ji mám stále raději a raději. Když si vzpomenu na své začátky… Raději ani nevzpomínat. Ale jsem moc rád, že jsem šel rovnou do sportovní motorky a ušetřil jsem si v podstatě zbytečný mezikrok a pár ztracených roků. Teď na konci sezóny obdivuji její parádní jízdní vlastnosti, krásnou ovladatelnost. A ještě pořád mám dojem, že jsem z ní nedostal všechno, co umí. A je fakt rychlá. Parádní svezení. Těším se na příští rok!
A ještě jsem zapomněl na jednu technickou trabli. To jsem tak byl jednou zase v Rakousku, začátkem sezóny, a najednou rána z pod motoru, začernalo se. Raději jsem zastavil a co nevidím. Teče olej. No nic. Vzpomněl jsme si, že v rámci povinného ručení mám nějaký příspěvek na odtah, takže to nakonec nebyla až tak drahé. Lepší než někoho shánět. Bylo komické, jak malá motorka byla naložená na obrovském nákladním autě – odtahovce. Problém byl v matce, která drží přední rozetu. Ta se z nepochopitelného důvodu uvolnila, nabral ji řetěz a prorazila blok. Naštěstí to šlo slepit a drží to zcela bez problémů tisíce kilometrů. Tak to byla jediná technická patálie. Vlastně ještě prkotina, kupoval jsme novou baterku, ale to je spotřebka.

V průběhu čtvrté sezóny
Už jsem dlouho nic nenapsal. Mašina má nalítáno přesně 50 000km a mám ji čím dál raději Výrazně ubylo při jízdě adrenalinu a tím i chutě se vypisovat ze svých zážitků s touhle motorkou. Mám pocit, že už jsem se konečně naučil jezdit a to víc si ji užívám a využívám. Rychlost pod 100km/h mi přijde jako ploužení a užívám si její nádherné ovladatelnosti a hbitosti. Motor od 8-10 otáček začíná trochu šlapat Jediné, co mě štve je spotřeba pneumatik. Ale kvůli tomu rozhodně nebudu jezdit pomaleji, to jsme si ji nemusel pořizovat. Jo a pokukuji po R1, přeci jen, někdy mi ta akcelerace připadá mdlá.

2022
Tak jsem si loni v září splnil sen a konečně si našel čas na tři dny a zajezdit si v Alpách. Nádherné zážitky. A taky si užil podzim až do října. Miluji tyto dny, kdy je teplo mezi 10 a 15 stupni a nepotím se a je mi fajn.
Ale v mém vztahu s tímto "Pekelným strojem" se stala nemilá věc. Jak jsem psal, pokukoval jsem po R1 a skutečně jsem v lednu 2022 koupil prakticky funglovku. A po první projížďce s R1 jsem zjistil, jak obrovský pokrok ta technika za 20 let udělala a o kolik je nová R1 lepší. Viděno touto optikou poznáním R1 bych některá hodnocení této R6 změnil, ale nechám ho tak, jak jsem to cítil bez tohoto poznání. Nejde jen o výkon, ale především o jízdní vlastnosti. Viz: https://www.motorka.../motorka/?mid=131528
A i když jsem to vůbec udělat nechtěl a chtěl jsem si tuhle R6 nechat, tak velmi pravděpodobně ji pošlu do světa, aby ještě přinesla někomu radost. Moje původní představa, že si ji nechám jako "Záložní stroj č.2" bere za své. Je to úplně stejné jako když si necháte staré auto a pak s ním nemáte už moc chuť jezdit a jezdíte s ním, jenom proto, aby se projelo a nestálo, dobila baterka. Bylo nám spolu dobře, ale budeme se loučit Pekelný stroji

Květen 2022
Trochu smutný den... Pekelný stroj má nového majitele. Podobný začátečník jako já před 4 lety. Trochu jsem zatlačil slzu, zavzpomínal, co jsme spolu prožili a kde všude jsme byli... Budu rád, když mu bude stejně dobře sloužit jako sloužila mne. Už toho nechám, sentiment musí pryč