Yamaha FZS 600 Fazer (1999)

Víkend 13.10.-14.10.2018
Sobota 13.10.2018
Víkend volný, počasí neskutečné, strašně se těším, až mě mravenčí celý člověk. Plán spřádám až v sobotu ráno. Chtěla bych letos ještě ochutnat jedenáctku od Opavy na Šumperk. Nemyslím pivo v každý dědině! I když... to by nemuselo být až tak špatný... No nic. Čas na tenhle motozákusek právě dozrál. Aby to trochu zavánělo něčím užitečným, bude zastávka v Olomouci v Globusu v kamenné prodejně červeného operátora. Jejich obchody v nevelkoměstech mají totiž v sobotu vtipně zavřeno. Pro jistotu tam ještě volám a ověřuju si, jestli to, co všechno chci, zvládneme najednou a na místě, když mě tam operátorka posílá jakože „co nejdříve si to vyřiďte“. Prej jo. Počasí je Boží, čeká mě parádní den. Celkem silný provoz a těch motorkářů! Skoro nemá smysl vracet ruku k tělu. Někde zaznělo „nejvíc nehod je na konci sezony“, mám to fest uvízlé v paměti, takže žádný frajeřiny. Ono to černý stvoření pode mnou stejně letí jak urvaný. Musím to vzít trasou přes tunel Hřebeč, to je lahůdka a navíc jsem se nějakým zázrakem dostala před všechna auta a přede mnou mnoho kiláků vůbec nikdo. Jen za mnou se drželo cosi tmavýho a sportovního na čtyřech kolech a vyloženě se to se mnou honilo. Ne, nechtělo mě předjet, příležitostí mělo dost, jen mi to dělalo v těsným závěsu stín. V Olomouci zjišťuju, že je neskutečný vedro. A ještě větší bylo v prodejně operátora, kde mi obsluha oznámila, že všechno požadované provedeme za měsíc kvůli platnosti smlouvy. Jsem se děsně rozzuřila a houkla na něj „To si děláte prdel ne? Mám to k vám sto kiláků! To nevěděla ta můra operátorka na telefonu, když mě sem hnala co nejdřív a zírala na ta samá data jako vy?“ Chlapík jen zamrkal, šeptnul omluvu a pokrčil rameny. Zabít málo. Nad kafem prohlížím mapu a rozhoduju se pro přesun na dálnici, jo holt teď už není světlo do deseti večer. Vím, dálnice je nuda a opruz ale i tak... vlastně najíždím do levýho pruhu a v něm trvale zůstávám. Hřebeček si při stošedesáti stoosmdesáti jen přede. Asi v půlce mi začíná připadat podezřelý, že jsou všichni nesmírně poslušně zařazený vpravo. Krajně podezřelý. Na poslední chvíli zbliknu ve štrůdlu osobáků a náklaďáků jízdní dohled „Pomáhat a chránit“, fofrem tam skopnu kvalt a stáhnu hřebečka na stotřicet, až má chudák skoro pěnu u huby. Nevím, jestli to bylo něco platný, to uvidím, až jestli mi dojde úřední zdravice. Nicméně jsem je minula a hřebečkovi povolila uzdu, to se nedá... Oooouuuhjeeee! Exit na Fulnek, v Hradci nad Moravicí malá zastávka, protože tohle je zvláštní a tuze krásné městečko, nádherný zámek je vidět ze silnice a v mapě objevuju, že je to tu přímo nadupané pamětihodnostmi, které by stály za okouknutí. Jen ten čas, ten prostě zase nemám. Při průjezdu se zařazuju do kolony, jsou vidět majáky spousty hasičských a policejních vozů, na pokyn pomalu míjíme dodávku čelně na šrot narvanou do stromu. Večer se v novinách dočítám, že řidič neměl šanci. Zamrazí mě a beru to jako znamení. V Opavě konečně najíždím na jedenáctku, na pohodu, silnice je takřka prázdná. Jen motorkářů, těch mají na severní Moravě nadúrodu, mazec. Tam by měli místo cyklostezek stavět motostezky. Trasa je jako vždycky skvostná, teplota příjemná, slunko neoslňuje, tentokrát mě nerozptyluje ani výhled na Jeseníky, poněvadž panorama je zahalené v podzimním zamlženém oparu. Tankovací a kofeinová pauza je až v Šumperku, rovnám kosti, dívám se na Jeseníky z druhé strany, mám v sobě úžasný klid. Vyrážím na poslední úsek se slunkem mizejícím za obzor, motor ztichne u maštale už v naprosté tmě. Sakra, to byl krásnej den... a je mi úplně jedno, že si se mnou operátor vytřel zadnici...

Jedenáctková sobota – 359 km.

Trasa : Žamberk, Česká Třebová, Svitavy, Moravská Třebová, Mohelnice, Olomouc- Globus, Lipník nad Bečvou, Hranice, Fulnek, Hradec nad Moravicí, Opava, Bruntál, Rýmařov, Šumperk, Králíky, Žamberk

Neděle 14.10.2018
Nedělní úlety si většinou nemůžu dovolit, už většinou volají povinnosti, už je většinou musím poslechnout, už většinou jen posmutněle slyším a vidím z okna, jak motky lítají kolem. Jenže já ráno vstala brzy, nechtěla jsem doma vůbec být, musela jsem ven a pryč...
Nastudovala jsem si, že Český hydrometeorologický ústav vydal varování před fakt silným větrem. Obzvlášť v Krkonoších, Jeseníkách a na Českomoravské vrchovině. Doooprčic, to je výzva. Dnes musím nějaký výzvě nakopat zadek, prostě to potřebuju. V Jeseníkách jsem byla včera, vypadávají ze hry. Takže Krkonoše a vrchovina, vymýšlím trasu. Ty kráso, tak tohle teda fakt bude stát za to, jsem magor a skončím v pekle. Vrstvím se, i když teploty slibují fajnové. Vítr udělá svoji práci určitě bezchybnou. Je překrásný ráno, vyrážím, silnice jsou klidné. Bodejť ne, když ve varování zaznělo „kdo nemusíte, nevycházejte a nevyjíždějte!“. Zastávek je v plánu minimum, beru směr Krkonoše, vítr sílí ale ještě dobrý. V Trutnově na kruháči směr stáčím na Novou Paku, nad serpentýnkama v Horce u Staré Paky na chvilku parkuju na prázdném parkovišti před restaurací-galerií La femme, sesedám a okamžitě jsem zbořená smíchy. Kdo zná animák „Angry Birds ve filmu“ musí souhlasit. Socha, která stojí před restaurací, je prostě Orel Vazoun jak vystřiženej!!! Autor má jednoznačně palec nahoru, i když to tak určitě nemyslel. Žádný meškání, mám tušení, že ta pravá zábava je teprve přede mnou. Vítr pořád zesiluje, do kruháče v Úlibici mě párkrát napadne, že tam by to šlo obrátit na Hradec Králové a dom. Jenže hned se taky slyším „srabe, to snad nedáš?“. Je fakt, že oproti sobotě značně prořídly řady motorek na cestě. Tankuju před Jičínem, piju kafe, vedle zaparkovaní chopperáci s batůžkem přijdou na výzvědy, jakmile zjistí, že mám klasickou papírovou mapu a ne navigaci, tak chvilku hledáme jejich cíl hrad Kost. Popřejeme si šťastnou cestu a motory rozříznou hukot větru. Vím, že musím dát co největší porci kiláků v kuse, protože otevřená krajina bude masakr. Zhruba do Kolína to teda fakt není žádná sranda, ovšem to, co následuje pak až někam k Hrochově Týnci, už není žádná prdel. Na každým metru čekám, kdy mně vichr podrazí těžce naklopenou motku, na rovinách mezi poli není v množství prachu vidět na pár metrů, prostě bobřík odvahy a neskutečná dřina. V Litomyšli zastavuju na náměstí a chvilku odpočívám, cítím únavu a pěkně mě bolí ruce. Jenže členitá krajina a zástavba tlumí poryvy větru, takže se dost rychle oklepávám, a v Ústí nad Orlicí už mi je jasné, že to beru ještě na Vamberk, a za osobní statečnost si nadělím za odměnu vamberecký les a zatáčky na Žamberk.
V neděli byly rozhodně ze všech motorek na cestě motorky vzduchem chlazený. A řekla bych, že i chladiče byly tím přírodním kompresorem poctivě vyčištěný. Každý, kdo v neděli vyjel, má můj obdiv, protože tohle sousto fakt nebyla dávačka. Po téhle dávce jsem byla utavená jako prase a myslím, že jsme si s výzvou nakopaly zadek vzájemně. A obě jsme byly spokojené. Ona proto, že mi dojezd nedala zadarmo, a já proto, že jsem si potvrdila, že se nikdy nevzdávám...

Vichřicová neděle – 351 km.

Trasa : Žamberk, Rychnov nad Kněžnou, Dobruška, Jaroměř, Trutnov, Nová Paka, Jičín, Kopidlno, Kolín, Čáslav, Chrudim, Vysoké Mýto, Litomyšl, Česká Třebová, Vamberk, Žamberk