Yamaha FZS 600 Fazer (1999)

Vypalovačka bez dat...
24.-25.04.2021

Mno... Jak s touhle kapitolou naložit, abych se nemusela zprudka nad sebou zamyslet...sákryš. Nejspíš jako obvykle :)
Už bylo nad slunce jasnější, že ten víkend klapne, poněvadž okolnosti mi šly na ruku, a tím pádem svoboda byla na dosah. Bylo to nad páteční slunce jasnější, což je přeci tradice – teplo, slunko, motorky byly slyšet z daleka a facha do podvečera. Pátek se mi dostal z hledáčku, je plnej práce a logistiky, abych z víkendu vyždímala maximum. Ostře sledovaný radary na kompu slibují venčení, takže páteční večer si chci užít přípravou. Musím zprovoznit interkom, už je to tak pekelně zamotaná záležitost a helma furt zeje prázdnotou. Asi takhle...nejdřív jsem upekla neorigo nabíječkou baterku, a protože mi nic není svatý, interkom jsem rozmontovala, prostudovala text ve formátu rozsypanýho čaje na zdroji energie a domluvila s báječným kamarádem se Stromem, že mi objedná novou baterku. Ovšem nedodala jsem, že nabíjecí. Přišlo mi divný, že je pět baterek v balení za pár kaček, a když jsem pak jednu s oroseným čelem dostala dovnitř (bože, to je příšerná piplačka!) a šoupla to už na správnou nabíječku, ani prd. Hned mi to secvaklo. Na to teda asi nemám dostatečně pevnou nervovou soustavu, abych po jednom proletu vyměňovala tímhle stylem baterku. Druhej interkom má jinou koncovku připojení sluchátek, to taky nepůjde. No tvl. Kamarád s Transalpem z druhýho konce republiky mi poslal interkom, kterej vypadá úplně stejně jako můj původní, tudíž to jásavou chvilku vypadalo, že prostě dám kus za kus na helmu, a je to. Vzápětí zjišťuju, že se sice tváří jako dokonalý dvojče, ovšem má úplně jiný uchycení k panelu na helmě. No mě jebne. Prohledávám na netu, jestli se dá část na helmu někde sehnat. Ani omylem. Taky mě napadá, že někdo má doma sbírku motýlů, tudíž já můžu mít ke sbírce hmyzu na hadrech a hřebečkovi sbírku interkomů, ale vůbec to nepomáhá. No nic, musím přiložit ruku k dílu. Zkouším jeden nápad. Rozeberu starej a novej interkom s tím, že se pokusím dát novej předek s nabíjecí baterkou dohromady se starým zadkem s vyhovujícím uchycením k helmě. Cccssss...žlutí soudruzi z východu mě pěkně doběhli. Sloučit ty dvě plastový bestie nejde...rozdílnej způsob vyvedení antény, rozdílnej výlisek pro jag nabíječky, jiná rozteč šroubů. No do řiti, to snad není možný! Pokorně je zase montuju do původních stavů. Co teď... Musím vymyslet a vyrobit nějakou prasečinu, aby držely u sebe ty rozdílný úchyty. Šmejdím v doupěti a na kuchyňský lince přibývají ingredience. Prolustrovala jsem noční stolek, nevím, co v něm smrtelníci mají běžně, ale já v něm mám nářadí. Zaostřila jsem pozornost na kuchyňský prkýnko, olalaa prej že silikonový, tenhle materiál potřebuju. Uřízla jsem z něj kus, vytvarovala ho podle obvodu panelu na helmě a uprostřed podle příchytu na interkomu, silikon tak vyrovnal zadní stěnu interkomu do roviny. Panel na helmě šel do roviny oboustrannou lepící pěnovkou v prohlubních plastu a pevnou lepící páskou. Čím to slepit k sobě? No jasné, mamutem! Už název naznačuje, že by to mohlo něco vydržet. Ještěže jsem už na nákupu pocítila kritickej nedostatek vitamínu B a tudíž mi večerněnoční montážku zpříjemňovaly Krušovice. Hotovo, je půl druhý v noci. Abych si moc nezvykala na víkendový válení, vstávám o půl šestý. O půl šestý ráno. Laškuje se mnou sousedův teploměr, jakože je mínus čtyři. Nooo, hochu, mrskni sebou směrem nahoru, to asi vidím ne, že to, co se třpytí na celý zahradě, nebude rosa. No vida, o půl sedmý už je jen mínus tři. Vyrážím autem obstarat staříčky, před polednem mám splněno. Zbytek víkendu je můůůj! Počasí se drží co se týká vody i nízkých teplot, v překladu: nic nepadá a teplo vypadá docela jinak. Krmím krb, aby bylo doupě nahřátý, až se ztuhlá skácím večer z hřebečka. Něco málo je napůl huby domluvený, takže buď se povede sraz nebo proříznu krajinu sólo jako nůž dortík. Interkom drží, je nabitej a dokonce je umytá helma. Nějaký divný. Takže do sedla!!! Motka nevrčí moc souhlasně, protože ještě pořád neproběhla slibovaným servisem, ale hřebečku, když si víkend pořádně odmakáš, servis u Tondy (www.antoninsklenar.cz ) máš jistej, přísahám. Ale makej! Jako by mi ten splašenej černej darebák rozumněl. Průběžnej cíl mám v Jičíně, jenže kotel kafe před startem si vybírá daň, a v Hořicích zastavuju na čerpačce a ploužím se v předklonu na dvounulku. A hned se bořím smíchy. Sraz se nám lokalitou lehce posunul, o čemž jsem neměla ani páru, protože jsem neměla telefon hozenej do interkomu, takže jsem absolutně nevnímala frontu zmeškaných hovorů, že je sraz v Hořicích. Tam jsem hodila kotvu jen díky kritickýmu stavu cisterny s pískem. Dost dobrá náhoda, to to vtipně začíná. Domlouváme směr, do Hlinska jedu ve vleku, z Hlinska první. Už do Hořic to nebylo žádný flákání, i když jsem si udělala tradiční přednášku o studeným asfaltu, vzduchu a gumách. Až do Chrudimi slyším v interkomu jedinej pokyn: „tak šup šup, jedu, jedu!“. Pusu mám od ucha k uchu a kuklu na tvářích mokrou, jak mi tečou od smíchu slzy. To je mazeeec! Si člověk připadal, že řídí silničářský auto s radlicí, poněvadž auta šla ke straně jak odhozenej sníh. Řidičům velký dík za pouštění, bylo to skvostný. Od Chrudimi do Horky nás navigace protáhla zapomenutou silničkou s novým povrchem a parádní krajinou, pak už jen kousek do Hlinska, tam dát nažrat hřebečkovi a alou. Cestu dobře znám a to je to. Jedu první a prasím první ligu. Dost možná prasí hřebeček kvůli slíbenýmu servisu. Ono je to celkem jedno, jestli já nebo motorka, protože v momentě, kdy dosednu do sedla, je z hřebečka Venom, chachaa. Ve Svitavách na čerpačce krátká zastávka, ale motory nestihly spadnout ani o pár stupňů, a už mi čtyřvál zase vrní pod zadkem. Čas je neúprosnej a plížící se kosa ještě víc, tudíž směr doupě a za odměnu Vamberák. Děkuju za fantastickou společnost plnou žvanění, legrácek a smíchu...i když teda se dozvídám, že prej maximální teplota na gumách byla pouhopouhých dvanáct stupňů (fakt jo?), že prej sto devadesát na tacháku (fakt jo??), a že prej moje nájezdová rychlost do zatáček a náklon obzvlášť v tý zimě byla o strach (cooože??? já??? nikdy!). Hřebečku!!! Jezdíš jako prase!!! Takhle by to nešlo...nebo jo? No nic. Výplachová sobota, jen co je pravda. Emoce tekly proudem a bylo to úplně boží. A byl dobrej nápad předehřát doupě... A navíc mám před sebou neděli na zklidnění. Na zklidnění? No, nevím, nevím. Na horách hlásí samozřejmě největší chladno, tak proč se o tom nepřesvědčit na vlastní kůži motorkářských kalhot. Mířím se dotknout Krkonoš z uctivý vzdálenosti. I tak vidím zasněžený hory a vzduch je tím prosáklej, jako by byl březen. Takže z doupěte přes Úlibice na Novou Paku, tam zkouším benzínku, jenže na stovce cedule „mimo provoz“. Dovětek „omlouváme se“ je mi prd platnej. Spoléhám na Trutnov na výjezdu, poněvadž hřebeček polyká výpary, a hladový oko svítí jak měsíc v úpňku. Jaký překvapení! Na stovce cedule „mimo provoz“, do řiti. Beru z nouze jen pár litrů obyč benzínu a u pokladny se ptám obsluhy, co mají v regionu za infekci stovkových stojanů. Chlapík na mě kouká a ptá se „my nemáme stovku?“ Koukám na něj i já „si děláte srandu, že se ptáte mě?“. Projíždí komp a vrtí hlavou „hlásí mi to, že nádrže jsou plný, to je teda záhada!“ a vyráží si to ověřit ke stojanům. Vrací se, omlouvá, prej od minulý směny nic nevědí a tak jde volat vedení, co se jako děje. To je hezký, že je akční, ale pro mě z toho stovka nekape. Mizím směr Jaroměř, kde se hřebečkovi ani na dietě ještě nechce do maštale, tak už jen klička na Dobrušku a za odměnu Vamberák. Hřebečku, nejen že jezdíš jak prase, ale i tak nechutně vypadáš. Za tenhle luxusní víkend je malej servis a Tonda celej Tvůj. Věř mi... Jsem utahaná a přes to plná energie, šťastná, rozesmátá, rezonovat to uvnitř mě takhle silně bude ještě pár dnů, to je pekelná síla...
Nikdy za tyhle stavy nepřestanu děkovat... Díky fejzříku...
Slovo vždycky držím, takže hned v pondělí frčí motka do servisu na základní péči. V úterý ji servisák Tonda přiváží, žádný špatný zprávy pro mě nemá, domlouváme další kroky. Velký lázně ji čekají za cca čtyři tisíce km. Tonda mě a můj věčnej hlad zná, takže mám povoleno přetáhnout o jeden tisíc... Hřebečku, už se těš...

24.04.2021 – 281 km
Trasa: Žamberk, Hořice, Hradec Králové. Pardubice, Chrudim, Řestoky, Horka, Hlinsko, Polička, Svitavy, Česká Třebová, Vamberk, Žamberk

25.04.2021 – 231 km
Trasa: Žamberk, Hradec Králové, Úlibice, Nová Paka, Trutnov, Jaroměř, Dobruška. Vamberk, Žamberk