Yamaha FZS 600 Fazer (1999)

Okupační výroční sobota…...
21.08.2021

Tož všem Johankám, i když nejsou z Arku, pěknej svátek, když už jste ho vyfasovaly na tohle datum. Sobota a počasí zralý na výlet. Záměrně netvrdím na toulačku, protože s mládětem je všechno v jiných měrných jednotkách. Na ráno je vyhlášenej zákaz násilnýho brzkýho probouzení. Po páteční vykládce poloviny kamionu zboží cítím bedny v rukách bohatě i další den. Když se vyhrabu z pelechu, už na mě čeká naléhavá otázka. Tak moment, nejdřív kafe…… hhhmmmmmňam…..neskutečná dobrota…. „Dobrý ráno, cos to říkal?“ „Nooo, vyjedem dneska, mamko?“ „Dej mi chvilku. Vypadá to víc než nadějně. Jen musím vymyslet kam.“ No ty kráso, hřebečku, půjdeš se proběhnout. Aaaa, střeva už jsou taky vzhůru, asi k nim už dorazil informačněmotorkářskej vzruch. Minule byl dobrej cíl rozhledna, musím zase nějakou najít v dojezdu výdrže zadnice mláděte. Pátrám, pátrám…. Není to jednoduchý, parkoviště musí být co nejblíž paty rozhledny. Nejsem si jistá, jestli absolutně nulová potřeba pohybu klíčí ze zarytýho nesesedajícího motorkářství mláděte, nebo je prostě jen nehorázně línej. Přikláním se k druhý variantě. Bohužel. S tím ruku v ruce souvisí i další přípravná etapa, tzn. do něčeho musím mládě navlíknout. V doupěti platí neúprosný pravidlo „bez motohader a helmy ani metr“. Helma dobrý. Kalhoty nakonec taky, padly největší, co doma mám. Kůže dnes zůstává na ramínku, tudíž pro mě to, co zbylo. Vtipný je, že ještě furt je mláděti jedenáct, a já si navlíkám kalhoty, ve kterých jezdil loni. Ehhmm…. Budeme se muset v doupěti zprudka zamyslet nad hmotnostní rovnováhou trvale žijících jedinců, poněvadž na mně motohadry visí jak na zlomeným ramínku. No nic. Oblečení je vyřešený a …... Olalaa, Šibeník vypadá zajímavě, to bude ta pravá zastávka. Schváleno. Podmínka prý je žrací stopka na benzínce. Ty kráso, jsme ještě nevyjeli a už to začíná. Ještě musím zkusit nastartovat hřebečka, strašně dlouho potichoučku čeká v maštali. Jenže tenhle černej frajer prostě nezklame a na první dobrou zatřese svojí ubytovnou. Takže pobalit, do hader, kufr na motku, abych mládě neztratila, a můžeme. Vzhledem k tomu, že jsem si zatraceně rychle zvykla na Venoma, rozhoduju, že, než vpadneme na hlavní tah, ošahám si hřebečka na okresce. Obzvlášť s batůžkem. Baťoh, když zaujal svoji pozici spolujezdce, dám za to krk, že jsem z pod sebe slyšela těžký povzdechnutí „.eeehhhhhhhhhchchch…“. Jen jsem utrousila, že krom sycení tasemnice musím na čerpačce zkontrolovat a dofoukat gumy. Beru ze Žamberka směr Letohrad a přes Lanšperk do Ústí nad Orlicí na benzínku. První dojem je neuvěřitelnej. Hřebeček je nějakej mrňavej (promiň), droboučkej, štíhlounkej, nízkej, vratkej….a hlavně tichej! Je to vůbec moje motorka?? To je přímo masakroidní rozdíl, fakt si musím chvíli zvykat. Ujedeme nula prd a kotva na červený v Ústí, tankovat netřeba, nádrž měl hřebeček po okraj připravenou, tudíž řízek, kafe, gumy, batůžek spokojenej. Pokračujeme na Vamberk a než se přes kopec přehoupneme do Rychnova nad Kněžnou, klepání na rameno „Mamko, můžeme zastavit? Mám děsnou žízeň.“ No tvl! Já jsem měla ráno spolknout nějaký zklidňující preparáty. „Co?! Vždyť jsme hryzli sotva pár kiláků. To teda nemůžeme zastavit. Nejdřív v Dobrušce.“ Což bylo za chvilku, takže další kotva na další benzince, ale odmítám si i sundat helmu, abych demonstrovala, že se nemíním zdržovat víc, než je nutný. Rozhledna je za sedmou zatáčkou, tak předem avizuju, že to snad dojedem na zátah. Je fakt, že kvalita silnice do Novýho Hrádku značně pokulhávala, a tudíž je fakt, že mohla sklepat všechno, co sklepat šlo, nicméně další hláška zazněla hned po zaparkování na určeným placu kousek od rozhledny….“Mamko, já potřebuju na velkou…“ „Já Tě přerazím. Před chviličkou jsme stáli na benzínce! Tak jdeme hledat, a jestli nenajdeme, putuješ mezi lopuchy.“ Naštěstí novotou vonící rozhledna byla překvapivě vybavená infocentrem i s pro mládě veledůležitými místnostmi, tak je okamžitě zkolaudoval. Šibeník je hrozně zajímavá záležitost a je to v podstatě transformace tubusu bývalý větrný elektrárny v rozhlednu. Za mě rozhodně vydařená přeměna a výhled je boží. Tak jo, splněno, popojedem. Pro jistotu se vůbec nezmiňuju, kudy to mám v plánu vzít, poněvadž by okolo toho bylo zase tisíc keců a komentářů. Od Olešnice v Orlických horách si na pohodičku kopírujeme česko-polskou hranici, cesta je parádní, s minimálním provozem, zato se spoustou zatáček a taky motorkářů, takže mládě sebevědomě a poctivě zdraví a zdraví a zdraví. Aaaale prd vydrží. Když klesáme ze Šerlichu, ucítím známý poťukání na rameno „Mamko, nemohli bysme někde na chvilku zastavit?“ Mankote…. Ještě že nemusíme někam dojet v určitou hodinu, bysme museli vyrazit o týden dřív. Chápavě kývnu, že při nejbližší příležitosti bude oddychovka. Zbystřím v Černé Vodě, kde je od odbočky vidět otevřená hospoda. Zaparkuju na parkovišti pro hosty penzionu a mám pocit, že se tu zastavil čas. Všude kolem tak nehoráznej klid a pohoda, tož tohle se nám bude líbit. A některým cestovatelům se to líbilo extrémně, poněvadž z plánovaný točený malinovky byl rychlostí blesku objednanej jedenkrát smaženej květák s hranolkama. Musela jsem si dát dvojitý kafe. Zkusím zjistit, jestli mezi nabídkou různých sociálních dávek není příspěvek na stravu pro dítě nebo aspoň pro jeho tasemnici. Nicméně mládě se tvářilo výsostně slastně a výlet se pro něj stával nadmíru příjemným zážitkem. To místo je úplně zapomenutý, okolí penzionu skvělý, příroda nádherná, užíváme volnej den a fakt, že nás netlačí čas. U odbočky přibrzdil cesťák a nejistě si to pomalu namířil k hospodě. Fajnová dvojka, táta s mladší dcerkou na bavoráku odkudsi z okolí Zlína. Toulají se na motce a dozrál čas, aby si našli nocleh. Tady se jim to povedlo. Šťouchám do mláděte, že to bude podobně mladej batůžek, jenže v tomhle věku se všechno řídí hormonama, nikoli rozumem. Pomalu se balíme k odjezdu a já žvaním s kolegou z bavoráka. Klasika…. Jako motorkáři bychom mohli vykládat nekonečně dlouho a pořád by bylo o čem. Jenže ta moje vzpoura vyhlašuje okamžitej odjezd, poněvadž mu je vedro, jak se hermeticky oblíkl a zapnul do všeho na sobě. Já ho chápu. Cítí, že bychom se mohli zatraceně zdržet, a to se mu teda nezamlouvá. Mu vyperu kožich na první dobrou „Ty seš ale tele. Jsme se mohli skamarádit, dobrých lidí kolem sebe není nikdy dost. A navíc ten jeho batůžek vypadal moc mile, mohl jsi mít kámošku motorkářku. Asi spolu tráví čas na motce podobně jako my.“ Z helmy něco nesouhlasně brblalo a syčelo „...ccssss….no to určitě….už musíme jet do doupěte….abysme nejeli za tmy…….a vůbec……“ No počkej. Dom pojedu na jeden zátah, i kdybys měl zadek jak holandskej řízek. Je nádhernej večer, cesta klikatá, průjezd volnej, kdyby člověk plivnul na levobok, dopadne to do Polska, ale v helmě jsem tenhle nápad nezveřejňovala, aby to mládě okamžitě za jízdy nevyzkoušelo. Proplujeme Neratovem okolo kostela se skleněnou střechou, přes Zemskou bránu, serpentýnama do Mladkova a na nájezdu na hlavní silnici poslušně otáčím dom. V tuhle pro mě mladou hodinu mi to jde celkem ztuha. Ještě mláděti načechrám sebevědomí a takřka u doupěte s ním projedu přes město a centrem vesnice, aby si svých zbývajících pár minut slávy vychutnal do dna.
Vzhledem k datu musím vyhodnotit výročí okupace spřátelenými východními bratry jako krajně mírový den. Zodpovědně jsme zkontrolovali kousek severní hranice s pevnostním opevněním, všude klid. Jediní bojovníci, kteří přišli ten den o svobodu, byli čtyři svatební páry, poněvadž jsme cestou potkali čtyři svatby. Fakt čtyři. Bože, snad nějaká doufám jen jednodenní infekce.
Hřebečku, máš to za sebou, nemáš kýlu? Jedeš dobře frajere, je na Tebe spoleh. Díky moc za dnešní den! Ještě večer a ještě před usnutím se mi promítá v hlavě celej den a každej jeho metr, ještě v sobě cítím, jak pode mnou rezonuje čtyřvál, je mi sakra usměvavo, i když únava z pilotování s batůžkem je dočista jiná a mnohem vyššího kalibru. Nestačím se v sobě divit záplavě pocitů, když jsem na hřebečkovi vyjela z maštale. Uzoučký řidítka, posez ve větším náklonu na ruce, štíhlá drobná motorka, zvuk z laufu jako když přede malý kotě…. A to mi ještě před pár měsíci, v překladu před 86ti dny, připadal jako moje mazlivý černý monstrum. Teď je z něj malej brácha ze stáje fejzrů….


21.08.2021 – 158 km
Trasa: Žamberk, Letohrad, Ústí nad Orlicí, Vamberk, Dobruška, Nový Hrádek, Šibeník, Olešnice v Orlických horách, Sedloňov, Deštné v Orlických horách, Orlické Záhoří, Bartošovice v Orlických horách, Mladkov, Žamberk