Yamaha FZS 600 Fazer (1999)

16.08.2018
Pátek . Sice pod odrážkou „pátek“, ale abstinenční příznaky se plně projevily už ve čtvrtek. Ráno mě motka odvezla do práce a dostala pelech, než odmakám svý, uvnitř dílny. Navečer jsem jí naložila dávku zákrut – 140 km přes Laudon nad Lanškrounem, klikatice směrem na Štíty, na Horní Studénky, Zborov a Klášterec, přes serpentýny na Hambálku do Červené Vody a přes Suchý vrch do Jablonného nad Orlicí, nakrmit Vervou a spát. Ta pravá mlska mě teprve čekala. V pátek. Smska od Afriky do práce, jestli nevyjedeme. JOO! Pozjišťovala jsem, jestli mi ještě pořád zázračně jdou na ruku všechny nutné okolnosti, abych měla volné odpolko. Domlouváme sraz na čtvrtou odpoledne u Afriky, pojedeme ve třech: Fazer, Afrika a Triumph Tiger. Trasa se teprve peče, vůbec netuším, co na mě chystají. Chlapi probírají stav cest, otočí se na mě, jestli takovou cestu dám a Afrika rezolutně prohlásí, že projedu cokoli. Jen se ozvu, ať to není kamenitý. Vyrážíme. Tiger s navigačkou jede první, Fazer druhý, Afrika třetí. Chlapi jsou propojení intercomem a patřičně mě probírají. Silnice kopíruje státní hranici s Polskem, jedna zatáčka střídá druhou, krajina krásná, napůl divoká, skoro nedotčená civilizační rukou člověka. Vůbec nevnímám, jakými obcemi jedeme, stoprocentně se soustředím a srůstám s hřebečkem v jednu střelu, která protíná voňavý vzduch. Dvě nepříjemná místa, jedno aspoň s označením „práce na silnici, oprava emulzí a kamenem“, na druhé místo neupozorňovalo lautr nic. Nevím, kde skončila emulze, poněvadž na asfaltce se válela jen slušně vysoká vrstva štěrku, a z hřebečka byl rázem parník, který tím čurbesem plul jak příbojem. Naštěstí nikdo přes palubu. Cíl byl na pohádkově krásném a sluncem rozpáleném Husově náměstí v Novém Městě nad Metují. Chlapi šli do obří zmrzky, já tradičně do hrnku kafe, klábosení, smích, pohoda, dlouho jsme se neviděli. Probírá se další úsek, abychom se vyhnuli silničnímu oraništi a uzavírkám. Vracíme se k hranici a valíme zpět po její druhé straně, tzn. Polskem. Špica! Autostrada Sudecka nás vytáhne až na „Odpočinkové místo – Duszniky-Zdrój“, odkud je parádní výhled na Park Narodowy Gór Stolowych. V obci Mostowice se vracíme na rodnou českou hroudu, hromada zatáček je minulostí a hromada jich na nás čeká, lufťáci už okupují svoje chalupy a ze zahrad jsou cítit grily v plným zápřahu. Další oddychovka je na hraničním přechodu Mladkov-Kamieńczyk, lovím momentky do foťáku, vlevo se do země noří (nebo začínají?) Góry Bystrzyckie a vpravo Masiw Śnieznika, úžasný. Finální dojezd míří přes Pastviny na čerpačku do Žamberka, dáváme koním pít to nejlepší a všichni tankujeme Vervu100. Doprovodím parťáky do Lukavice, otočka a alou na domácí stanoviště.
Sakra, sakra! To bylo neuvěřitelný, skvělý, fantastický, perfektní!
….báječní kamarádi, překrásný motorky, takřka nepřetržitý horský lesní serpentýny, na tacháku hodně vysoká čísla, hřebeček oprášil údaje na otáčkoměru nad deset tisíc, do náklonů šel jak podťatej, nakrmenej a po údržbě letí jako prase, já v celým těle mraveniště, z adrenalinu za mnou byla snad i čára na asfaltu... bezchybnej luxusní zážitek... A třešinkou na dortíku byla veliká cenná pochvala, děkuju za ni a za všechno! Pánové, jelo se s vámi úžasně...

Špičkových 189 km.
Pokud vezmu na zřetel i čtvrteční klikatou rozcvičku, tak suma smumárum 329 km.

Pátek – 189 km
1.trasa: Žamberk, Lukavice, Kunvald, Rokytnice v Orlických horách, Bartošovice v Orlických horách, Orlické Záhoří, Sedloňov, Olešnice v Orlických horách, Slavoňov, Nové Město nad Metují – Husovo náměstí, Slavoňov, Olešnice v Orlických horách, Kociol (Pl), Lewin Klodzki (Pl), Duszniki-Zdrój (Pl), Piaskowice (Pl), Mostowice (Pl), Neratov, Bartošovice v Orlických horách, Zemská brána, Čihák, České Petrovice, Mladkov, Pastviny, Žamberk, Lukavice, Žamberk