Kawasaki ER 5 (1997)

Moto byla koupená 27. 2. 2010. Od předchozí majitelky má laděný výfuk a miniblinkry. Ode mě dostala nové padáky.

• 

• 

• 

• 

• brácha

Více fotografii

První dojmy - Mrňous. :) S tímhle krasavcem se sžívá opravdu snadno. Strach z toho, co všechno jsem po zimě zapomněla mě přešel hned po prvních metrech jízdy. Chová se klidně, toleruje nepřesné začátečnické zacházení. Dobře sedí na silnici, zatáčky projíždí sebejistě.

Recenze

Po 150 km - 90 mimo obec ukázala ručička na tacho jako nic. Víc si ale zatím moc nedovolím, vzhledem ke stavu silnic a mým prozatím malým zkušenostem.
S každým kilometrem se cítím jistěji. Ikdyž vím, že zatím ani zdaleka nevyužívám všech možností, které tahle motorka nabízí, těším se na každou další jízdu.
Po 400 km - nejvýš se ručička tach vyšplhala lehce nad číslo 130. Ale tahle rychlost se dá jen na dobré silnici v lese, která je krytá před větrem. Jinak jsou vyšší rychlosti na tomhle naháči s větrem chvílemi nepříjemné.
Každopádně už se musím hlídat. Stačí chvilka zamyšlení v obci a ručička nenápadně šplhá k šedesátce a možná i výš.. Mám moc ráda, když se značkou konec obce otočím plynem, motor zaburácí a motorka zrychlí. Taky ráda projíždím zatáčky, kdy jde krásně do náklonu. Užívám si to a vychutnávám a s každým kilometrem jsem do toho svého krasavce víc a víc zakoukaná.
Po 800 km - nejvyšší dosažená rychlost 150 km/h. A to zdaleka nebyly jeho hranice. Narozdíl od těch mých - zápasení s větrem nebylo moc příjemné. Začínám uvažovat o štítku.
Taky už se mi povedlo otestovat brzdy. Při předjíždění se v protisměru objevilo auto. Tak jsem hamstla na přední brzdu a motorka zpomalila jen líně a neochotně.. žádné zvedání zadního kola, žádné bloknutí předního. Na jednu stranu je fajn, že se nevykatapultuju ze sedla při necitlivém zmáčknutí brzdy, na stranu druhou to chce opravdu důsledně předvídat a nechávat si dostatek manévrovacího prostoru. Protože tyhle brzdy z fleku motorku k silnici nepřikovají.. Já jsem naštěstí tentokrát dost času na přibrždění a zpětné zařazení se za auto měla.

Díky téhle motorce jsem se seznámila s jedním super motorkářem.
To byl ale paradoxně konec mého ježdění.
Po sezóně svatba, těhotenství a pak druhé. Takže motorka čekala v garáži s nadějí na lepší časy, jen občasné protažení okolo komína.
A když se po poslední zimě v karburátoru usadily myši, bylo rozhodnuto. Moto musí z domu, hledat štěstí jinde.
Následoval servis, nová STK, moto se celkově dala do pucu, aby nedělala ve světě ostudu.
Nu a už má novou majitelku - zde jako Lenica.