Kawasaki ER 5 (1999)

Modrá, pěkná, hodná. Mám jí prostě ráda

• 

  Plyšák za ...

• 

  "Povi...

• 

• 

Více fotografii

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda CB 500: nelíbila se mi
Suzuki GS 500E: byla strašně maličká

První dojmy - První dojmy z jízdy ... sakra, to mám jet jako úplně sama? Co když bez instruktora za zadkem nezatočím?

Recenze

Třetí společná sezóna a je jasno - malá z domu nepůjde ...
Letos měla jít moje milá mašinka z domu a měla přijít náhrada... Ale ona ode mě prostě nechce, takže je rozhodnuto - zůstává a už si nebudu pohrávat s myšlenkou, že jí prodám. Nejsem chlap, abych si honila ego na tom, jak silnou mám motorku a radost mi dělá velkou, takže si budeme dál společně užívat.
Užívání jsme tuhle sezónu ale nezačali zrovna ukázkově. Přehlídla jsem auto z hlavní a bylo to. Pozitivní je, že díky tomu dostala motorka nový i ten zbytek, který ještě chyběl - teď je opravdu nové už skoro všechno..

Jak moje malá modrá mrcha letos nechtěla z domu...
Tak můj Vodník vytušil, že má jít z garáže... Rozhodla jsem se motorku prodat a posunout se zase o krok dál, ale ona si na mě tak zvykla, že udělala vše proto, aby z domu nešla. Při prvním zájemci jsem vytratila víčko z chladící nádobky a jelikož jsem si toho nevšimla, chladící kapalina se vylila na baterku a ta odešla do věčných lovišť. Takže mrcha ani nenastartovala. Dostala novou baterku, ale to jí nestačilo a začaly se jí klepat řídítka. Dostala novou gumu a bylo po problému. Ale takhle vyladěnou motorku už letos z domu nepustím, takže si užíváme další společnou sezónu...

Konečně jaro.. a s ním přišel nový bezpečnostní prvek...
Tak jsem se konečně dočkala a druhá společná sezóna začala, najeto zatím kolem 1500 letošních kilometrů. Zatím motorce chybí pořádný zvuk, ale asi bude muset počkat až dostane laďák k Vánocům... Ale za to jsem si dopřála nový bezpečnostní prvek - svítivě růžovou bundu. A musím přiznat, že řidiči aut jsou ohleduplnější - nedělám si iluze, že by za tím stála myšlenka, že k ženský na motorce se budou chovat líp, spíš mám pocit, že když v dálce vidí cosi růžového na motorce, radši uhnou a klidí se z cesty, cítí totiž skryté nebezpečí... Takže jakýkoliv "růžový bezpečnostní prvek" vřele doporučuji

První zkrácená sezóna
Tak máme za sebou s Vodníkem první zkrácenou sezónu. Zkrácená byla proto, že jsem motorku kupovala v polovině července...
I za tu chvilku jsme toho stihli ale hodně - ujeli jsme bez pár metrů 7 000 kilometrů a většinou nám spolu bylo moc dobře.
Motorka dostala i menší úpravu - asi po měsíci ježdění už mi rychlost nestačila a pořád jsem se divila, proč má tachometr přes 200, když nejede víc než 160. Takže přišel na řadu servis a zjištění, že je zavřená. Teď už jezdí mnohem líp, má lepší zrychlení, ale toho, od koho jsem jí kupovala, bych kopla... prodal mi jí jako otevřenou...
Taky už je zvednutá, takže na ní nevypadám jako vosa na bonbonu
Dokonce i co se týká technických znalostí jsem zase o krok vpřed - už vím, že když hodně prší, proplétám se kolonou a z motorky se začne vepředu kouřit, není nezbytně nutné ji nechat stát uprostřed magistrály a volat do servisu, že asi hoří ...
Teď nezbývá, než přetrpět mrazy v autě (který je nudný, protože tam člověk sedí jako pecka a nic moc se neděje...) a popohánět očima kalendář ...

První měsíc
První jízda byla plná očekávání. Motorka byla v garáži každý den leštěná, takže jsem jí den po vydání řidičáku s velkou hrdostí vytáhla na první vyjížďku. Odjezd od baráku trval skoro hodinu - nejdřív nestartovala, takže kontrola benzínu a všeho možnýho. Nakonec jsem podle návodu zjistila, že to má něco jako sytič - a už to šlo Při rozjezdu pětkrát chcípla - až pak jsem si všimla, že mám pořád dole stojan. Když se konečně dala do pohybu, zastavovali jsme po prvních asi 200 metrech. Skoro jsem se rozbrečela, že už nikam nejedu - bylo to tak nějak jiný, než v autoškole. Ale pak jsem se kousla a jeli jsme dál. První zatáčka se staženým zadkem, ale šlo to. Auta mě pouštěla před sebe marně - na tachometru jsem měla 80 a v očích smrt Ujela jsem 30 kilometrů a byla úplně vyřízená.
Naštěstí to bylo den ode dne lepší, každý ujetý kilometr byl znát. Za 14 dní bylo nalítáno 1400 kilometrů. Auta už nám nemusejí uhýbat a i tak je předjedeme a kličkování na magistrále cestou do práce je taky sranda. Nejdelší výlet za jeden den byl 450 kilometrů - to jsem se sice zlehka přecenila, ale i tak to bylo naprosto super.
A asi má i nějakou úžasnou schopnost - přitahuje déšť, takže i když je venku krásně, mám jistotu, že po cestě zmokneme - překřtila jsem jí a už je to můj Vodník.


Klady : je modrá a zatím jezdí bez problémů
Zápory : slabší brzdy díky tomu ,že jedna brzda má destičky. Ale vzhledem k tomu ,že člověk na ní netrhá rychlostní rekordy, je to o zvyku a stačí to.