Yamaha XT660Z Tenere

Už je tomu nějaký ten pátek, co z výrobních linek společnosti Yamaha sjel poslední model s typovým označením Tenere. Byl to stroj, který měl umožnit cestování cestou necestou a případně jen tou necestou. A inženýři od „tří ladiček“ se usnesli, že by nebylo od věci něco takového vypustit opět do světa. A tak se také stalo, a já měl možnost tento produkt vyzkoušet a ohodnotit.

Jako základ posloužilo nám už dobře známé XTéčko. Tedy motorizace a podvozek. Obojí se samozřejmě mírně liší, a to kvůli odlišnému zaměření jednotlivých typů. Nutno říci, že mně osobně je model Tenere mnohem sympatičtější, a to proto že je univerzálnější, praktičtější, a celkově „vychytanější“.

A u čeho začít než u vzhledu?

Tak jestli se líbí, nebo ne si musí každý zhodnotit sám, ale já sám za sebe můžu říct že se mi líbí. Její look je opravdu „endurácký“, se vším všudy. Vysoká světlá výška, která není „zhanobena“ výfukovými svody jako u modelu XT, zdvihy pérování přes dvacet centimetrů, vysoko posazený výfuk, který působí jako dva tlumiče, nicméně je to jedna „krabice“ s dvěma koncovkami schovaná pod sedlem a pěkně vyvedenými tepelnými štíty, veliká 22litrová nádrž, větrný štítek „ala dakar“, nebo třeba 21 kolo vepředu. Toto vše z ní už od prvního pohledu dělá offroaďáckou fešandu.
Dalo by se říci, že „dizajnéři“ se celkem „vyvztekali“, a i jednotlivé detaily jsou pěkné. Ať jsou to ony kryty výfuků, blikače, zadní kyvka…světla.. zkrátka jako celek to vše působí moderně a vkusně. Jedinou –a teď nevím zda to nazvat výtkou – je výhled na masku zezadu. Je mi jasné, že tam toho asi moc vymyslet nejde, ale to co na mně odtud „vykukuje“, se mi opravdu moc nelíbí a u vícero lidí vzbudila rozpaky i maska se světlem.. Nicméně na poli designu se nelze nikdy zavděčit všem, a tak i posouzení nechám na každém zvlášť.

Jak se na ní jede?

Motor o objemu 660ccm dává výkon necelých 50koní, a oproti XT má i zlepšený kroutící moment na 57.5Nm. Tyto parametry jsou velmi příjemné na ježdění po městě, ovšem závodní geny v nich nehledejme. Pokud se motorka naloží dvěma dospělými, je sice pořád ještě dost svižná na akceleraci, ale je to rozhodně znát. A pokud by se měly naložit případné bágly a kufry, tak už bych na nějaké prohánění „osobáků“ rezignoval a i na předjíždění si udělal pořádného „fóra“.
Co vás ve „štychu“ ale nenechá jsou brzdy, s kterými jsem byl spokojen. Dva velké přední kotouče se o zpomalení starají zcela samozřejmě, a zadní je tak akorát doplňuje. Čím motorka stoprocentně boduje, je její naprosto perfektní ovladatelnost a mrštnost. Sednete, zařadíte a jedete. Žádná křeč, žádné padání případně neochota se položit do zatáčky, nebo nutná práce s tělem. Ta motorka prostě jede jak vy chcete a to naprosto samozřejmě. Vše je tam kde to má být, nic nehledáte, a říkáte si, že ten konstruktér vám to postavil přímo pod zadkem. Nicméně-právě tato část těla-alespoň u mně-měla určitou výtku. A to k sedačce. Ponejprve se zdá pohodlná, nicméně její hloubka a tvar vám neumožní jakkoliv změnit sedací polohu a po nějaké době to začne být dost nepohodlné. Lidově řečeno začne bolet zadek. Možná lze dokoupit zvýšené sedlo, které by tento „problém“ třeba vyřešilo, a pro dlouhonohé zmenšilo úhel zalomení v kolenou, ale jinak myslím, že ergonomicky je vše v pořádku. A co větrný štítek? Nemám námitek. Je funkční, a díky za něj.

Co terén?

Můžeme, a bát se opravdu nemusíme, ovšem za předpokladu, že si na ráfky obujeme pořádně „zubaté botičky“. Na sériově dodávaných gumách budeme „frajeři“ max. na asfaltu, ale mimo zpevněné povrchy už to žádná sláva není. No a dodržíme-li tuto zásadu, troufnu si říct, že bych se s „tenerkou“ nebál vyjet na nějakou offroad vyjížďku. Byť suchá váha 183 kg není zrovna málo, tak pocitově je „motka“ o dost lehčí a snadno ovladatelná i ve velmi nízkých rychlostech. O co se s ní nikdy nepokoušejte, je rychlá jízda po rozbité motokrosové trati. Pružení je vedené spíše do „komfortna“, a to co je perfektní na pražských „kočičích hlavách“ a výmolech, už nestačí na svižně přejížděné větší terénní nerovnosti. Tam zkrátka tlumičům sáhneme na „dno“ a prubneme dorazy a to je tak na rytí helmou v hlíně. Takže na tohle vážně určená není. Ne, pokud „nevytuníte“ pružiny a tlumiče. Nicméně není to závoďák, a pojedete li normálně a s hlavou na svém místě, tak je to prostě paráda.
Něco k motoru. Je to jednoválec, o poměrně vysokém objemu, a nemá rád podtáčení. To v praxi znamená, že doporučuji držet motor nad tři tisíce otáček, a nedočkáme se poskakování, řehtání a škubání. Jinak zátah je příjemný, plynulý a dobře dávkovatelný. Vstřikování paliva je dobře vyladěno a nezaznamenal jsem žádné nežádoucí reakce na změnu zatížení, nebo něco podobného a také startování bylo vždy zcela bez problémů. Výhrad nemám ani k převodovce, snad jen ta šestka tam chybí, a indikátor zařazené rychlosti. A co se přesnosti a snadnosti řazení týče, dávám za jedna. Spotřeba kolem šesti litrů se zdá být v kombinovaném provozu a obsazení jednou a dvěma osobami celkem přijatelná.

Co mi chybělo?

Naprostá absence jakýchkoliv odkládacích prostor a to vč. místa pod sedlem. Prostě tam nic není. Což mi u cestovně zaměřeného stroje přijde přinejmenším nedomyšlené. A co se mi naopak líbilo? Na předních brýlích pod světlem bytelné oko, které bezesporu ocení každý, kdo s motorkou zapadne do bahna, písku nebo jiného marastu. O opatrném tažení na laně které je sice zakázané a o „hubu“, avšak leckdo ho v nouzi na potažení pár kilometrů k benzínce rád ocení ani nemluvě.
Z další doplňkové výbavy zmíním ještě kryty rukou, nebo duralový kryt pod motor, což mnou testovaný model bohužel neměl. Ale obojí je věc užitečná a rozhodně doporučuji tímto výbavu motorky doplnit.

A co říci na závěr?

Chcete motorku na ježdění do práce? Do města? Na výlety po krásách našich krajin ve dvou? Na expedici? Proč ne. Je na to určená, počíná si ve všech těchto „disciplínách“ zdatně, dobře vypadá a budí rozhodně pozornost a v neposlední řadě je za slušný peníz, protože 190tis vč. DPH, mi přijde za tuhle „holku“ celkem slušná cena. A je to Yamaha….
Honza Cihelka

Informace o redaktorovi

Michal Moucha - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE