Yamaha FZ6-S Fazer
Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček , Lukáš Růžička | Zveřejněno: 2.9.2004 | Zobrazeno: 71 721x
První šestistovka Fazer od Yamahy s trubkovým rámem a motorem z modelu ThunderCat se hned v roce 1998 dostala na první příčky srovnávacích testů i prodejních tabulek. V roce 2002 prodělala lehkou plastickou operaci a zdálo se, že zůstane v prodeji ještě dlouhá léta. Tlak emisních předpisů a ukončení výroby motorů ThunderCat ale výrobce přiměly k inovaci. A u Yamahy se do toho pořádně obuli. Motor z R6 se vstřikováním, revoluční rám ze dvou sešroubovaných odlitků, digitální přístrojovka, širší pneumatiky a lehčí kola...
Kapitoly článku
Mačkám tlačítko startéru a z výfuku se okamžitě ozývá tlumené hučení. Řadím za jedna, rozjíždím se, dávám dvojku. Na otáčkoměru jsou dva tisíce a já beru za plyn. Hučení se pomalu zvyšuje a motorka poklidně zrychluje, hmmm, asi jako dvoustovka skútr. Okolo čtyř tisíc ve výfukovém systému něco vztekle zarezonuje, a tah se slabě zvýší. Okolo šesti tisíc se hučení mění ve řvaní a na značce sedmi tisíc se probouzí bestie. Sice mírně zkrocená, ale stále nebezpečná a zatraceně rychlá. Není to sice ten zběsilý pocit jízdy na raketě, jaký lze zažít na R6, ale příbuzenský poměr je tu dost znát. Zátah motoru v oblasti okolo sedmi tisíc plynule naroste skoro dvojnásobně, motorka prudce zrychluje a otáčkoměr letí nahoru jako šílený. Od osmi tisíc následuje vysoký závodní jekot, který se stále zvyšuje... a ječí a ječí, stále výš, už musím řadit? ne, ještě výš, ještě výš.... protože do maxima 14 tis je stále ještě daleko.
Návrháři nové polokapotované verze FZ6 Fazer se pořádně odvázali a vytvořili opravdu výrazný estetický počin. Nový Fazer vyvolal ihned po svém představení bouřlivé reakce příznivců motorek, kteří se rozdělili na dva tábory. Jedni byli uneseni nadšením z nových tvarů, druzí jej stejně vehementně zatracovali a nostalgicky opěvovali přednosti starého modelu. FZ6 Fazer je zkrátka výrazná osobnost a jen málokdo vám na dotaz, zda se mu motocykl líbí, odpoví neurčitým "docela jo/ne" nebo "nevím". Fazer má tři hlavní rysy co se týče vzhledu. Osobitou přední masku s úzkými světlomety připomínajícími přivřené kočičí oči, plynule tvarované odlévané poloviny rámu a nakonec koncovky výfuku svedené pod sedlo. Celek působí pěkně vyváženě a k výslednému agresivnímu dojmu přispívá i nahrbená nádrž a široká stoosmdesátka vzadu efektně doplněná blatníčkem za kyvkou, který si i majitelé předchozího modelu často přidávali. Zatímco dvojité světlomety a výfuk svedený pod sedlem nejsou v dnešní době ničím výjimečným, rám vyrobený ze dvou zrcadlově obrácených odlitků je poprvé použitým řešením. Odlitky jsou k sobě nahoře sešroubovány u hlavy řízení a dole jsou pak upevněny k bloku motoru, který tím pádem slouží jako část rámu. Podsedlovou část tvoří jednoduchá trubková konstrukce.
Jako první věc po nasednutí vás překvapí subjektivní pocit velké výšky. Nebojte, ani krátkonožky nebudou mít větší potíže s bezpečným došlápnutím na zem. Posez je ale v porovnání s předchozím modelem více vzpřímený a stupačky jsou níže. Řidič má řidítka blíž k sobě a nepřenáší tedy na ruce příliš váhy. Skoro to připomíná cesťáky. Výška sedla je 795 mm, což je jen o 5 mm více než u starého Fazera, sedlo je ale poměrně tuhé a pozadí řidiče se do něj téměř nezaboří. Možná i proto jsem měl pocit, že sedím o dost výš než na obdobných motorkách. Sedlo je výborně tvarované a řidičova část je poměrně dlouhá, takže při delších jízdách je možné si poposednout dopředu či dozadu. Geometrie jízdní polohy tedy nahrává použití i na dlouhé cesty, takže dovolenou v sedle Fazera lze jen doporučit.
Testovaný model byl vybaven nadstandardním prodlouženým plexištítkem. Ten ve spojení s polokapotáží velmi slušně chrání jezdce před větrem. Už méně ale chrání před pokutami za překročení maximální rychlosti, protože bez náporu vzduchu vám ani nepřijde, že jedete o 30 km/h víc, než jste si původně mysleli. Zapomeňte na to, že podle síly vichru poznáte, jak rychle jedete.
Na dálnici se díky nadstandardnímu plexi dá pohodlně dlouhodobě cestovat rychlostí přes 160-170 km/h. Stinnou stránkou nadstandardního štítku jsou jemné ale otravné turbulence, které vám budou třepat do helmy, zvláště pokud máte ke dvou metrům jako já... Jako majitel bych možná trochu zaexperimentoval a vyřízl do dolní části plexi malé otvory proti vzniku turbulencí. Při pohybu ve městě oceníte široká řidítka, při rychlých přesunech mi ale občas poryvy větru rozkolísaly ramena a narušily rovnou dálniční stopu - daň za vzpřímený posez.
Prodloužený plexištítek lze pořídit v rámci turistické sady, jejíž součástí jsou dále silonové padáky po stranách motoru a spodní klínovitý kryt výfukových svodů v barvě kapotáže. Padací protektory bych na motocykl jednoznačně doporučil, protože při případném pádu na sebe vezmou hodně energie, která by vám jinak pěkně očesala všechny přečnívající díly. No a když už mluvím o příslušenství, je nutné Fazera pochválit, že už v základu má centrální stojan! (Nahatá verze je prodávána bez něj).
Před řidítky se řidiče šklebí sdružený digitální panel, který ukazuje číselnou hodnotu tachometru a digitální kruhovou stupnici otáčkoměru po obvodu. Mezi další sledované údaje patří jedno celkové a dvě denní počítadla kilometrů, hodiny, ukazatel množství paliva a teploty kapaliny. Digitální přístrojový panel je sice přesnější a levnější na výrobu, lze do něj zahrnout větší množství užitečných údajů, ale majitel si na něj musí nějakou dobu zvykat. I po několika dnech za řidítky jsem ale měl potíže bleskovým pohledem zjistit, kolik otáček motor právě točí, a při předjíždění jsem tak motor párkrát poslal do omezovače. Trochu mě občas také nudila asi 4 sekundová prodleva vstřikovací jednotky a inicializační problikávání displeje po zapnutí zapalování, než bylo možné nastartovat a vyrazit.
Ovládací prvky a spínače na řidítkách jsou standardní a využitelné bez jakýchkoli výhrad. Díky vstřikování chybí páčka sytiče, díky všeobecné automatizaci chybí spínač světel. Při zapnutí zapalování se automaticky rozsvítí obrysová světla, po nastartování motoru pak také levá část světlometu. Světlo má slušný výkon a dosah, takže nebude nutné předělávat si doma světlomety na svícení oběma "očima" současně, jak to často dělali majitelé starších Fazerů. Takhle člověk může bliknutím pravého dálkového světla pozdravit, upozornit na předjíždění nebo si uklidit z cesty plechovkáře při projíždění kolony... Levý palec dále má na dosah chytře umístěný spínač varovných blikačů. Zrcátka vystupují poměrně hodně do stran, ale díky tomu poskytují velmi slušný výhled, jen nepatrně rozostřený vibracemi.
Design, konstrukce
Návrháři nové polokapotované verze FZ6 Fazer se pořádně odvázali a vytvořili opravdu výrazný estetický počin. Nový Fazer vyvolal ihned po svém představení bouřlivé reakce příznivců motorek, kteří se rozdělili na dva tábory. Jedni byli uneseni nadšením z nových tvarů, druzí jej stejně vehementně zatracovali a nostalgicky opěvovali přednosti starého modelu. FZ6 Fazer je zkrátka výrazná osobnost a jen málokdo vám na dotaz, zda se mu motocykl líbí, odpoví neurčitým "docela jo/ne" nebo "nevím". Fazer má tři hlavní rysy co se týče vzhledu. Osobitou přední masku s úzkými světlomety připomínajícími přivřené kočičí oči, plynule tvarované odlévané poloviny rámu a nakonec koncovky výfuku svedené pod sedlo. Celek působí pěkně vyváženě a k výslednému agresivnímu dojmu přispívá i nahrbená nádrž a široká stoosmdesátka vzadu efektně doplněná blatníčkem za kyvkou, který si i majitelé předchozího modelu často přidávali. Zatímco dvojité světlomety a výfuk svedený pod sedlem nejsou v dnešní době ničím výjimečným, rám vyrobený ze dvou zrcadlově obrácených odlitků je poprvé použitým řešením. Odlitky jsou k sobě nahoře sešroubovány u hlavy řízení a dole jsou pak upevněny k bloku motoru, který tím pádem slouží jako část rámu. Podsedlovou část tvoří jednoduchá trubková konstrukce.
Posez, ergonomie
Jako první věc po nasednutí vás překvapí subjektivní pocit velké výšky. Nebojte, ani krátkonožky nebudou mít větší potíže s bezpečným došlápnutím na zem. Posez je ale v porovnání s předchozím modelem více vzpřímený a stupačky jsou níže. Řidič má řidítka blíž k sobě a nepřenáší tedy na ruce příliš váhy. Skoro to připomíná cesťáky. Výška sedla je 795 mm, což je jen o 5 mm více než u starého Fazera, sedlo je ale poměrně tuhé a pozadí řidiče se do něj téměř nezaboří. Možná i proto jsem měl pocit, že sedím o dost výš než na obdobných motorkách. Sedlo je výborně tvarované a řidičova část je poměrně dlouhá, takže při delších jízdách je možné si poposednout dopředu či dozadu. Geometrie jízdní polohy tedy nahrává použití i na dlouhé cesty, takže dovolenou v sedle Fazera lze jen doporučit.
Testovaný model byl vybaven nadstandardním prodlouženým plexištítkem. Ten ve spojení s polokapotáží velmi slušně chrání jezdce před větrem. Už méně ale chrání před pokutami za překročení maximální rychlosti, protože bez náporu vzduchu vám ani nepřijde, že jedete o 30 km/h víc, než jste si původně mysleli. Zapomeňte na to, že podle síly vichru poznáte, jak rychle jedete.
Na dálnici se díky nadstandardnímu plexi dá pohodlně dlouhodobě cestovat rychlostí přes 160-170 km/h. Stinnou stránkou nadstandardního štítku jsou jemné ale otravné turbulence, které vám budou třepat do helmy, zvláště pokud máte ke dvou metrům jako já... Jako majitel bych možná trochu zaexperimentoval a vyřízl do dolní části plexi malé otvory proti vzniku turbulencí. Při pohybu ve městě oceníte široká řidítka, při rychlých přesunech mi ale občas poryvy větru rozkolísaly ramena a narušily rovnou dálniční stopu - daň za vzpřímený posez.
Prodloužený plexištítek lze pořídit v rámci turistické sady, jejíž součástí jsou dále silonové padáky po stranách motoru a spodní klínovitý kryt výfukových svodů v barvě kapotáže. Padací protektory bych na motocykl jednoznačně doporučil, protože při případném pádu na sebe vezmou hodně energie, která by vám jinak pěkně očesala všechny přečnívající díly. No a když už mluvím o příslušenství, je nutné Fazera pochválit, že už v základu má centrální stojan! (Nahatá verze je prodávána bez něj).
Přístroje, ovladače
Před řidítky se řidiče šklebí sdružený digitální panel, který ukazuje číselnou hodnotu tachometru a digitální kruhovou stupnici otáčkoměru po obvodu. Mezi další sledované údaje patří jedno celkové a dvě denní počítadla kilometrů, hodiny, ukazatel množství paliva a teploty kapaliny. Digitální přístrojový panel je sice přesnější a levnější na výrobu, lze do něj zahrnout větší množství užitečných údajů, ale majitel si na něj musí nějakou dobu zvykat. I po několika dnech za řidítky jsem ale měl potíže bleskovým pohledem zjistit, kolik otáček motor právě točí, a při předjíždění jsem tak motor párkrát poslal do omezovače. Trochu mě občas také nudila asi 4 sekundová prodleva vstřikovací jednotky a inicializační problikávání displeje po zapnutí zapalování, než bylo možné nastartovat a vyrazit.
Ovládací prvky a spínače na řidítkách jsou standardní a využitelné bez jakýchkoli výhrad. Díky vstřikování chybí páčka sytiče, díky všeobecné automatizaci chybí spínač světel. Při zapnutí zapalování se automaticky rozsvítí obrysová světla, po nastartování motoru pak také levá část světlometu. Světlo má slušný výkon a dosah, takže nebude nutné předělávat si doma světlomety na svícení oběma "očima" současně, jak to často dělali majitelé starších Fazerů. Takhle člověk může bliknutím pravého dálkového světla pozdravit, upozornit na předjíždění nebo si uklidit z cesty plechovkáře při projíždění kolony... Levý palec dále má na dosah chytře umístěný spínač varovných blikačů. Zrcátka vystupují poměrně hodně do stran, ale díky tomu poskytují velmi slušný výhled, jen nepatrně rozostřený vibracemi.
Informace o redaktorovi
Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Lukáš Růžička - (Odebírat články autora)
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz