Test A2: Dokáží Benelli 302S, CFMOTO 400NK a Zontes 310R konkurovat zavedené Yamaze MT-03?

Text: Tomáš Procházka , Jan Rameš , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 7.8.2019 | Zobrazeno: 30 586x

Kapitoly článku

Co člověk, to názor a nejinak je tomu i u srovnávacích testů. Mám svůj žebříček, jak tyto čtyři motocykly ve vzájemném porovnání dopadly, a začnu odzadu, Benellkou. Na úvod musím říct, že dát tuhle motorku na poslední místo je dost na zamyšlenou a pokusím se vysvětlit, proč se tak stalo. Motorky, a to i takhle slabší objemy, chápu jako v prvé řadě stroj s motorem, ten by měl být jako základ dobrý. Nepožaduji od každého, aby mě bavil a rval asfalt. Jenže když to prostě není dobrý, tak je konec. Těžko se to píše, ale mě zklamal a dodneška to nechápu. Absolutně mi jeho výraz nesedl. Točíš nahoře, uprostřed i dole a nikde se nic neděje. Teda vlastně ano, ve vrchu je to mechanickej řev, ale zrychlení nula.

Chtěl bych vám o něm aspoň něco pozitivního napsat, ale nejde to. Kromě kvalitního zpracování, a v naší skupině těsně za Yamahou v oblasti designu, prostě nemá Benelli srdíčko, a to neodpustím. O to víc je to bolestný, když ji vidíte přijíždět v nádherném poctivém lakování, s moderním osvětlením a palubovkou, která se blíží tabletu, jak co do barevnosti, tak přehlednosti. Její pozice v sedle je hodně rovně a prostě na kochačku. Přitom má holka značkový pneumatiky, který dají na prdel těm bezejmenným v naší skupině. Řídítka jsou krásně roztažený a z motorky vyzařuje fortelnost a poctivé zpracování. Proto ji chcete zkusit pořádně do vinglu, zabořit koleno a nechat se vytáhnout ven za podpory tuhého příjemného podvozku. Jenže nemáte k tomu motor a ani pozici lehce nahrbenou nad přední kolo, a tak vám nezbyde nic jiného než se kochat. Pokud to máte takto dané, že tohle je to, co chcete, tak máte vítěze. Oproti Yamaze dokáže být v detailech často lepší a celkově na sebe nejvíc strhává pozornost. Spojka zabírá jemně, poloha řidiče je velmi pohodlná, vy jen plujete a nic víc nepotřebujete.

Jenže nesmíte zajít do Yamahy a zkusit jejich MT-03. Tohle je vzor pro Benelli, motor má drajv i šťávu ihned odspodu, lahodnej zvuk a přímočarost až do omezovače. A to nemluvím o předkloněné poloze za širokými řídítky. Fantazie! I když jedno mně tady vadilo - nejvíc zalomené nohy ze všech. Chtěl jsem to Yamaze odpustit, ale musí to zaznít. Nohy tady máte moc skrčený, a to divně, kdy máte stupačky paradoxně vpředu, ale kyčle jsou zas dost dozadu.

Druhá věc je, že na to ale zapomenete, a to jen díky tomu, jak úžasná jízda se vám tady nabízí. Jak se rozjedete, jste ihned doma. Nic vám nevadí, budík je přehledný, tlačítka fungují, jak mají a kvalty tam padají jedna radost. Chcete jet volně? Není problém. Chcete zatahat a šlapat do toho? Proč ne. S Yamahou není nic problém, snese jak lážo-plážo, tak blázinec. Je to naprostá špička a tuhle motorku bych chtěl domu. Jen mě mrzí, že to má nejhorší brzdy, kdy stejně jako na R3 vadne okamžitě páčka přední brzdy a účinek je žalostný. Taky bych chtěl hezčí přední světlo. Což o to, on je to poctivý materiál, ale design jak z devadesátek. To i Čína, která je z blízka lacinější, nabídne větší show a odvahu. Yamaho, nedrž se zpátky, jsi nejlepší, tak to dej znát!

První z rodu čistě čínského je CFMOTO. Když řeknu, že to je jako slabší bratr 650NK, tak vám to možná nic neřekne. Měl jsem silnější model 650 před týdnem, a to je prašť, jak uhoď. Dobrá jízdní poloha, rovnější záda, uvolněné nohy a parádní přístrojovka, byť s lacině vypadajícím displejem, když je vypnutý. Potom ta špatná poloha řadičky, po níž musíte skákat, když chcete podřadit a v opačném směru zase zvednout nohu ze stupačky a nakopnout řadičku silou skotského ragbisty. Samotné kvalty zaskakují ale dobře, nicméně musíte umět vykloubit a ohnout kotník nahoru/dolů v jeden moment. Motor má šťávu, je tam náznak charakteru, ale že by setřásl Yamahu, tak to ani náhodou. Jde na to ovšem od lesa, a když se snažíte a překousnete laciný pneumatiky, tak se vám to vrací sportovní a pevnou jízdou.

Ostatně pevnost je druhé jméno podvozku. Ten je dost tuhý. A kde Yamaha mávne rukou nad kanálem, tam CF drcne jak tatrovka. Nevadí, pokud si vybíráte parádní asfalt, anebo pokud se svezete jednou-dvakrát do týdne rychle pro zábavu. To pak jde vše stranou a tohle čtyřkilo umí zvednout adrenalin. Jen moc nešpekulujte nad podvozkem, ten je tuhý, jednoduchý a nic víc nedostanete. Nicméně je to stabilní jízda a musím vyzdvihnout i parádní brzdy, které mají pancíře. To když dáte všechno dohromady s čitelným motorem a dobrou jízdní pozicí, je vymalováno. Jen do příště prosím víc rozevřít řídítka, která dost svazují lokty k sobě a vy tak nemůžete rozjet ještě větší blázinec. Jinak zvuk motoru a řazení je kultivovaný, sem tam některé detaily motorku pozvedávají, ale někdy zas zbytečně sráží dolů. Celkově milé překvapení a nic nedostala zadarmo. Byla rovnocenný soupeř po všech stránkách. A jakmile se vychytají mouchy, tak už to bude pro soupeře dost těžký oříšek.

A Zontes? Překvapení. Design vyhoněnej na maximum, hypermoderní parádičky. Elektronický zámek sedla, elektronicky ovládaný kryt víčka nádrže, LED světla, zakomponovaný blinkry atd. Jenže pak zase vidíte, jak je víčko chatrný a že dostat se do nádrže chce pořádně točit a točit víčkem ve stísněném prostoru. Dělat to třikrát denně pravidelně, tak vám prasknou nervy. Každopádně se tu sedí nejpřirozeněji z naší party, a to je fakt mazec. Prostě a jednoduše dost prostoru, lehce sport, dost cestovního a dohromady správně namíchaný. Paradoxně je Zontes na první pohled designová fičurka, takže čekáte něco v duchu, že udělali design a pak tam někam posadíme řidiče. Kdepak, naprosto v pořádku. Motor má jen jeden válec, a tak cítíte v maximálním tempu, že nestíhá, nicméně bojuje, jak může. Správný krouticí moment, cit do řízení a sportovní podvozek dohání hendikep znamenitě. Vibrace tu jsou, ale není to nepříjemný. Vzadu pak nejsou vidět koncová světla, která jsou tak dobře zakomponovaná do zdvihnutý zádě, že je nevidíte. Brzdová světla už ano. Brzdy nejsou špatný, ale na CF nemají, ovšem průser to taky není.

Když do toho šlapete jako na CF, tak to funguje, jen ty no-name pneušky nedávají vědět, jak moc ještě můžete zabrat. Cena Zontesu není špatná a design mě hodně oslovil. Kdyby nebyl ve srovnávacím testu, tak by to samo o sobě dopadlo ještě líp. Umí zvolnit jako Yamaha, a dokonce nemáte tak zalomený nohy. Najdete tu i správný charakter jednobuchu a zrychlení. I přesto, že není v přímce rozhodně nejlepší, tak pocitově to vypadá, že pádí hodně. V podstatě nemám co vytknout, jen se trochu bojím, co všechny ty elektronický věci. Takovej elektronickej zámek řízení vás může pěkně vypéct. Když vypnete zapalování a nezamknete řízení, tedy nedáte řídítka do levýho rejdu, tak se ozve třikrát pípnutí jako upozornění, že jste nezamkli. Jenže pak potřebujete bez aktivace zapalování jen popostrčit motorku o metr pro fotografa, vytočíte řídítka doleva a zámek se sepne. Napoprvé nic moc a pár lidem to prej už takhle padlo. Do příště už si holt dáte pozor. Dal jsem Zontes nakonec na druhýho fleka a ospravedlnil to odvážným designem, nejlepší pozicí jezdce a zajímavým motorem. Ovšem není to zcela bez ztráty kytičky.