Kawasaki ZX-6R vs Yamaha R6

Text: Marek Hrodek , Pavel Růžička | Foto: Lukáš Růžička | Zveřejněno: 24.10.2005 | Zobrazeno: 61 923x

Kapitoly článku

Design

Začnu od Kawasaki a hned jí musím za design pochválit. Libí se mi jak ZX6R vypadá, i když je o trošku vetší něž R6tka, tak jsou na ní hezčí a propracovanější detaily. Poměrně dost sportovní posaz (aby taky nebyl) nechá více váhy spočívat na rukou. Motorka má vyšší plexi, jejíž dost vyklenutý prostředek má za následek odklon náporu vzduchu a mušek. Pod sedlo vyvedený výfuk dost zatápí spolujezdci a omezuje prostor na minimum, ovšem kompozice je velice zdařilá. Pohled zezadu je opravdu velice pěkný. Vše podpoří diodové světlo.

Předek je dost futuristický a „zobák“ s prostorem na přívod vzduchu k motoru je pro někoho až příliš, ale mě se zamlouvá. Světla jsou asi v pravdě kreativní záležitostí, svítí ale naprosto skvěle. Zkritizovat musím opět zrcátka. Vidět v nich není skoro nic, když je další motorka za vámi, nemáte ji šanci skoro vůbec postřehnout. Radiálně uchycené brzdy a vykrajované kotouče po obvodu, které jsou umístěny na velice vzhledných kolech opravdu bodují. Škoda jen, že chybí ta jedovatě zelená barva.
Všechny prvky z ovládání jsou tam kde mají být, bohužel nulovat tripmaster je bezpečné pouze na místě. Komplet digitální panel je poměrně nepřehledný v ohledu na počet otáček, až když se vyhoupnou nad 10 tis/min. máte možnost je pořádně sledovat. Ovšem to již doporučuji se soustředit jen na jízdu. Napravo bývalá aktivační páčka světel změnila funkci na aktivační časomíru kola, což je další signál, kam motocykl výrobce směřuje.

R6 je umírněnější, žádné módní výstřelky, prostě soudobá klasika. Sportovní a decentně uhlazená. Jen z bočního pohledu na přední část je vidět převis nad „sosákem“ vzduchu, který je určitým oživením, ale musím přiznat, že se mi líbil více než předek u ZX6R. Zadní partie je opět ve standardním duchu současného stylu a určitě jí to tak sluší. Na fotografiích je to dobře patrné.

Plexi je čiré, takže při zalehnutí nečiní ve výhledu potíže. Ovládací prvky jsou všechny na svém místě. Posaz není tak radikální, ale stejně je sportovně nastaven. Váhy na ruce není až tolik. Sedlo je znatelně tvrdší než u ZX6R.
Přístrojové desce dominuje velký bílý otáčkoměr s krásnou červenou ručičkou, digitální rychloměr a pár potřebných kontrolek. Ergonomie mi vyhovovala, i když na delší trasu raději volím jiný typ motocyklu.

Zvuk

Po nastartování Kawasaki jde o syrový a dravý zvuk, který musí nadchnout každého. Je opravdu dost hlasitý a za zvukový projev má u mě 1+. S přidáváním otáček to není až tak dobré, ale nad 10ti tisíci jde opět o správný závodní ryk. ZX6R má dle výrobce 136 koní a ty jsou také dostatečně slyšet.

Yamaha má uhlazenější a tlumenější projev. Někdo tomu říká vysavačový nástup, ale za jízdy to zní také velice dobře. Celkově se zdá, že jakoby zaostává v trendech, ale vůbec tomu tak není. Výrobce udává 126 koní a to na třídu šestek není zrovna málo. Navíc je znát, že ZX6R to dohání těmi 36ccm obsahu navíc.

Jízda

Kawasaki má dosti svéráznou převodovku. Řazení jedničky působí jak rána kladivem na kovadlinu, další kvalty padají už přesně, ovšem musí se používat razance. Na místě neutrál trochu hledáte a tak doporučuji vyřazovat, když se kola ještě točí. Drsný projev je přes všechno velice zábavný. ZX6R je dost napružená a čeká jen na povel k útoku. I když o něco začíná jít až kolem 7 tis otáček za minutu, nejlepší nabídka na vás čeká nad 10ti tisíci. Tam si opravdu Kawa „plivne do dlaní“ a začne do člověka pumpovat adrenalin. Velmi rychle jí začínám přicházet na chuť, člověk si musí najít k tomuhle „zvířeti“ vztah. Je to opravdu dravec a její projevy tomu nasvědčují.

Vyrážíme na Český Šternberk, nejdříve pár krátkých zatáček, chce to vysedat a další zábava je na světě. ZX6R má tendenci se řidítky zavřít do vnitřku při pomalých průjezdech utažených zatáček, což je důsledek velmi „rychlého“ nastavení. S táhlými zatáčkami je to lahoda. Vysednout, přilepit si helmu co nejblíže k nádrži a vychutnávat si tu zvukovou rezonanci, která vyplňuje nitrolebeční kanálky a přenáší do zbytků mozku pocit že, „jezdit je boží“.

Brzdy „rafnou“ po kotoučích kdykoli jim to přikážete a zpomalení je velmi dobré. Ovšem zadní brzda by tu vůbec nemusela být, její účinnost je mizivá. Pouze při pomalé jízdě se dá zadek použít k malému zpomalení. Po osazení spolujezdcem se to trochu zlepší, ale nic výrazného.
Podvozek byl nastaven na střed a přes to vykazoval hodně sportovní ambice, práci kterou odváděl hodnotím velice kladně.
Za jeden den jsem s ZX6R najezdil 560 km a musím konstatovat, že to odnesly moje ramena a zápěstí. Přes to všechno mě to velmi bavilo. Spotřeba někde kolem 7-8 litrů, jde o odhad, protože jsem v návalu zábavy nepočítal a nenuloval tripmaster.

Yamaha od pohledu a prvního startu má vše oproti Kawasaki více učesané. Táhne již od nižších otáček, ale nástup plného tahu je také kolem 10ti tisíc, ovšem bez znatelných výkonových kopanců. Zvukově je na tom hůře, ale projev působí zase pro jezdce lineárnějším a řekl bych možná i více neutrálnějším dojmem. Je znát propracovanost a zkušenosti převzaté ze závodních tratí. Prostě se na ní nemusí člověk tak snažit, což je občas na škodu, protože vás nenutí k vysednutí a zatáčku projede s lehkostí a přesto velmi rychle. R6tka ztrácí na ZX6Rko jen v maximální rychlosti, rozhodně mi ale nevadí, že nejede přes 260.

Posaz na R6 je pro mne trochu vyrovnanější a uvolněnější. Stále nabývám pocitu větší kompaktnosti a hravosti, což je pro mne osobně výhoda oproti ZX6R. Kratší sedlo nedovoluje tak dobré zalehnutí při vysokých rychlostech, ovšem překlápění v rychlých pasážích je na R6 úplná hračka. Její krátký rozvor prostě podporuje „rychlou“ a přesnou stopu. Podvozek přes svou sportovní tuhost dává velmi dobré odezvy i při „běžné“ jízdě.
Převodovka jde sametově lehce, stačí jen trochu a rychlosti tam padají skoro samy. Tady na body prohrává Kawa docela výrazně, ale odstupňování je zase u ZX6R o něco málo lepší.

Brzdy a R6? Tak málo síly a takový účinek? Zkouším znovu a je to tak, jsou to velice dobré „jedovky“. Při přechodu z Kawasaki si musím více zvykat. Při nájezdu do „zavřených“ vlásenek stačí brzdit o chvilku později a mačkat páčku méně.

Sice jsem na R6tce najel jen asi 100 km, ale přes všechny drobnosti, protože jinak se to nazvat nedá, se mi na ni lépe jelo. Zas na druhou stranu ZX6R je zábavnější v projevu a o dost drsnější. Bohužel to jsou jen mé subjektivní pocity a ne zrovna každý s nimi musí souhlasit.