Fantic Caballero 700 vs. Yamaha XSR700 Legacy: Stejný motor, podobná kategorie, úplně jiné motorky

Občas se stane, že se na některou motorku dlouho těším, ale pak jsem ze setkání s ní spíše rozpačitý nebo dokonce zklamaný. Někdy je tomu ale zcela naopak a k téhle situaci došlo právě při dnešní srovnávačce. Od jejích aktérů jsem totiž sice čekal příjemné svezení, ale že pro mne bude jeden z nich největším překvapením (nejenom) letošní sezóny bych rozhodně netipoval! Který ze dvou strojů vybaveným agregátem CP2 to byl? A jak je možné, že mne jeden z nich doslova uchvátil, zatímco jeho soupeř i přes identický motor nechal zcela chladným?

S motocykly značky Fantic jsem měl dosud co do činění jen při trialovém představení zkraje letošní sezóny. Jenže tehdy se jednalo o čtyřicet let starý dvoutaktní speciál, na hony vzdálený současné produkci téhle značky. Jejich flattrackově laděné půllitry mi však byly vždy sympatické a když jsem v mojí kolonce redakčního kalendáře viděl napsanou srovnávačku motocyklů Fantic Caballero 700 vs. Yamaha XSR 700, sáhnul jsem raději po něm. Ale jak už jsem se zmínil na začátku - rozhodně se nedá říct, že bych samým rozrušením a nedočkavostí nemohl dočkat rána. Když jsem ji však přebíral od prodejce, přeskočila mezi námi první jiskra. Mám rád klasické motorky, jednoduché jak facka a vždycky mě to táhlo spíš ke strojům se vzduchem chlazenými motory a designem připomínajícím roky, kdy svět byl ještě v pořádku. Také proto mám doma motorku podobného ražení, jsem s ní stoprocentně spokojený a usednutí do jejího sedla mě vždy nejenom krásně zklidní, ale navíc i přenese do let minulých. Jenže občas se nemůžu zbavit dojmu, že je to takové... řekněme nostalgické vzpomínání na časy dávno zašlé a trucovité ignorování toho, že už je jednadvacáté století - podobně jako kdybych si na sídlišti mezi paneláky postavil dřevený srub.

Fantic Style Centru se skvěle podařilo sladit prvky klasiky i moderny

Už na první pohled mě Fantic Caballero 700 zaujal tím, že jeho design, vytvořený ve Fantic Style Centre, skvěle splňuje část definice pojmu scrambler (jako retro motocyklu, vracejícího se do dob minulých), ale současně hrdě přiznává, že je strojem s datem výroby 2023. Na své si tady rozhodně nepřijdou milovníci barokních tvarů, jako spíš moderny a minimalismu. No schválně, podívejte se na fotografie a zkuste najít nějaký prvek, který by byl na téhle motorce zbytečný, přehnaný nebo pouze předstíral nějakou funkci. Do rámu utvořeného z chrom-molybdenových trubek a hliníkových odlitků skvěle pasuje vodou chlazený motor - opravdu si nedovedu představit, že by tenhle motocykl měl mít vzducháč s chladícími žebry. Ostře řezaná prsíčka kryjící chladič, červená nádrž s plastovým krytem a vyoseným hrdlem skvěle kontrastují se žlutými podsedlovými tabulkami, které jsou (coby nezbytná výjimka potvrzující pravidlo) na just oválné. K dispozici je i modré metalické barevné provedení, které vypadá také velmi dobře, ale já bych určitě volil tuhle červenou verzi. Bílé blatníky nejsou ani o milimetr větší, nežli by měly být a podobně na tom je i kompletní LED osvětlení – ať už přední reflektor, blinkry, ale hlavně zadní mrňavé světlo vypadají opravdu skvěle. Stylem rozhodně nezaostávají ani ovládací prvky, kloubová sklopná zrcátka, kruhový 3,5 palcový TFT displej a šmrnc podtrhuje dvojitá koncovka výfuku - nenapadá mě jediná věc, kterou bych designu vytknul!

U Caballera potěší i kvalitní komponenty

Když jsem v úvodu psal, že první jiskra přeskočila už při prvním letmém pohledu na design, tak další jiskření následovalo hned poté, co jsem si zevrubněji prohlédl všechny kvalitní komponenty. Také tady má Caballero co nabídnout a jedná se o kvalitu, kterou nejenom vidíte, ale následně doslova i cítíte (takhle nějak to je v té reklamě na prací prostředky?). Na první pohled zaujme bohatě dimenzovaná 45 mm upside down přední vidlice Marzocchi se zdvihem 150 mm, která je usazena v neméně robusních frézovaných brýlích s trojitým šroubením. Předek se sice štelovat nedá, ale u zadního monoshocku (s totožným zdvihem) lze pomocí matice/kontramatice upravovat předpětí. Velmi dobře vypadají i kola s drátěným výpletem s rozměry 19/17 palců, kterýžto rozměr dává jasně najevo, že s ním bude možné nejenom svezení na asfaltových silničkách, ale využitelný bude i v terénu. Už na první pohled je jasné, že skvěle budou fungovat i brzdy – hlavně plovoucí přední kotouč s průměrem 330 milimetrů, brzděný čtyřpístkovým radiálním třmenem Brembo slibuje skvěle odvedenou práci, která je současně podpořená vyšší bezpečností díky náklonovému systému ABS. K dispozici jsou tři jízdní režimy Street, Offroad a také Custom, který umožňuje jezdci podle aktuální potřeby nakonfigurovat chování ABS a kontrolu trakce až do úplné deaktivace. Skvělé je to, že vaše nastavení zůstává i po vypnutí klíčku, jen naskakuje ABS, které musíte vždy znovu naladit k obrazu svému.

Fantic skvěle funguje na asfaltu i v terénu

Moje spokojenost a pochvalné pokyvování hlavou pokračovalo i poté, co jsem usednul do sedla. Široká řídítka, pevné sedlo a velmi dobře umístěné stupačky tvoří ergonomický trojúhelník, který jen potvrzuje prvotní vizuální dojem, že se jedná o mašinu nakloněnou nejenom svižné jízdě na silnici, ale i v terénu budete doslova vrnět blahem. Skvělý dojem podtrhne sytý zvuk, který se po nastartování line z dvojité výfukové koncovky. Cesta na společné fotorande se Zajochem a jeho Yamahou XSR 700 proběhla hlavně po rozbitých asfaltkách, kterých je v našich končinách nepočítaně a většinou dovedou jízdu v jedné stopě pořádně znepříjemnit. Ne tak ale s tímhle Caballerem, jehož podvozek je sice naladěný dost ztuha, ale po pár ujetých kilometrech zjistíte, že to rozhodně dává smysl. Není tvrdý natolik, aby byl nepříjemně uskákaný, a přitom skvěle filtruje nerovnosti a záplaty bez toho, aby se na nich mašina nepříjemně rozhoupala a ztrácela vámi vytýčený směr a jízdní stabilitu. Při prvních kilometrech mě svým projevem překvapil i nesmrtelný dvouválec s označením CP2. Ten jsem měl možnost vyzkoušet už kdysi ve strojích Yamaha Ténéré 700 a Yamaha Tracer 7 GT, ale kroutil jsem hlavou nad tím, proč v tomhle italském podvozku mi připadal jiný nežli v obou předchozích případech. Čím to? Už jsem se nemohl dočkat chvíle, až jej budu moci srovnat s jeho rivalem.

Zajoch spolu s Yamahou XSR 700 už čekali na místě a já mohl začít porovnávat… Ani japonská konkurentka rozhodně nehraje na retro vlnu a nepředstírá, že byla vyrobená těsně po století páry. Design je o dost divočejší nežli je tomu u poměrně střídmého Fanticu a ixeserko se svým kubistickým designem rozhodně bude líbit hlavně milovníkům Pabla Picassa. Za mne v tomhle ohledu jednoznačně první body patří Fanticu, ale vzhled je vždy subjektivní záležitostí a tak raději přecházím k věcem objektivnějším. Yamaha má sedmnáctipalcové kolo i vepředu, což spolu s podvozkem se zdvihy 130 mm dává jasně najevo, že mimo silnice s ním nebude taková sranda jako s Caballerem. To stoprocentně potvrzuje i jízdní pozice. Řídítka jsou zde o mnoho níž a tak hlavně postoj je při jízdě v terénu poměrně krkolomný. Její sedlo je sice o 1,5 centimetru výše, ale na rozdíl od fantičí lavice je hodně měkké. Podobný pocit jako je tomu u sedla mám ale i z jejího podvozku a to tím spíš, kdy ve velmi rychlém sledu střídáme oba protivníky.

Designéři Yamahy XSR 700 se nebáli pustit uzdu své fantazii

Tam, kde je Fantic sice tvrdý, ale stabilní, Yamaha se ráda zhoupne a vyžaduje tak při projíždění zatáček více obezřetnosti a nepomáhá tomu ani lepší obratnost sedmnáctipalcového předního kola. Že Fantic zvítězí v offroadovém porovnání se dalo čekat, ale že bude tahat za delší kus provazu i na silnici mě dost překvapilo. Není to však dané jen podvozkem a přispívá k tomu i fakt, že i přes shodný základ v podobě motoru CP2 je ten umístěný v Caballeru ke svému řidiči vstřícnější a neklidné reakce, kterými občas znepříjemní život XSR, u italského stroje nejsou zdaleka takové. Ve Fanticu totiž doslali volné ruce při vývoji „dýchání“ motoru a pečlivá kalibrace celého výfukového a sacího systému nemá na svědomí pouze sytější zvukový projev, ale prospěla i vybranějšímu chování společného motoru, vyrobeného v italské fabrice Minarelli. O tom kdo z těchto dvou motocyklů je vlastně dárce a kdo příjemce tohoto motoru by poté, co tuhle motorárnu od Yamahy koupil právě Fantic můžeme vést dlouhé debaty a i když si trošku situaci vyjasníte díky Honzisovu článku, odpověď je stejně nejednoznačná jako u hádanky o slepici a vejci. Každá kráska musí mít svoji pihu, našel jsem ji tedy i u Caballera a je jím odkrytý olejový filtr, který je umístěný hodně na ráně. V tom jsou oba motocykly vlastně shodné, ale zatímco od Yamahy se velké offroadování moc očekávat nedá, u Fanticu je tomu naopak a myslím, že by nedalo moc práce filtr prorazit nějakým kamenem odhozeným od předního kola. Jednoduchý kryt by tady určitě prospěl, tím spíš, že je chráněný (sice karbonovým, ale podle mě spíše designovým krytem) výfukový svod.

Yamaha jednoznačně preferuje asfalt před nezpevněným povrchem

Yamaha sice lépe splňuje další část definice pojmu scrambler (tedy silniční stroj upravený do terénu), ale musím se přiznat, že mne by při volbě mezi těmito konkurenty nic nepřimělo volit právě ji. Na její straně je sice výhodnější cena, jenže ani rozdíl 10000,-Kč nemůže změnit nic na tom, že právě Fantic byl pro mne jednoznačným vítězem a vlastně i nejsvětlejším jednostopým zážitkem letošního roku. Redaktorská práce není vůbec jednoduchá a občas se problémy s ní spojené nakupí tak, že si člověk pokládá otázku, jestli za to krátké svezení na motorce vlastně stojí, jenže pak přijde podobný test a všechny nesnáze jsou zapomenuty – Fantic Caballero 700 je přesně ten důvod, proč je radost dělat tuhle práci!

Informace o redaktorovi

Martin Hakl (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
David Jelínek - (Odebírat články autora)

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE