První jízda Triumph Trident 660: Úderný trojzubec

Kapitoly článku

Naše skupina dostává konečně zelenou a vyrážíme Tridentu protáhnout pírka. Od první chvíle vnímám pohodlnou vzpřímenou pozici, která klasickým naháčům není nic dlužna, a nejen tím se Trident liší od sportovně laděného modelu Street Triple RS. Naprosto v pohodě jsem s celkovou ergonomií a vyhovují mi tak akorát široká řídítka a sebemenší problém nemám ani s velice rozumně nastaveným trojúhelníkem stupačky, sedlo a řídítka. Co se velikosti týče, je jasné, že Triumph Trident 660 patří mezi menší naháče a bude sedět menším a středním postavám do nějakých 180 centimetrů. Podle toho, co jsem viděl, docela rozumně se na něj poskládá i borec kolem 185 centimetrů, ovšem vyšší motorkáři to budou mít těžší. Jak už jsem zmínil, sedlo i nádrž jsou mezi nohama hodně štíhlé, díky tomu Trident působí jako mnohem menší stroj, než ve skutečnosti je. Řekli byste, že jde o naháče s řadovým tříválcem o objemu 660 ccm?

Kdepak, tohle nejde brát jako malou motorku, což mi jasně připomíná roztočený motor nad sedm tisíc otáček, kdy má chuť začít zlobit. Ještě než se dostaneme dál do hor a rozpoutá se serpentinové divadélko, dáváme si pár kilometrů rychlejšího přejezdu po dálnici a projíždíme malebnými vesnicemi. Při vyšších rychlostech dálničním tempem je nutné počítat s nulovou ochranou proti proudícímu vzduchu a také roztočeným motorem lehce přes šest tisíc otáček. Na dálnici se mi líbí skutečnost, že necítím žádné otravné vibrace, které by mi při delších přejezdech dokázaly pít krev. Také povedený TFT displej zaslouží palec hore, protože je za jízdy dobře čitelný, přehledný a zobrazuje všechno, co potřebuji znát. Je sympatické, že dostal ovládání přepínačem na levém řídítku, což u mašin stejné kategorie není úplně běžné, stejně jako konektivita. Za jízdy si můžu prohazovat jízdní režimy, stejně tak listovat mezi údaji, ale na další nastavení motorky nemám nárok. Nedostanu se totiž do menu, a tím pádem nemám šanci za jízdy vyřadit ze hry třeba kontrolu trakce, což by se mi líbilo. Zmíním také dobrý výhled v zrcátkách nebo pohodlné středně tvrdé sedlo, kterému nemám co vytknout. Vůbec špatná není ani dobře tvarovaná nádrž v oblasti kolen.

Projíždíme temperamentní jižanské vesnice probouzející se k víkendovému životu, a už proto je potřeba být na pozoru a pochopitelně dodržovat padesátku, protože čerti jsou tu na každém rohu. Kratší převodovka a příjemně pružný motor dávají prostor jezdit na vyšší kvalty při poměrně nízkých otáčkách. Trident je přitom klidný, necuká a ani nevibruje, což je fajn. Teď ale mizíme v horách a jdeme se věnovat trošku svižnějšímu svezení a na to jsem zvědav. Motor se slušným středním pásmem a živým vrškem není tříhrnkům nic dlužen a už první „sada“ horských klikatic napovídá, že Trident nebude jenom stylovým pohodářem, ale také čertíkem, který se dokáže rozparádit a osloví zkušenější jezdce. Jasně, do nějakých pěti tisíc otáček se pohodlně vezu jako pantáta a mám tak šanci si vychutnat neuvěřitelné scenérie sopky Pico de Teide. Jestlipak víte, že zabírá víc než polovinu ostrova a je třetí nejvyšší sopkou na světě? Kruci, teď jsem sklouzl do zeměpisu, takže rychle zpátky k novince z britských ostrovů.

Triumph je hodný jako beránek a proti volnějšímu tempu nijak neprotestuje. On vlastně funguje tak nějak samozřejmě a nebrání se ničemu. Jenže náš anglický průvodce začíná tahat a musím říct, že mi dělá radost, stejně jako slovenskému kolegovi a dvou Taliánům. Otáčky letí nahoru a Trident prosí, abych mu naložil ještě víc! To proto, že se svižné sklouznutí neobejde bez vyšších otáček a za žádnou cenu nesmí padnout pod šest tisíc. Fíha, musím říct, že mě tříválec velice mile překvapuje a užívám si jeho pružnost a chuť jít za plynem. Když k tomu připočtu parádní zvukovou kulisu připomínající rozdrážděné motodvojky, chrochtám si blahem a hned mi letí hlavou, že by si Trident zasloužil nějaký kovový trombón z dílny Arrow.

Ani při temperamentnějším lítání nevnímám nějaké nepřiměřené vibrace a vlastně jsem rád, že alespoň něco málo cítím v kovových stupačkách, protože to k motorkám jednoznačně patří a sterilní projev by mě připravil o ty pravé emoce a koneckonců o jistou zpětnou vazbu. Při průjezdu zatáček si musím chvíli zvykat na úzkou nádrž v oblasti kolen, a to v dobrém slova smyslu, takže si vnější nohu hezky opřu o nádrž a tradá, můžu vykroužit vingl jedna radost. Vzhledem k tomu, že mám pod zadkem naháče pro každodenní použití s cenovkou pod dvě kila, musím uznat, že při svižném tempu funguje lépe, než jsem si před prvním vrknutím myslel, a zrovna tak lépe, než bych od něj mohl chtít. Jedním slovem pecka, protože Trident parádně zatáčí, velice jednoduše se ovládá a bez remcání reaguje na každý podnět těla. Tohle je vážně skvělé! Koneckonců, „mokrá váha“ 189 kilo se někde musí projevit.

Pérování Showa s pevným továrním nastavením mi vyhovuje a alespoň za mě ho továrna trefila víc než slušně, což mi během prezentace potvrzují i o něco těžší jezdci. Pochopitelně je znát, že jde o univerzální mašinu, která má vyjít vstříc všednímu životu ve městě, ale i zábavě za jeho hranicemi, a to samozřejmě znamená měkčí charakteristiku pérování, než dostal Street Triple S. Já jsem ale s podvozkem v pohodě a tvrdím, že k mašině tohoto ražení patří a neztratí se na asfaltových klikaticích, ale ani ve městě. Během ježdění ve vyšší nadmořské výšce se počasí mění rychlostí blesku a chvíli to drtíme po suchém asfaltu zalitým sluncem a jindy zase v dešti a mlze, že kluky před sebou sotva vidím. Už proto oceňuji příplatkové vyhřívané rukojeti a velice dobře fungující sériové pryže Michelin Road 5. Díky plynulému motoru nemám i za takových podmínek sebemenší potřebu měnit standardní mapu Road za mírnější mapu Rain a všech jednaosmdesát koníků si naprosto v klídku řídím pravačkou na plynu. Pokud by ale přeci jen někdo potřeboval o fous volnější reakci na plyn, jde jízdní režimy jednoduše měnit i za jízdy, a to pomocí vlastního tlačítka na levém řídítku.

Ještě než jsem vyrazil do ulic, drbal jsem si hlavu nad obyčejnými dvoupístkovými brzdami a kotouči, které nejsou plovoucí. Naštěstí se obavy nepotvrdily a také ony dostávají palce nahoru. Dobře se dávkují, mají dobrý nástup a nemám problém si brzdný účinek řídit jedním prstem. Opět nezbývá než konstatovat, že na brzdy Nissin je potřeba koukat z pohledu kategorie a zaměření motorky a sám za sebe říkám, že poměr cena versus výkon je vynikající, stejně jako to, že brzdy přehnaným účinkem nevylekají začátečníky a zároveň neurazí náročnější motorkáře. Prostě je důležité, že fungují dobře a potom je celkem fuk, jestli jde o hi-tech komponenty nebo obyčejnou techniku. Líbí se mi také nastavení ABS, protože to se do ničeho zbytečně neplete a není jediného okamžiku, kdy bych na jeho adresu hledal nějakého ostřejšího slůvka. Mimochodem, páčka přední brzdy je stavitelná, a to považuji za samozřejmost, která by ani u levnějších mašin neměla chybět.

Triumph prezentuje nový Trident 660 jako vážného hráče ve vodách roadsterů střední třídy, který cílí na motorkáře přesedající z menší na větší motorku, ale také na zkušenější borce, kteří se do jedné stopy po letech vrací. Bude tedy sedět začátečníkům a neurazí ani zkušenější jezdce? Pojďme se na něj podívat ze dvou rovin. Nejdřív do placu hodím svůj názor, proč by měl vyjít vstříc začínajícím jezdcům na motorce s větším objemem a přicházejí například z menších třístovek, které jsme si tu nedávno proklepli. Určitě se jim bude líbit relativně nízká váha, jednoduchá ovladatelnost, zrovna tak níže položené sedlo a úzká stavba, ale také tříválcový motor, který je dobře použitelný v nižších otáčkách a středním pásmu. Pokud budou chtít, mají možnost použít jízdní režim Rain s ještě mírnější odezvou na plynovou rukojeť. Když k tomu připočtu hodně dobrý podvozek, neagresivní a dobře dávkovatelné brzdy, je jasné, že z toho vychází hodně zajímavý kousek za pěkné peníze. Zde je potřeba připomenout, že existuje kit, který Trident „zašpuntuje“ na 35 kW a splní tak požadavky kategorie řidičáků A2.

Pokud však půjde o zkušenější jezdce, anebo staré páky, které se po letech vrací do sedla, mám pocit, že nebudou strádat ani oni a dokážou si Triumph Trident užít. Točivý tříválcový motor dává Tridentu velkou chuť do života, a když dostane napít, dokáže pěkně upalovat. Dynamické sklouznutí si říká o otáčky nad šest a půl tisíc, a to znamená také častější řazení a ostřejší brzdění, což není problém. Rozumně nastavený podvozek funguje velice dobře a za předpokladu, že Trident není pasován do role sporťáku, jako je třeba model Triple Street, dovolí poměrně dost. Za mě dává jezdci velice dobrou zpětnou vazbu. Prostě v továrně trefili kompromis mezi pohodlnou a svižnou jízdou a nastavili ho tak, že se nepříjemně nehoupe, ale na druhou stranu nedá sežrat horší povrch. Jednoduše jde o naháče za cenu na hranici dvou set tisíc korun určeného pro každodenní svezení a jen blázen by od něj očekával vlastnosti supersportu vybaveného hi-tech komponenty.

První svezení na novém Tridentu na mě udělalo velký dojem a nenašel jsem vyloženě nic, s čím bych se nedokázal smířit, a co by mě vyloženě štvalo. Mám pocit, že s ním továrna pořádně rozčeří vody kategorie naháčů střední třídy, tím spíš, pokud udrží avizovanou cenu pod dvě kila. Líbí se mi jeho střízlivě čistý vzhled, jasný odkaz na příslušnost britské rodiny Triumph a pochopitelně také to, jak mu to jde na silnici. Mile mě překvapil pružným motorem, jízdními vlastnostmi a parádní ovladatelností. A nádrž s kapacitou 14 litrů? Na danou kategorii je to při spotřebě pod pět litrů tak akorát.

Během první ochutnávky jsem jezdil na předprodukčním kousku a je možné, že nějaké detaily, které mě dvakrát nenadchly, budou ještě učesány a doladěny. Triumph Trident by se měl u prodejců objevit někdy na přelomu února a března za cenu 198 000 korun a na výběr bude ze čtyř barevných kombinací. Když budu mluvit sám za sebe, sáhl bych po šedočervené, respektive silver ice & diablo verzi, která se mi líbí vůbec nejvíc. Doladil bych si ji příplatkovými doplňky jako je třeba lízátko pod motorem nebo parádní zrcátka na řídítkách. Celkem vážně bych uvažoval o rychlořazení, které Triumph umí a které dokáže posunout svižnější jízdu ještě o level výše.