Royal Enfield Bullet 350: Indický pohodář a 20 koní plných charakteru

Je konec září, přichází poslední test sezóny, a přesně na tuhle příležitost si letos šetřím něco výjimečného. Nejdéle vyráběný motocyklový model na světě, Royal Enfield Bullet. Za sedm let už to bude rovných 100 let od zahájení jeho výroby, úplně první Bullet sjel z anglické výrobní linky v roce 1931. No dobře, vypadal trochu jinak, jeho dnešní podoba vznikla „až“ v roce 1949 pod typovým označením G2. Jenže od té doby vypadá v podstatě pořád stejně, navíc v roce 2008 zároveň s novým motorem UCE s převodovkou v karterech fabrika představila Bullet Classic a cíleně se vrátila ke stylu z roku 1948. Jak to, že tahle mašina přečkala skoro století, když všichni ostatní zazářili maximálně pár desítek let a shořeli v propadlišti dějin?

Určitě znáte aspoň to hlavní z historie značky Royal Enfield, která byla a do jisté míry dodnes je jedním ze symbolů britského impéria. Model Bullet se vyráběl jako 350 a 500 a kromě rodné Anglie byl hodně populární v Indii, kde se také v padesátých letech začal pod licencí vyrábět pro domácí trh. Bullet sloužil jako vyhledávaný model pro indické ozbrojené síly, takže když značka Royal Enfield v Anglii na přelomu 60. a 70. let přestala existovat, výroba v Indii pokračovala dál a s ní i produkce jejího hlavního modelu Bullet.

Už to vypadalo, že se nepřetržitá výroba Bulletu zastaví, když před pár lety skončila produkce pětistovky OHV. Naštěstí výrobní linky s modelem 350 jedou v Indii nepřetržitě dál a vloni se Bullet s modernizovaným rámem a s motorem 350 po krátké pauze vrátil i na evropské trhy, kam předtím zamířily už i jiné modely 350. Teď před sebou pod názvem Bullet 350 máme moderní evropskou mašinu s motorem, který splňuje Euro 5 a příští rok s mírnými úpravami zvládne i Euro 5+. Jde o novou platformu J, společnou s modely Meteor či Hunter, které ovšem lákají spíš mladší jezdce na modernější design a plasty. Naopak dvojice modely Bullet a Classic jako by vznikaly u kováře místo na lince vstřikování plastů. Všude poctivý plech, a navíc perfektně zpracovaný, jako by tu pořád fungovaly anglické výrobní procesy.

Už když začnete Bullet zblízka zkoumat a obdivovat jeho nádherný stojatý jednoválec, na každém milimetru z něj vyzařuje historie a klasika. Ono tahle mašina je vlastně ztělesněním pojmu klasik! Z mašiny úplně cítíte mix různých kultur a historických období. Tenhle stroj v jedné éře fungoval jako armádní pracant, o pár let později to byl terénní závoďák na Six Days, pár let předtím si zazávodil i na Manu… Tady u nás je to nostalgický elegán, ale v jeho rodném kontinentu je to pořád dělňas, který dokáže odvézt do města čtyřčlennou rodinu nebo úrodu z farmy a nepotřebuje pod sebou uhlazený asfalt.

U Bulletu vás už při prvním setkání nadchnou retro prvky a zároveň charakteristický znak pravé Indie, tedy kulatý světlomet a dvě poziční světla po stranách. V době, kdy se všichni ostatní předhánějí v odvážných křivkách denního svícení s využitím LED linek, je tady pořád motorka, které používá klasické žárovky a ještě si z nich udělá poziční světla. To samé platí pro kšilt nad světlometem proti monzunovým dešťům nebo ručně malovanou dvojitou linku na nádrži. Celou dobu za jízdy před sebou máte něco fakt krásnýho a ty ruční linky to ještě posilují. Jsou skoro dokonalé, ale současně je na nich evidentní, že nejde o strojově přesnou práci automatu.

To platí i pro desítky let stejný tvar přístrojovky s analogovým tachometrem a se spínací skříňkou v době, kdy už i stroje nižší třídy dostávají TFT displeje a dálkové bezklíčové zapalování. A přitom ta přístrojovka úplně v pohodě vyhoví moderním požadavkům, tak trochu navíc je tu jen záhadný ukazatel ECO, který se rozsvítí, když uberete plyn - to jako že jedete ekologicky. Stejně jako u moderních motorek si ovladačem na levý palec na malém displeji přepnete mezi denními počítadly kilomětrů a dalšími údaji a dokonce je tu i přehledný ukazatel stavu paliva v nádrži. Tedy funkce, která ani u řady dnešních moderních mašin není tak úplně samozřejmá. Vcelku moderní jsou i jednoduché ovladače na řídítkách, milý detail je i kovové madlo na levé straně pro snazší tahání na centrální stojan.

Jediná rušivá věc, která prozrazuje moderní dobu, může pro někoho být neustálý pištivý zvuk vstřikování po zapnutí elektriky. Ten je slabě slyšet i při spuštěném motoru na volnoběh třeba při stání na křižovatce. Naštěstí ten pomalý dunivý tlukot jednoválcového srdce, který se ozve po nastartování motoru, je taková nádhera, že na všechno ostatní zapomenete. Odkrytý vzpřímený motor je navíc fakt nádherný na pohled, zvlášť z učesanější levé strany. I proto jsem při testu tuhle mašinu většinou parkoval na centrální stojan místo na boční stojánek, motor je zkrátka zleva skoro umělecké dílo, přestože napravo je zase pěkný klasický výfuk.

Vzduchem chlazený jednoválec 349 cm³ už sice není OHV, se kterým se Bullet tolik proslavil a vydržel skoro 100 let, i sem se nastěhoval rozvod OHC. Jinak ale stále jde o dlouhozdvihový jednoduchý dvouventil nastavený na pomalé otáčky a nezničitelnou živostnost. S tím souvisí i to, že se výrobce nesnaží z tohoto objemu ždímat žádný extra výkon, o ten tady fakt nejde. Ale věřte, že těch dvacet koní a dvacet sedm newtonmetrů točivého momentu vám v tomto podání bude bohatě stačit. Ono vás totiž za jízdy nic neláká k tomu, abyste ho vytáčeli a hledali nějaký adrenalin.

Ten motor je tak dokonalá a nezáludná záležitost, nikde necuká, všechno jak když je obalené sametem. Na jedničku až čtyřku rozvážně zrychluje, dole i nahoře prakticky stejně, takže nemáte vůbec potřebu ho vytáčet. Táhne a táhne a nic ho nerozhodí. A právě proto je tady těch 20 koní a 27 Nm tak akorát a výkon jezdci skoro nikdy nechybí. A když ho rozjedete aspoň na těch osmdesát, klapnete tam poslední pětku a můžete v pohodě brázdit krajinou a užívat si skoro veteránské jízdy. Nic mě neláká se pokoušet o sportovní jízdu, tady si to obrovsky užívám i v rámci legálních rychlostních limitů.

Příjemné překvapení je sametová spojka a přesná převodovka, přeci jen jsem intuitivně čekal aspoň řachnutí při řazení jedničky. A ono nic. Přesná a citlivá spojka, ochotné přeřazování s výborným citem v řadicí páce, tohle je součást skvělého zážitku. Na jednoválec bych přitom předpokládal o něco větší brzdný účinek motoru, motorka před zatáčkami moc nezpomaluje, ale to jsem asi zmlsaný z větších objemů. Velký požitek je také práce s plynem a přímá odezva na každý pohyb rukojetí. Tady prostě vládnete VY SAMI pomocí přímého spojení pomocí lanka a není tu ani náznak elektroniky, která by vám do ovládání plynu kecala.

S Bulletem se dá v pohodě žít i v dnešním evropském světě plném rychlostních komunikací a dálnic. Na maximální limit 130 km/h můžete zapomenout, ale na solidních 110 km/h se můžete spolehnout a kratší dálniční přesuny nejsou problém. Motor už se v takovém tempu trochu trápí ve vyšších otáčkách, ale překvapivě se to nikde neprojeví protivnými vibracemi, jako u celé řady konkurenčních jednoválců srovnatelného objemu. Nová třipade OHC je moc pěkně vyvážená, na rozdíl od předchozích OHV agregátů, které se při vysokých otáčkách chtěly vibracemi rozsypat. Díky vstřikování má také umírněnou spotřebu, při opravdu poklidném tempu se dostanete pod 2,5 litru na sto, naopak při razantnější jízdě se jen málokdy přehoupnete přes tři litry. Ovšem při objemu nádrže 13 litrů se v každém případě můžete spolehnout a úctyhodný dojezd přes 400 km!

Retro vzhled tady posiluje pořádný plechový blatník obepínající přední kolo. A speciální indický výraz pak aspoň pro mě osobně vyzařuje ten zvláštní tvar sedla, který v Evropě mívaly snad jen choppery devadesátých let. Ta zvýšená a úzká část spolujezdce sice nepůsobí tak retro dojmem, jako jednomístné sedlo sesterského modelu Classic 350 s téměř shodnou konstrukcí, ale vyzařuje z ní Asie a univerzálnost. Stejně jako z bočních rámů kryjících zadní kolo a boční tlumiče, to aby se manželce nenamotalo tradiční sárí do zadního kola.

Výška sedla 805 mm nad zemí je díky zúžení v přední části v pohodě i pro nižší postavy, naopak my dlouháni se v pohodě vejdeme i s kolenama při plném rejdu. A že na tom se svojí dlouhou postavou vypadám jako žirafa na skateboardu? Na tyhle věci se v rodné zemi Bulleta zvysoka kašle a v Evropě je jeho hlavní pointou požitek z jízdy, pózerství je tady až na posledním místě. Co mě na sedlu doslova nadchlo, je jeho široká sedací část a vysoké polstrování, které v důsledku funguje i jako součást odpružení. Na nerovnostech se totiž nepohupujete jen na pružinách podvozku, ale pocitově jako byste plavali i na bohatě vycpaném sedle a výsledkem je sympatické pohodlí.

Klasická mašina samozřejmě musí mít vyplétaná kola a dvě jednotky zadního odpružení po stranách. Zdvihy 130 mm vepředu a pouhých 80 mm vzadu na první pohled nevypadají jako nijak působivá hodnota, jenže Bullet 350 to dohání velikostí kol. Vepředu vysoká devatenáctka a vzadu osmnáctipalcové kolo samy o sobě poberou dost nerovností. Poměrně úzké pneumatiky 100/90 vepředu a 120/80 vzadu znamenají moc příjemnou obratnost při kličkování v provozu, ale překvapivě i při průjezdu táhlých zatáček vyšší rychlostí. Bullet se v zatáčkách nechá vodit s dokonalou stabilitou a jistotou. Nikdy nemáte pocit, že by se motorce nechtělo do zatáčky, nebo tam naopak padala, pokaždé je to vzorně projetá stopa. A když přijde rozmlácená silnice, nestačím zírat, kolik toho odpružení, velká kola a polstrované sedlo v souhrnu poberou. Ostatně je to logické, v Indii asi tolik kvalitního asfaltu taky není.

Zadní brzda trochu trpí až příliš opatrnickým nástupem ABS, ale pokud se naučíte citlivě zvyšovat tlak, hlavně při případné jízdě ve dvou z ní dostanete slušný účinek. Při razantním brzdění je účinek přední brzdy na dnešní dobu spíš podprůměrný, ke konci už jsem páčku mačkal skoro vší silou, ale na tupějším účinku přední brzdy se to moc neprojevilo. V tomto ohledu se Bullet 350 přeci jen blíží k veteránům, které obvykle také trpí na slabší předek a zachraňují to zadní brzdou. Naštěstí když zkusím razantní zabrzdění, tak jak je to správně, tedy oběma brzdama, dostaví se solidní účinek. A já si uvědomuji, že s ohledem na cílovou kategorii zákazníků, kteří hledají spíš pohodu místo adrenalinu, jsou tupější brzdy asi spíš výhodou.

Trochu diskutabilní technický údaj je provozní hmotnost 195 kilogramů, kterou jsme ověřili i na redakční váze. Původně jsem totiž trochu pochyboval a byl si skoro jistý, že Bullet přeci podle obratného řízení váží podstatně méně. Přeci jen u dnešních moderních mašin s podobným výkonem a krouťákem jsme zvyklí na hodnoty o 40 kg nižší. Jenže tady je to vyvážené neskutečnou robustností, pevnou stavbou a odolností, díky které na tu věc v Indii opravdu klidně naložíte celou rodinu a vnímáte, že to ten stroj v pohodě pár let vydrží. Hmotnost cítíte při jen při vytlačení mašiny z garáže a ani to není až takový problém díky menším rozměrům. Za jízdy je pak nízké těžiště naopak přínosem a podporuje obratnost a ovladatelnost. Téhle mašině je hrozně těžké něco vytknout, ona vám všechny zdánlivé nedostatky umí „prodat“ jako výhody, tedy snad až na vibrující zpětná zrcátka.

K dokonalosti už tady chybí jediná věc, takhle klasická mašina by si ještě zasloužila klasickou startovací páku! Jasně, já chápu, že v dnešní době to je nereálné, ale když ona by se k Bulletu tak hodila! Tahle mašina je totiž pravý opak adrenalinového neurotika, tohle je pohodář, jakému není rovno. Royal Enfield Bullet 350 kašle na trendy a na módu, on si vždycky trpělivě počká, až zase bude v módě. A za cenu 134 tisíc toho nabídne opravdu hodně, i když spíš v oblasti emocí a požitku, než suchých technických parametrů. Stačí rozjet se na nějakých osmdesát až devadesát a ponořit se do krásného blafání motoru a víte, že jste za svoje peníze dostali fakt hodně.

Když to shrnu, do modelu Royal Enfield Bullet 350 jsem se totálně zamiloval a potřeboval bych ho do garáže. Jo, já vím, že to říkám skoro u třetiny motorek, které testuji. Jenže Bullet dává tak jedinečný prožitek z jízdy, kdy už v legálních rychlostech si jezdec neskutečně užije tu svéráznou kombinaci ochotného motoru a obratného podvozku. Vnímání silnice, dunění motoru, historický image i zvuk motoru, to všechno je skvělý koktejl. Jak už jsem zmínil na začátku, v téhle mašině dostanete zároveň veterána, klasickou mašinu, univerzální stroj na všechny typy využití, se kterým si vychutnáte zábavu na polní cestě, ve městě, zatáčkách a s trochou trpělivosti přežijete i na dálnici.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Jan Hrubeš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE