CFMoto 450SR vs. Kawasaki Ninja 400: Kdo je tady junior?

Dnešní test se pro mne nesl hlavně ve znamení dvou otázek. První si spolu se mnou klade určitě plno čtenářů a ptá se, zda může být čínská motorka opravdovým soupeřem japonské konkurentce, navíc toho nejtěžšího kalibru - stačí se totiž letmo podívat do výsledkových listin kubatury SSP 300 a hned je jasné, že čtyřstovková Kawa tvoří opravdový etalon této dorostenecké kategorie. Druhá otázka pak už je spíše subjektivní a vztahuje se ke mně, coby případnému uživateli. Může být motocykl určený pro držitele řidičského průkazu A2 zajímavý i pro motorkáře, jehož věk se přehoupnul přes padesátku a jeho "pohotovostní hmotnost" atakuje devadesát kilo?

Už na první pohled mi bylo CFMoto 450 SR více než sympatické, kombinace jeho elegantního a zároveň dynamického stylu mému vkusu sedla víc, nežli tradiční kawí zelená. Ta sice hrdě připomíná bohatou superbikovou historii a mnohé úspěchy téhle značky, ale na mne už je zkrátka dost divoká. Je však pravda, že tyhle mašiny jsou cílené na jinou věkovou skupinu, nežli představuju já a jsem si stoprocentně jistý, že kdyby mi bylo dvacet, tak jejich pořadí vidím úplně opačně a na plexi bych si hrdě nalepil jmenovku Scotta Russella, Petra Svobody nebo jiného zeleného bombarďáka. Obě značky nabízejí i další barevné varianty a popravdě nevím, jestli bych si radši CFMoto vybral v dnes představené černo-červené, nebo raději černo-bílo-modré kombinaci. Obě totiž vypadají opravdu skvěle! Stejně tak Kawasaki má i svoji decentnější verzi, ve které převládá černá barva, ale ani ta není v mých očích tak vysoko jako CFMoto. Občas se stane, že motorky vyvolávají příjemný dojem na fotografiích, případně při pohledu z dálky, ale při jejich bližším prozkoumání už nadšení opadne. Jenže tady se mi líbí i čínské detaily, které působí propracovaněji než u soupeřky a je vidět, že některé prvky jsou na technologicky vyšší úrovni.

CFMoto působí velmi dobře celkovým dojmem i detaily

Jedná se například o radiální čtyřpístkový třmen Brembo M40 s kotoučem o průměru 320 mm, které spolu s vidlici upside down působí hodně přesvědčivě. To samé platí i při pohledu na kokpit, kterému dominuje TFT displej - jednoduchý a přehledný, ale zároveň i elegatní - přesně tak, jak to má vypadat. Pomocí aplikace lze navíc tento displej spárovat s mobilním telefonem nebo připojit navigaci. Křížový systém ovládání menu na levé rukojeti odkazuje na příbuznost CFMoto s mattighofenskými kačenami a stejně jako je tomu u nich, je tedy nastavení velmi intuitivní. Dynamický dojem podtrhují aerodynamická křidélka, která kromě estetiky plní svoji funkci a dle údajů prodejce údajně zvyšují přítlak až 1,6x. Říkává se, kdo nevěří, ať tam běží, ale křidélka každopádně vypadají fakt dobře, stejně jako další "karbonové" doplňky a palec nahoru zaslouží i slidery, sloužící jako ochrana při pádu. Sportovní střih téhle čtyřistapadesátce dodává i její zadní část, jenž nabízí jak jednosedadlovou variantu, tak "biposto". Seřiditelné páčky jsou na testované motorce v nadstandardní doplňkové výbavě, vypadají i fungují sice velmi dobře, ale současně působily poměrně nedotaženě, protože jejich štelovací šrouby narážely do ochranného plexiskla. Určitě by tenhle detail šel vyřešit lépe a je to asi jediná kaňka, zbytečně srážející body dolů.

Ninja se svým vzhledem hrdě hlásí k bohaté superbikové historii

Subtilnost – to je synonymum pro Kawasaki Ninja 400. Rozhodně nejsem žádný drobeček, ale zároveň ani extra čahoun a 88 kg připadajících na 183 cm jsou podle mne celkem konfekční motorkářské rozměry. Jenže na téhle Ninje jsem se opravdu horko-těžko srovnával, řídítka jsou pro mne moc blízko a navíc poměrně vysoko, ruce jsem tak měl hodně pokrčené a lokty doslova nacpané v klíně. Stejně tak mi nevyhovovalo ani její sedlo, které je výrazně kratší než u CFMoto a navíc nakloněné dopředu. Nejenže tak můj vercajk dostával od nádrže neustále nepříjemnou masáž, ale měl jsem problém i pořádně zalehnout, protože na mne je motorka prostě krátká. Abych se přiznal, tak vlastně ani nechápu, jaké mohou následovníci Jonathana Rey na těchhle strojích předvádět parádní závody, protože jízdní pozice mi připadá vhodná na všechno možné, jen ne sportování. Naproti tomu je CFMoto opravdu dospělá motorka, rozměrově velmi blízká například Aprilii Tuono 660, se kterou má úplně stejný rozvor 1370 mm. Dojmy týkající se velikosti a s tím souvisejícího posedu, se mi potvrdily i při jízdě. Na eSeRku jsem se cítil jako na „svojí“ motorce, zatímco na Ninje jsem se nemohl stále zbavit dojmu, že jsem ji omylem ukradnul nějakému studentovi zaparkovanou před průmyslovkou. Vše navíc podporoval její zvuk, podle kterého bych ji tipoval spíše na mladší sestru vybavenou čtyřtaktní jednoválcovou stopětadvacítkou.

Na Kawasaki jsem se srovnával hůře než na CFMoto

Zároveň se ale při jízdě ukázala velká přednost Kawasaki a tou je její motor. Japonka na svoji čínskou soupeřku sice na papíře ztrácí padesát kubíků, dva koně a dva newtonmetry, ale při jízdě to rozhodně znát není a z japonského motoru jsem měl pocit větší síly, hutnosti i chuti po sportovní jízdě. Rozhodně to ale není tak, že by čínský motor byl nějaký lenoch! Bez problémů lze spatřit na jejím tachometru cifru přesahující 180 km/h, zároveň ale je schopný bez reptání zvládnout předpisovou jízdu po městě na pátý kvalt. Převodovky obou strojů jsou skvělé a jediným drobným mínusem bylo občasné horší hledání neutrálu u CFMoto. Ninja překvapuje brzdami, které jsou sice na technologicky nižší úrovni, ale ve srovnání s radiálními Bremby, kterými se pyšní CFMoto, rozhodně neztrácí. Podobně je na tom i s podvozkem, protože při častých výměnách během focení jsem měl vždy o něco lepší pocit v případě, že jsem nasednul na Kawu, která byla v zatáčkách či při brzdění o něco stabilnější nežli CFMoto, jenž se občas zhouplo o něco více. Jízda nakonec síly obou soupeřek dost vyrovnala a ukázalo se, že ne nadarmo tři piloti (a jedna pilotka) s touhle malou Ninjou získali čtyři tituly mistra světa kategorie Supersport 300. Každá z těchto čtyřstovek má na prostě svojí straně hodně silné argumenty a záleží jen na případném kupujícím, jaké jsou jeho subjektivní potřeby. S Honzisem jsme se tedy při cestě domů nepoprali a každý jsme odjížděli na motocyklu, který lépe vyhovoval jeho osobním preferencím. Je zajímavé, že narozdíl od loňské adventurní srovnávačky jsem já odjížděl na čínském stroji, zatímco on na japonském.

Každý z těchto strojů má na své straně hodně silné argumenty

Takže na první otázku, kterou jsem si kladl v úvodu, můžu bez uzardění odpovědět – ano, čínské CFMoto je pro japonskou Ninju zcela vyrovnaným soupeřem a tradiční výrobci, stejně jako motocykloví staromilci (mezi něž se také počítám), musí tenhle stroj brát opravdu jako plnohodnotnou konkurenci. A odpověď na druhou otázku? Může být motocykl kategorie A2 vhodný i pro staršího a pokročilého motorkáře? Pokud to mám brát ze svého pohledu, tak ano, ale pouze pokud by byla doma CFMoto 450 SR. I přes to, že Ninja má o něco výraznější motor, tak ve všech ostatních aspektech mi vyhovuje SR 450 mnohem víc. Hlavní devizou je pro mne její velikost a vlastně také image – Kawasaki je totiž spíše dorostenecká a v zeleném portfoliu se jedná o druhý nejmenší stroj, zatímco CFMoto může být bez problému i motorkou pro dospěláky, kterým bude lépe vyhovat i tím, že objem 450 je v myslích motorkářů podvědomě zafixován už jako plnohodnotný – vždyť elitní motokrosová třída MX1, stejně jako dakarský maraton jezdí motocykly právě s tímhle objemem. Zároveň je vlastně nejsilnějším sportovním strojem z nabídky CFMoto, byť jsem přesvědčený o tom, že je pouze otázkou času, kdy se setkáme se stroji vybavenými sedmi(osmi?)stovkou. Další body získává CFMoto svojí cenou, která je o patnáct (respektive deset) tisícovek nižší – záleží na tom, jakou barvu byste na Ninje zvolili. Rozhodně si dovedu představit mít „eSeRko“ doma a jsem si jistý, že bych si těchhle čtyři a půl kila zábavy skvěle užíval jak v běžném provozu a možná ještě víc na uzavřených okruzích v Sosnové, Vysokém Mýtě, nebo i mosteckém autodromu. Na podobné okruhové radovánky bude určitě velké plus závodní kit, který bude v dohledné době také k dispozici. Už teď se těším, až si CFMoto 450 SR vyzkouším i v téhle racingové podobě!

V mojí garáži by skončilo CFMoto 450 SR

Informace o redaktorovi

Martin Hakl (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Erik Bošnák - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE