Rozstřel MX2: KTM vs Yamaha vs Kawasaki vs Husqvarna

Říká se jim malé čtyřtakty, a společně s dvoutaktními stopětadvacítkami - v některých případech i dvoutaktními stopadesátkami - sdílí třídu MX2. Vysokootáčkové čtyřtaktní jednoválce těží z nízké váhy, lehké ovladatelnosti a čitelného a plynulého motoru. Každopádně maximální výkon je položen poměrně vysoko a jakmile jim skočíte do stupaček, budou vás nutit držet motor v otáčkách, neustále řadit, a sem tam líznout spojku. Tak nějak by se daly ve stručnosti charakterizovat mašiny třídy MX2.

Srovnávací test čtveřice sedmnáctkových dvěstěpadesátek ukazuje, že každá je trošku jiná a tím pádem každá sedne jinému typu jezdce. Asi nemá cenu zmiňovat, že vždy jde o subjektivní pocit, a při hodnocení rozhodují individuální priority. Někdo radši nabroušený výkon ve vršku a jiný zase použitelný střed, někdo radši pérování jako šutr a jiný zase jako gumu od tepláků, někdo radši brzdy jako břitva a jiný zase jemné jako žvejkačka. Jasně, trošku přeháním a nebude to s tím tak horké, ale pravdou je, že každému vyhovuje něco jiného a tím pádem něco jiného od ideální motokrosové motorky očekává.

Jsou věci, které se dají individuálně nastavit, případně jednoduše vyměnit a motorku si svým potřebám poměrně snadno přizpůsobit. Jmenujme například řidítka různé výšky či zahnutí, sedlo nebo stupačky. Pak ale existují ty, které jsou z továrny pevně dány a člověk s nimi nic nezmůže. Kromě toho, tunning stojí nekřesťanské kačky, takže čím lepší motorka v sérii, tím lépe pro peněženku. Osobně jsem přesvědčen, že motokrosové speciály mají výkonu až na půdu a jde tedy spíš o jeho použitelnost a plynulé dávkování. Není nic nového pod sluncem, že u motokrosových speciálů hraje vůbec největší roli podvozek, který dost často určuje, jak dlouho člověk zůstane za řidítky svěží a jak motorka dokáže „pobrat“  krizovky a jezdce v takových situacích podržet.  

Všechny čtyři motorky jsou si velice podobné, ale rozhodně ne stejné. Vůbec nejblíže jsou si pochopitelně Husqvarna a KTM. Potom je zde dvojice Japonek a dá se říct, že Kawasaki stojí někde mezi Evropankami a Yamahou. Právě Yamaha se oproti ostatním liší konstrukcí motoru, kdy má válec zakloněn dozadu a výfuk ústí ze zadní části. To je důvod, proč má jako jediná vzduchový filtr za krkem řízení. Za povšimnutí stojí klasická pružinová přední vidlice, protože ostatní konkurence vsadila na jiné řešení. Kawasaki už pár let jede s vidlicí s odděleným pružením a tlumením, takže v levé vidlici je olej a v pravé pružina. KTM společně s Husqvarnou vsadily na vidlici vzduchovou. Obě jedou tradičně s ocelovým rámem a Kawasaki s Yamahou s zase hliníkovým.

Pojďme se podívat na čtveřici dvěstěpadesátek a vezměme si hezky jednu za druhou podle abecedy. Motorky se nám předvádí na parádně připravené pelhřimovské trati, a ve stupačkách jim rajtuje nejen naše redakce, ale i kolegové ze Slovenska a Polska. Všechny jsou v sérii bez úprav a Yamaha společně s Kawasaki navíc fungl nové.       

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE