2x Honda Goldwing: jiný a ještě jinější Golďas

U příležitosti představení a uvedení na český trh jsem měl možnost na jaře s touto novou cestovní ikonou od Hondy strávit celý den, ale ani na okamžik jsem neváhal zúčastnit se i klasického redakčního testu s kolegou, kde jsme se detailněji zaměřili opět na dvojici testovacích strojů s manuální a automatickou převodovkou DCT.

Takto koncipovaný test byla opravdová výzva, kterou jsme v redakci ještě v podobném rozsahu a průřezu nedali. Zajochovi se podařilo, doslova z celé republiky, sezvat majitele všech zásadních verzí této legendy Honda. Ti i přes rozličné zájmy a především cíle svých cest neváhali a dali si s námi kratší dostaveníčko kvůli naší malichernosti. Pravdou však je, že jedna věc je „čučet“ do historické publikace-netu a hledat zapomenuté detaily či rozdíly v análech a realita druhá valit si to a burácet prosluněnou krajinou s touhle skupinkou japonských těžkooděnců. Tohle jsou přesně ty situace, které vám poskytnou reálný a hmatatelný rozsah informací v rámci bezprostředního srovnání do nejmenšího detailu. Navíc to má jednu zásadní přidanou hodnotu, potkáte lidi, kteří mají o danou věc opravdový zájem.

Až tady si člověk uvědomí, když tak nahlédne do toho nového zpětného zrcátka za sebe, ten evoluční a historický vývoj, jak výrazně se motocyklový svět v průběhu let změnil. Pokrok nezastavíš, elektronika vládne dnešnímu světu, ale možná i také trochu je trendem dnešních dní se vracet ke kořenům a jednoduchosti. Honda na to jde myslím dobře a po letech určitého přešlapování především na poli designu a konstrukce zvolila ve svém výrobním programu ten správný směr. Zdá se mi, že také naslouchá více zákazníkům a právě nové metody a technologie v kombinaci s tímto přístupem ji umožňují bez výraznější ztráty navázat i na to, co v průběhu let dosáhla ve vývoji. Přiblížit výsledek původní myšlence a koncepci jednoduchého a dobře ovladatelného motocyklu, to je myslím ten největší přínos pro široké publikum.

Pro aktuální Gold Wing to platí a i přes to, že se jedná o prémiový model, který je svým potenciálním majitelům blíže, než kdykoliv předtím. Ať už se bavíme o celkové koncepci, použitelnosti a v neposlední řadě i nabídce konfigurací a možné výbavy, nikdy nebyl tento motocykl nabízen v takto širokém rozsahu výbavy. Na druhou stranu-ano, je zde historicky i řada méně probádaných uliček a někdy i možná historických přešlapů, ale když chceš něco posunout správným směrem, asi to jinak ani nejde.

Když se vrátíme k tomuto velkému motocyklu, historicky jsme zde měli i variace na bagger F6B či maximalistický kolotoč emocí F6C, ale když pominu tyhle zásadní motocykly pro pár jednotlivců, teprve u aktuálního modelu Gold Wing mi to dává opět celé smysl a prodejní potenciál k opravdovému úspěchu. No uvidíme, co nám přinesou další generace a prodejní čísla.

Každopádně se sluší, myslím, také oficiálně poděkovat všem, kteří se zúčastnili tohoto setkání, bylo to inspirativní a to myslím nejen rozsahem a hmotností všech motocyklů. Výsledek stál za to a do Heřmanova Městce dorazila pouť a průřez vším zásadním, co Honda na poli Gold Wing historicky vyrobila.

Modelu Gold Wing je v továrně Honda věnována dlouhodobě náležitá pozornost. Jedná se o cestovní vrchol a vlajkovou loď celé nabídky a podle toho je k ní i přistupováno. Navíc má za sebou již přes čtyřicet let historie a vývoje a to už je nějaký ten kilometr zkušeností. Motocykl se historicky vyráběl vzhledem k svému primárnímu zaměření na americký trh od roku 1980 v Marysville v americkém státě Ohio. Nicméně v roce 2010 tam byla výroba ukončena a „zlaté křídlo“ přeletělo zpět do Japonska do prefektury Kumamoto na ostrově Kjúšu, kde se tak vyrábí i aktuální nový model.

Gold Wing se však mezitím stal dávno celosvětovou ikonou, která létá po všech kontinentech a dělá radost u řady spokojených zákazníků. Aktuální model zůstává věrný tradici a po prvních strojích v roce 1974, které připomínaly spíše velké naháče, se časem dopracoval až k velkému cestovnímu motocyklu s bohatou výbavou, kufry a maximálním pohodlím pro oba jezdce. Ten zde hraje prim a je doslova hýčkán v sedle vším, co aktuální motocykly dokážou nabídnout. Nám dorazil na setkání jeden z prvních motocyklů z roku 1975 a hrdý majitel ho měl ve stavu, jako když takřka vyjel z fabriky. Karburátory, mechanické provedení a klasický styl prvních čtyřválcových verzí, co více si přát pro konfrontaci s testovanými modely.

Na druhé straně historické barikády stál mohutný Michalův „golďas“ z roku 2003, který nás doprovázel nejdéle na naši pouti. Na něm lze bezprostředně demonstrovat, jak se aktuálně nový Gold Wing posunul téměř do jiné kategorie motocyklů.

Naopak klasickým představitelem všech dobře známých motocyklů této kategorie byla asi Pavlova patnáctistovka. Plnohodnotný šestiválec, který vládl světu a této kategorii motocyklů od konce osmdesátých let. Čudlíků jak v raketoplánu a pohodlí jak v kajutě zaoceánského parníku-to je přesně tento model. Zde zřejmě dosáhl motocykl minimálně opticky a rozměry pomyslného vrcholu marnotratnosti, následně se již laicky řečeno zaoblovaly linie, zmenšovalo se a zjednodušovalo, ale i tak zůstalo u motocyklu, který budí za všech okolností respekt svými rozměry i pojetím. Vlajky a antény od rádia patří a patřily k těmto generacím motocyklů stejně neodlučně, jako cvičební úbor ke cvičencům na spartakiádě.

Naproti tomu nový Gold Wing se řítí doslova jak lavina. V nabídce je v ČR ve třech variantách a to podle zvolené výbavy a převodovky. V základu je s bočními kufry a manuální šestistupňovou převodovku včetně elektrické zpátečky, kde nahrazuje především původní model F6B. Ve vyšší verzi „Tour“ je potom rovnou vybaven v základu kompletní sadou zavazadel, kontrolou trakce HSTC, zadními reproduktory, vyhřívanými rukojeťmi a centrálním stojanem. Kromě standardního modelu „Tour“ se šestistupňovou manuální převodovkou je tu také model „Deluxe“ se sedmistupňovou dvojspojkovou převodovkou třetí generace, airbagem a funkcí „Idle Stop“ pro vypínání motoru. Zde je zpátečka potom součástí převodovky a ovládá se po přepnutí přes ovladač (+/-) na levém řídítku, který je jinak určen pro řazení v manuálním módu převodovky. Výčet vychytávek a příslušenství ovšem není zdaleka vyčerpán.

Sympatické i vzhledem k pořizovací ceně, která startuje kolem 650 000 Kč je fakt, že klidně můžete začít na základní verzi a teprve v případě potřeby a dle aktuální situace dokoupit zadní topcase nebo třeba jen opěrky atd. Díky stejnému základu je vše kompatibilní a výrobce je na tyto upgrady a přání zákazníků s motocyklem připraven. My jsme dostali do testu podobně jako já na jaře při prvních jízdách obě varianty motocyklů jak s automatickou převodovkou DCT v maximální výbavě, tak s manuální šestistupňovou převodovkou.

Navíc oba modely byly v provedení Tour či variantně s výbavou Deluxe včetně airbagu, který potom logicky zabírá místo schránky, která je jinak standardně určena pro mobilní telefon a jeho napájení. Není však třeba obavy o místo. Se vším je počítáno, telefon lze rovněž umístit do zadního Topcase ve stejném režimu. Samozřejmostí je konektivita přes BT a v případě přístrojů značky Apple i podpora CarPlay, podobně jako v aktuálních automobilech. Více k výbavě v mém původním článku zde, kde je myslím i docela trefné video s popisem a rozsahem funkcí.

Já jsem v tomto redakčním testu usedl nejprve za řídítka bílé varianty s manuální převodovkou. Jedná se o o chlup lehčí variantu než v automatu. Reakce na plyn je přeci jen bezprostřednější a vy máte možnost vše korigovat podle aktuální potřeby a stavu. Motocykl je celkově naladěn ve velice sportovním duchu. Aerodynamika funguje oproti konkurenci opravdu na výbornou a výhrady snad lze mít jen k funkčnosti některých přihrádek na drobnosti.

Jezdec, a to platí i o druhé variantě s automatickou převodovkou DCT, sedí velice nízko. Pohodlné a bezproblémové usazení padne ihned do rukou. Vše jde intuitivně, je přehledné a až nečekaně ovladatelný celek okamžitě akceleruje vpřed. Ve verzi s automatickou převodovkou oceňuji především bezchybnou funkci v podání jízdních režimů a samotného automatické řazení. Co mě opravdu baví je možnost si manuálně podřazovat a využívat tak maximálně automatu a brzdného účinku motoru. Velice zábavné je i řízené řazení pod plynem, kterému se snad vyrovná jen konkurenční BMW K1600 s gearshiftingem.

Ihned je patrný oproti jiným strojům specifický podvozek s novým systémem odpružení. Manévrování přes nerovnosti v nižších rychlostech přináší jezdci poněkud odlišné pocity oproti provedení odpružení s klasickou vidlicí. Pohlcuje však výborně nerovnosti a ve vyšších rychlostech je chování naprosto vynikající i s ohledem na celkovou velikost a hmotnost stroje. Když opomenu zadní kufr, chová se oproti předchozímu modelu jak z jiné planety a s parametry blížícími se spíše velkým sportovněji zaměřeným strojům jde o opravdu zábavné a bezproblémové svezení i na kratší vzdálenost. Když nic jiného, doporučuji minimálně si domluvit a vyzkoušet. Zavěšení předního kola dvěma přímými rameny s přepracovaným systémem Pro-Arm funguje opravdu výborně. Zmiňovaný nový hliníkový rám samozřejmě ovlivnil i vaši jízdní pozici. Jezdec sedí pohodlně vzpřímeně a více dopředu.

Reakce brzdového systému je okamžitá, krom všech vychytávek jsou nově vpředu montované na 320 mm kotoučích velice účinné 6-pístky, které dokáží tento stroj i přes jeho hmotnost zastavit takřka na pětníku, ale chce si to chvíli zvykat na kousavý charakter. Motocykl těchto rozměrů a dimenzí je třeba náležitě krotit a spojený brzdový systém chce v tomto objemu i náležité zacházení. Sympatický je především objem a síla, která pod vámi doslova vře a je připravena vyrazit na požádání při jakémkoliv výjezdu ze zatáčky s okamžitou odezvou a reakcí.

Pokud bych měl shrnout celkové pocity z testu, přesvědčil mě Gold Wing především o svých nesporných cestovatelských ambicích a kvalitách. V dané kategorii se jedná podle mého názoru aktuálně o jeden z nejlépe poskládaných a vyvážených motocyklů z hlediska rozsahu použití a komfortu. Překvapivě velice dobře manévrovatelný stroj s pohodlným usazením a možností všestranného použití. Samozřejmě nic není zadarmo, ale pokud přemýšlíte o tomto typu motocyklu vážně, tohle by měl být jeden z žhavých kandidátů při vašem výběru. Všem ostatním doporučuji minimálně vyzkoušet před výsledným soudem, protože tohle opravdu jezdí úplně jinak než vypadá a člověk by čekal.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE