Ducati Hypermotard 800 & Husqvarna Nuda 900 R

Po delším inovačním půstu modelu Hypermotard 796 nám továrna Ducati servíruje zcela nové HáPéčko. Opětovnou lahůdkou je inovovaný celkový vzhled. Nejedná se o agresivní redesign, ale jen o příjemnou změnu předchozích, dynamikou nabušených tvarů. Kachní kukuč je téměř totožný a dominuje mu světlomet s LEDovým lemováním. Celkově motocykl působí sportovním a velmi vyrovnaným dojmem, kde nejvíce prostoru pro vnímání ladných křivek dostává odhalený dvouválcový motor.

Zájemci o nový model mají na výběr ze dvou barevných variant, které spojuje charakteristický červený rám. Klasickou ducatí červeň doplňuje matná černá barva. Obě barevné verze jsou ve svém pojetí velmi střízlivé a nenajdete tu ani jednu zvýrazňující linku. Oproti předchozímu modelu je na první pohled zřejmá odlišná pozice klasických zpětných zrcátek. Ty předchozí byly totiž noční můrou řidiče, i když roli odvážné extravagance plnily na jedničku. Jediná drobnost, která neprospívá novým zrcátkům, je kus plastu pro nepraktické seřizování jejich poloh a spíše se jedná o designový prvek, díky němuž vynikne tvar zrcadel. Během jízdy však poznáte, že to není zrovna to pravé ořechové a v jistých chvílích byste vyměnili plast za cokoliv.

Známý tvar přístrojovky připomíná mnoho jiných modelů značky Ducati, stejný měl i předchozí, jen na tom novém přibylo spousty informací a rozmístění jednotlivých údajů je taky naruby. Mezi ty důležité novinky patří informace o zvolené charakteristice motoru ze tří možných (Sport, Touring a Urban), nastavení DTC a ABS. Ducati Hypermotard se inspiroval vlajkovou lodí produkce Ducati, sportovním motocyklem Panigale a veškeré tyto významné technologické vychytávky pod názvem Ducati Safety Pack lze mezi sebou kombinovat dle vlastního uvážení. Tímto dostáváte řadu individuálních nastavení chodu motoru, které budou vyhovovat jak otrlému profíkovi, tak skutečnému začátečníkovi. Můžete si tak nastavit tři velmi podobné „mapy“, které se od sebe budou lišit pouze mírou intenzity zasahující kontroly trakce zadního kola.

Povedené je sedlo, třeba oproti Husqvarně Nuda je mnohem pohodlnější, protože je širší a měkčí. Nuda vsází především na sportovní charakter a tak její sedlo má pomalu parametry krosového speciálu a to na delší ježdění moc není. Hypermotard pod sedlem neskrývá žádné velké odkládací místo, tento nedostatek elegantně řeší alespoň praktickými poutky pro uchycení přilby nebo většího přepravního balíku. Nezapomnělo se ani na pohodlí spolujezdce a chytře schovaná, pevná madla jsou součástí podsedlového rámu. Z designového hlediska si nelze nevšimnout rovněž nového výfukového systému, který místo pod sedadlem, vyúsťuje na pravé straně motocyklu. Popravdě, pokud se budeme bavit o sériových koncovkách, tak tahle je taková důstojnější a dle mého názoru hezky nahrazuje dvojici píšťalek.

Nejzajímavější novinkou Hypermotardu je samozřejmě jeho hnací agregát. Do rámu je namontován čtyřtaktní, kapalinou chlazený dvouválec s desmodromickým rozvodem ventilů a s přesným zdvihovým objemem 821,1 ccm. Označení Testastretta 11˚ na bočním víku motoru je známkou příjemnějšího chodu motoru. Jedenáct stupňů vyjadřuje otočení klikové hřídele nebo také úhel překrytí, při kterém jsou sací i výfukové ventily otevřené. Tímto dochází k jemnějšímu chodu motoru pro každodenní využití a redukci spotřeby paliva, s čímž je spojena i nižší hodnota emisí. Při využití nejvyššího výkonu posílá Hypoš pod zadek až 110 koňských sil a to při 9 250 otáčkách. To už je cifra, za kterou se nemusí nikdo stydět, obzvláště když je přikrmena 89 Nm točivého momentu. Chování motoru mi docela vyrazilo dech. Čekal jsem tak trochu jízdu na unaveném vibrátoru a taky že budu natřesen na několik testů dopředu, ale opak byl pravdou. Motor je fantasticky příjemný, můžete počítat s minimálními otřesy eLkového dvouválce a stupačky s gumovým doplňkem můžete se vší úctou ignorovat. Tenhle kousek se Italům skutečně povedl, protože součinnost průběhu výkonové křivky motoru, mechanicky ovládané antihoppingové spojky a příjemně odstupňované šestistupňové převodovky dělá z Hypermotardu výrobnu adrenalinu na počkání.
Po pár kilometrech v sedle jsem se přistihl, že mám hubu neustále dokořán a smíchy poprskanou přilbu. Řídit ambiciózní HáPéčko je slastný pocit, něco jako když si píchnete do žil gumové medvídky. Asi nejlepší je famózní osmistovkový zátah od spodních otáček, to se pak pěkně rolují trenky v kalhotách a přední kolo je neustále odlepené od země. Divím se, že marketéři ještě neudělali reklamní kampaň na největšího šetřílka předních pneumatik. V samotném vršku to zas až taková sláva není a je třeba řadit skutečně pohotově a zbytečně motor nepřetáčet do maximálních povolených otáček. Kdo ale rád na motocyklu řadí o 106, ten si užije své jako já. Převodovka sice měla během testu tužší chod, který bych spíše přikládal k ještě syrovému stavu motocyklu, ale její načasování, respektive jednotlivé poměry převodových stupňů, byly sestaveny dle mého gusta.

Obě Italky vychází z dvouválcových motorů, ale s rozdílnou konstrukcí a tím pádem i odlišným jízdním projevem. Zatímco eLkový motor Ducati je silný ve spodním spektru otáček, řadový dvouválec Husqvarny Nuda vykládá své trumfy spíše v těch maximálních. Zde bych neupřednostňoval ani jeden ze zmíněných motorů, záleží na každém, komu co vyhovuje a v tomto směru se spíše přikláním k průběhu motoru, který předvádí Ducati. Srovnávat maximální rychlosti obou strojů má vypovídací hodnotu asi jako srovnávat ponor dvou automobilů. Hypermotard měl sice o pár kilometrů v hodině navrch, nicméně oba dva motocykly zdatně pokořují hranici dvou set kilometrů, což je asi hlavní měřítko, protože jet touto rychlostí delší dobu je neúnosné, ale jako cvičení krčního svalstva dokonalé.
Ducati je postavená na tradičním příhradovém rámu a kyvné vidlici s letmým uložením zadního kola. Co se týká odpružení, tak v této verzi nečekejte plnohodnotné pružící jednotky - za to si budete muset připlatit pár EUR navíc - přesto si můžete trochu zalaborovat se zadním tlumičem Sachs s omezenou možností ladění. Hypoš ve verzi SP v rámci odpružení nabízí již fullpackage a tak poskytuje stejně jako Nuda ve verzi „eR“ plně stavitelný podvozek.
Jízda na Ducati byla neskutečně předvídavá, stabilní, čistá, sportovní a zároveň pohodlná s velkou mírou jistoty bezpečné jízdy. V pomalých zatáčkách či v rychlé změně směru jízdy si počínala bravurně, zkrátka žádné odmlouvání ani s plnou nádrží a moje starost byla akorát včas přidávat koně na zadní kolo. Totéž platilo i v rychlých úsecích, kde se jevila Ducati stabilně, a já se mohl soustředit na dokonalý průjezd zatáčkou. Za řídítky Nudy je stejně ten pocit o trochu sportovnější a to díky užšímu a tvrdšímu sedlu, které umožňuje vnímat motocykl intenzivněji.
Suchá váha obou motocyklů je téměř identická s rozdílem jednoho kilogramu. Nuda se nenechala v žádném případě zahanbit a slalom dává rovněž s jistou hravostí a mrštností. Na Ducati mě překvapila velká vstřícnost pneumatik Pirelli Diablo Rosso II obuté na sedmnáctipalcových kolech z lehké slitiny. Jejich vlastnosti nesahají do top špičky homologovaných pneumatik, ale jasně daly najevo, že patří mezi ty lepší a že se s nimi musí počítat. Ve verzi SP Ducati nabízí o level lepší pneumatiky Pirelli Supercorsa.

To nejlepší jsem si nechal na závěr. Vyzdvihnout musím dokonalost přední brzdové soustavy, a v podání italské továrny Ducati to začíná být potěšitelná tradice. Jsou zde namontovány radiální, čtyřpístkové monobloky Brembo, které mají neuvěřitelný nástup brzdného účinku. O nějakém vadnutí nemá vůbec smysl se zaobírat, v tomto případě jde pouze mluvit v superlativech, protože jejich výkon je nezaměnitelný s těmi, které vidíme například u japonských sériových superbiků. Já byl naprosto spokojen s jejich odezvou i při razantní jízdě, zkrátka jsou předimenzované a to se cení dvojnásob.
O tom, že se Ducati zaměřila na nižší spotřebu paliva s využitím technologie Testastretta 11˚ a elektronického vstřikování Magneti Marelli není pochyb, neboť při jízdě dle předpisů, včetně jízdy po dálnici se pohybujete kolem 4-4,5L/100km, v městském provozu to bude o litr více.

Po dlouhé době jsem sedlal motocykl stvořený přímo na mou míru a to teď nemám na mysli ergonomické řešení, ale celkový projev stroje, který ve mně zanechal spoustu nezapomenutelných zážitků. Kdo nechce lítat po silnicích v rychlých kapotách jako cvok, ale chce si zablnout jako malé dítě, doporučuji si alespoň vyjednat testovací jízdu a uvidíte sami, že Vám ta Ducati bez pardonu sroluje trenky, zkrátka Must Have Bike!