Ducati Hypermotard 800 & Husqvarna Nuda 900 R

Text: Tomáš Mikšovský , Tomas Mysliveček | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 7.10.2013 | Zobrazeno: 49 230x

Kapitoly článku

Nuda

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala, nebo Husqvarnu Nuda 900 a zažijete nefalšovanou, osvěžující a nikdy nekončící pr... avou zábavu.

Trocha historie

Společnost Husqvarna byla založena už roku 1689 jako zbrojovka vyrábějící muškety pro královské vojsko. V roce 1825 měla 1000 zaměstnanců a tehdejší majitelé nechali pro jejich sviště postavit první podnikovou školu na světě. Sortiment se postupně rozšiřoval, přes lovecké pušky, kamna, šicí stroje až po první motorky vyrobené v roce 1903. První stroje byly pochopitelně určeny na silnici ... i když na druhou stranu, tehdy vlastně byly všechny cesty enduro...

Od roku 1920 funguje vlastní motorárna, produkující koncepčně stejné motory jako třeba H-D nebo Indian, tedy čtyřdobé V-twiny, s objemem 550 ccm. Továrna nasazuje své stroje i do závodů GP, kromě jiného se zúčastní také Isle of Man TT ... kdo by to řekl. Mimochodem, víte že logo Husqvarny je vlastně stylizovaný lauf zepředu?

Novodobá historie je ovšem už jen o loužích, blátě, písku, eventuálně motárdové jízdě na Drymla. Resp. byla, protože v polovině roku 2011 se objevily první obrázky nové motorky a už na podzim toho roku byla veřejnosti představena na výstavě Frankfurt Motor Show Husqvarna 900 Nuda. Motorka, demonstrující že Husqvarna nestaví motorky jen do pole, ale že dokáže dotáhnout originální a nekonvenční koncept ze skicáků designérů až na silnici.

Technika

Základem se stal dost překopaný řadový dvouválec pocházející z BMW F800R a trubkový rám, stejně jako třeba u Ducati nebo KTM záměrně vystavený pohledům. Samotný osmistovkový agregát z koncernových zdrojů byl převrtán, přidávalo se i na zdvihu, má vyšší kompresi a dostal kliku s čepy přetočenými o 315° namísto 0°. Výsledkem je celkový objem 898 ccm, výkon 105 koní a krouťák 100 Nm.

Zvláštní a nelehko zaškatukovatelná motorka, trochu klasický naháč, trochu motard, je stavěná ve dvou verzích, standardní, tedy levnější, a vymazlenější s označením R. Test té obyčejné vám zprostředkoval Tommy , teď se tedy zaměříme na eRkovou verzi. Nejokatějším rozdílem mezi rodnými sestrami je charakteristicky žluto-zlatý zadní tlumič ikonické značky Öhlins a znalcům určitě neuniknou ani monobloky Brembo. Méně nápadnými detaily jsou sedlo vyšší o 15 mm a přední vidlice, na rozdíl od "non R", plně stavitelné.

Jízda

První svezení na čemkoli, co alespoň trochu vykukuje z řady a co jde vlastní cestou, je vždycky plné očekávání. V tomhle případě byly ve hře dva hrnky, skoro litr objemu, výkon lehce přes sto koní, široká řídítka, monobloky a úzké sedlo ... tedy ingredience pro poměrně výživný punkový dýchánek. Pozvánkou na něj je pootočení tím správným klíčkem ve spínačce, barevná hudba přístrojovky a stisknutí startéru .... a mejdan může začít. Otáčkoměr mávne rafičkou jako Mr. Bernstein a zazní první tóny koncertu pro dva válce a sto rebelských koní. Jo, tohle se povedlo, ladič odvedl hodně slušnou práci a motor vysílá do okolí docela dost dobrý rachot. Btw, užívejme si ho, protože to asi nebude dlouho trvat, a zvuk motoru si budeme muset za jízdy pouštět do sluchátek. Big Bro v Bruselu ví, co je pro nás nejlepší...

Jízda samotná přesně splňuje očekávání. První kilometry Prahou jsou o radosti, o snadném kličkování mezi auty, o sprintech ze světel, o šetření vzorku na přední gumce a taky o ničení toho na zadní ... Široká řídítka dovolují jemně, jistě a bez námahy posílat motorku kam je třeba ... a když už tam jste, motor vás od tamtud, také bez námahy, zato s razancí a chutí, vystřelí vstříc další legraci. Excelentní práci odvádí i podvozek, který dokáže alespoň z části našich okresek s úspěchem udělat zábavní park.

Zvláštní zmínku si zaslouží neskutečně famózní brzdy. Monobloky Brembo - dvě slova a je jasno. Kousavý jako deka ve vojenský báni, jako čokl, co ho chytne rapl a on drží a nepustí. Doporučuji pečlivě číst příbalový leták, zodpovědně se seznámit s dávkováním a případné vedlejší účinky konzultovat se svým stomatologem nebo plastickým chirurgem. Dokážu si živě představit situaci, ve které se zbrklý pilot úspěšně katapultuje přes řídítka ... plesk. Možná by měly být na předpis.

Trochu z jiného románu jsou ale další kilometry. Cesta z města. Jako vždy volím testovací polygon, pseudodálnici na Poděbrady. Děs, běs. Motorka sama, se svým netuctovým podvozkem, by možná tu hrůzu dala, jenže proti je naprosto nemožné sedlo. OK, ve městě, na letišti, ve Vysokém Mýtě nebo jen tak na parkovišti boduje, ale tady je zahození. Vaše pozadí trpí a pomalu mění konzistenci na poměrně jemně mletou náplň do hambáčů. Se vzrůstající rychlostí se ale masírka neomezuje jen na zadnici, svůj díl dostává i hlava a krk. Nizoučký štítek je sice neoddělitelnou součástí vystajlovaného celku, jenže to je tak všechno co po něm můžete chtít. Jako ochrana před větrem funguje jen v náznacích a minimálně. Ne, tudy cesta fakt nevede, dálniční přesuny jsou jen nutné zlo, před kterým je třeba prchnout.

Kam? Kamkoli, kde se cesty kroutí, kde je mezi zatáčkami maximálně pár set metrů tak akorát na záda, a kde cestáři odvedli dobrou práci. Uznávám, že takovým Enjoyringů není mnoho, ale když už na nějaký narazíte, budete si ho s Nudou užívat od ucha k uchu. Odpich, dva, vzhůru hleď tři, čtyři, brzdy, podřadit, pohodit zadkem ... Přesně při takové jízdě dává Nuda smysl, přesně pro tohle se narodila.

Ne, není to univerzální motorka, na to je příliš vyhraněná a proto nemá smysl pohanět ji za šílené sedlo, za které vás bude proklínat i prdelka případného doprovodu, ani za nulovou ochranu před větrem. Nudu je potřeba chválit za schopnost vtáhnout svého fáru do světa, který dává alespoň pro tu chvíli zapomenout na všechny všední problémy a průsery, na všechny mobily i na hromadu faktur na stole .. a o tom to je.

Srovnávák

Měli jsme i kratičkou příležitost porovnat Husky s Ducati Hypermotard 800. Na řádný srovnávací test moc času nebylo, nicméně i ta chvíle stačila no to, aby si člověk uvědomil, že stejným směrem vede nejedna cesta. Obě motorky jsou si už na první pohled dost podobné a už tím je do určité míry určeno, že své eventuální majitele budou lovit ve stejných vodách. Přesto se najde dost věcí, kterými se liší. Nebudu mluvit o technických záležitostech, mám na mysli první pocity, které si po přesednutí člověk uvědomí. Tím úplně prvním na Ducati bylo POHODLÍ. Trochu paradox, vzhledem k tomu, že synonymem k Ducati bylo ještě donedávna slovo prkno... ale časy se mění a tahle je minimálně v porovnání s Nudou vybavená úžasným, prdelím přívětivým sedlem.

Můžu říct, že zpátky na Husky se mě právě z tohohle důvodu vůbec nechtělo. Dalším rozdílem je projev a charakter motoru. To už není o tom, co je dobře a co špatně, ale o tom, že je to jinak. Husky je rozprostřená skoro po celém rozsahu otáčkoměru, bez výrazných propadů a s ochotou točit celkem bez problémů až do červeného ... Ducati je trochu ultimativnější, se silnějším středem a nekompromisním zásahem omezovače, který pocitově přichází možná o trochu dřív než je nutné ... Která je lepší? V tomhle případě zbytečná otázka, fajn jsou obě. Lepší je neptat se a dát na pocity, dojmy a poslechnout svý neklidný já. Enjoy :)