Ducati GT 1000

Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček , Filip Tichý | Zveřejněno: 1.11.2006 | Zobrazeno: 42 635x

Kapitoly článku

Motor a převodovka

Konečně jsme u toho hlavního - motor, Motor, MOTOR! Charakter a projev desmodromického vzduchem chlazeného dvouválce o objemu 992 ccm s charakteristickým chrastěním rozvodů k téhle motorce neuvěřitelně pasuje. Po nastartování to trvá dost dlouhou dobu, než z displeje zmizí blikající nápis LOW TEMPERATURE (nízká teplota). Ty tři-čtyři minuty čekání před prodejnou Ducati, když už toužíte vyrazit a protáhnout tuhle krásku provozem ven z města, jsou snad nekonečné.

Motor dodává přesně to, co byste od velkoobjemového dvouválce čekali - trochu té neurvalosti, hodně síly odspodu. Proti příliš nízkým otáčkám okamžitě protestuje cukáním. Pokud ale držíte ručičku otáčkoměru nad 3000, je vše poměrně plynulé. Když ji dostanete nad 4000, máte rázem k dispozici skoro kompletní sílu motoru. V číslech je to maximální výkon 92 koní při 8 000 ot/min a krouťák 92 Nm při 6 000 ot/min. Při jízdě je optimální pásmo mezi 4 až 7 tis otáček, pak už výkon pocitově neroste a vyplatí se řadit. Tohle pásmo je ale opravdu lahůdka (tedy pokud jste se těsně předtím nesvezli na čtyřventilu S4R). Vzhledem ke vzpřímenému posazu si tah středních otáček opravdu užíváte, a když k tomu přičtete slavnostní dojem z klasiky pod sebou a nádherný dunivý projev dvou dlouhých výfuků, v součtu to dává pocit takových nejméně 120 koní! K tomu ovšem paří také určitá dávka vibrací - nic co by se nedalo přežít a u retrostylu je to asi i na místě.
S rukojetí plynu je třeba zacházet trochu citlivě, protože motor má kromě okamžitého záběru také energický brzdný účinek. Na suchu se toho není třeba obávat, na mokru by ale mohl občas bloknout zadní kolo.
Při testu se spotřeba vyšplhala těsně nad 6 litrů na 100 km.

Jednička je pro provoz ve městě možná až moc dlouhá, ostatní rychlosti jsou dobře nastavené na protahování motorky v zatáčkách. Až poslední rychlost je zase až moc daleko - má smysl ji řadit až tak ve 120 km/h a jedná se tedy spíše asi o úsporný dálniční převod. Při příliš ležérním řazení se ale do řazení občas loudí falešný mezineutrál. I přes tyto výtky si ale převodovku po chvíli oblíbíte a všechno jí odpustíte - při energickém řazení je rychlá a přesná.

Odpružení, jízda

Přední obrácená vidlice i zadní ocelová kyvka s dvojicí pružicích jednotek po stranách odvádějí dobrou práci ve městě, i když největší díry si vyžerete do rukou. Ve spojení s širokými řidítky umožňují na dobrém povrchu krásně jistý pocit v náklonech a živý pocit z řízení. Na druhou stranu tuhle dukatku musíte do zatáčky trošku přinutit. Jinak řečeno, vyžaduje trochu navedení a položení do zatáčky, místo aby se všechno stalo tak nějak „úplně samo“. U stroje tohoto charakteru bych to ale bral spíš jako pozitivum, ony pak ty zatáčky také mnohem lépe chutnají, když se taky něco nechá na řidiči. Jde spíše o to dostat to do ruky, pak možná budete i rychlejší a jistější než kolegové na mnohem sterilnějších naháčích. Rámu nelze vytknout vůbec nic - ani náznak po nějakém kroucení.

Na rozbitějších silnicích to v náklonu odskakuje a chce to pořádně držet řidítka. Když se k tomu přičte vzpřímený posaz, který trochu ubírá z vnímání předního kola, většina jezdců asi na hrbolech radši ubere a pojede si vychutnat klopení na dobrý asfalt.
Na dálnici dokáže motor kdykoli vyhnat ručičku tachometru nad dvěstě, ale to už se jezdec drží opravdu z posledních sil. Příjemná cestovní rychlost se pohybuje někde okolo legální stotřicítky.

Brzdy, kola, pneumatiky

Brzdy patří k slušnému průměru mezi mašinami této cenové kategorie. Přední brzda reaguje okamžitě a energicky, pokud z ní ale chcete dostat opravdu pořádný účinek, vyžaduje trochu více síly. Zadní brzda toho překvapivě hodně pobere - a přitom u konstrukčně podobného modelu Sport1000 jako by žádná zadní brzda ani nebyla... asi to všechno bude tím posazem a rozložením hmotnosti jezdce.
Drátěná vyplétaná kola - nevím, proč je nedávají na všechny naháče? Zato pneumatiky s retro vzorkem mi tak úplně nesedly. Na to, že bylo skoro třicet ve stínu, bych čekal větší držáky. V zatáčkách jsem sice na jejich limit zdaleka nedosáhl, ale při brzdění šla utrhnout podezřele snadno.

Shrnutí

S Ducati GT1000 ozdobíte svoji garáž i image stylovým šperkem a zároveň získáte všestranný stroj za rozumnou cenu (no dobře, myslím v porovnání s ostatními italkami). Výrobce navíc prohlašuje, že náklady na údržbu jsou o 41 % nižší v porovnání s loňským modelem Monster S2R. Gété tisíc sice vyžaduje nějakou dobu na seznámení, než ji úplně dostanete do ruky, ale pak si jízdu na ní opravdu užijete. Perfektní nabídka pro milovníka naháčů, který touží po něčem moderním, výkonném, výjimečném a retro. Jedinou konkurencí jsou vlastně pouze modely Sport 1000 a Paul Smart. Sice jsou dražší a podstatně méně "užitné", ale zase ještě o něco návykovější a charizmatičtější.... ale o tom až v samostatném testu, zůstaňte na příjmu na vlně Ducati na stanici Motorkáři.cz.