Ducati GT 1000

Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček , Filip Tichý | Zveřejněno: 1.11.2006 | Zobrazeno: 42 617x

Když Ducati na konci roku 2003 ukázala koncepty řady Sportclassic, milovníci italské nostalgie zatajili dech, ale smutně si povzdechli - taková krása se asi hned tak nebude vyrábět. Jenže Ducati již po roce marketingové přípravy zahájila výrobu exklusivních modelů Paul Smart a Sport 1000. Na začátku sezóny 2006 došlo i na poslední model - Ducati GT 1000.
Proč jsme si k testu jako první vybrali právě GT1000? Tento motocykl obsahuje stejnou porci poutavého retro vzhledu, sportovního charakteru a kouzla světa Ducati jako druhé dva modely řady Sportclassic. Navíc ale slibuje mnohem více „použitelnosti“ - pohodlný posaz a příjemné ovládání při jízdě sólo i se spolujezdcem - a to vše za podstatně nižší cenu! Přitom všem i nadále zůstává výjimečným kouskem motocyklového světa, který v sobě nese moderní technologie i velký kus historie.

Kapitoly článku

Design a konstrukce

Je obdivuhodné, že se designérům podařilo vytvořit jedinečný motocykl s tak výrazným retro charakterem. Vždyť k vyjádření celkové podoby použili jen nahrbený tvar nádrže, archaicky zahnutý zadní blatník a dva nízko položené výfuky. Nic víc - a přitom je výsledkem čistý a prostý design, který zaručeně zrychlí tep každému motorkářskému labužníkovi. Kola samozřejmě nemůžou být jiná než s drátěným výpletem a chromovanými ráfky.

Při podrobnějším zkoumání zjistíte, že celkovému exkluzivnímu charakteru je podřízeno zpracování každého detailu motocyklu - uchycení předního blatníku, dva nádherné chromované klaksony, sedlo s nápisem Ducati sahající až dolů nad kolo, dvojité víčko nádrže či stylové pneumatiky s profilem ve stylu retro. Nám se do rukou dostalo gétéčko v elegantní šedé barvě, jako zájemce o koupi bych ale určitě sáhl po zářivě červené variantě. Klenot přece má pořádně vyniknout! Konstrukčně všechny modely řady Sportclassic vycházejí z rámu a motoru převzatých z modelu SS1000DS.

Posaz, ergonomie

Výška sedla dovolí pohodlné zvládání motorky každé postavě. Sedlo je totiž dost dlouhé a každý si může najít tu svoji polohu, na delších cestách lze

také snadno poposedávat dopředu či dozadu. Při obsazení spolujezdcem je ale všechno jinak - sedlo je najednou krátké a spolujezdec vás nemilosrdně vyžene zpátky dopředu na svoji půlku. Pokud byste tedy chtěli GT vyloženě na cestování ve dvou, zaškrtněte si v objednávkovém formuláři prodloužené sedlo. Motocykl nemá žádná madla pro spolujezdce, pro tyto účely ale slouží vyztužený okraj sedla, který spolujezdci nabízí pohodlné a bezpečné držení. Pod sedlem bohužel nenajdete žádné místo pro uložení drobností - jen malá kapsička na nářadí.

Posaz je v porovnání s ostatními naháči opravdu hodně vzpřímený - alespoň pro nás dlouhány (190cm).
Jedinou výtku ze strany ergonomie bych si dovolil k divně umístěné řadičce - i když tady by to možná spravilo jiné nastavení sklonu - a pak k tuhé hydraulické spojce. Díky rovnému posazu je GT1000 ze všech Ducati asi nejvhodnější do města, takže přívětivější spojka by nebyla od věci.
Motorka není nijak zvlášť těžká - suchá hmotnost je 185 kg, to znamená pod 200 kg se všemi náplněmi. Těžiště ale má pocitově spíš nahoře, takže při garážování či manévrování mezi auty to přeci jen chce trochu zvýšené pozornosti, přeci jen škrábnout GT1000 by naštvalo mnohem víc než u „obyčejné“ motorky. Super ovladatelnosti určitě pomáhají také široká řidítka.

Přístroje, ovladače

Přístroje jsou samozřejmě také v duchu klasiky - dva budíky s chromovou obroučkou, vlevo tachometr a vpravo otáčkoměr, a mezi nimi několik základních kontrolek cudně ukrytých v černém povrchu. Že jde o retromodernu, prozrazují až dva digitální displeje v budících, které řidiče informují o čase, ujetých kilometrech (včetně dvou tripmetrů) a teplotách provozních kapalin.
Zrcátka - slušný průměr, dost široká aby bylo vidět co je potřeba, ale zas ne tak vystrčená do strany, aby bránila manévrování mezi auty, když si razíte cestu na začátek fronty před semaforem.
O tuhosti hydraulické spojky v olejové lázni už jsem se zmínil, na druhou stranu ale musím pochválit citlivost a progresivitu, s jakou přenáší výkon dvouválcového bucharu na silnici přesně tak, jak si právě intuitivně přejete.