Bitva tří naked biků: Speed Triple R vs. MT-10 vs. Monster R

Yamaha MT-10

Vždycky když někdo začne mluvit o naháči, vybaví se mi mašina poskytující určitý stupeň komfortu s dostatečným výkonem a jízdními vlastnostmi závodního speciálu. Nesmí chybět osobité kouzlo a charisma, protože naháč to nemá ve své branži vůbec jednoduché, a když zapůsobí na první dobrou, stává se z něho kultovní záležitost, později legenda. Kdo ví, jak se zapíše nová Yamaha MT-10 do motorkářského povědomí, ale už teď můžeme v klidu říci, že si tento záblesk temnoty zaslouží nemalý potlesk na začátku své nové éry nejsilnějšího motocyklu řady Maximum Torque.

Futuristická podoba stroje s nezaměnitelným designem představuje pro letošní rok tři varianty barevného zpracování. Upřímně se mi zbarvení testovacího stroje dost zamlouvá. Jednak je to způsob, jak vystoupit z řady typických fabrických barev a jednak ta kombinace černé, šedivé a svítivě žluté je zajímavá, odvážná a přitahující někdy tak potřebnou pozornost. Yamaha mimo této výstřední barevné kombinace ještě nabízí další dvě verze a to tradiční Race Blu, tedy modrý hábit s černými doplňky, ale také kompletně černé provedení pod názvem Tech Black.

Přední maska je hlavním rozpoznávacím rysem každého motocyklu a měla by být svým způsobem unikátní. MT-10tka to vzala skutečně zgruntu, a s trochou pomoci od silniční vlajkové lodi YZF-R1 vyšvihla masku s dvojicí čoček a větrného štítku s pozičním světlem. Celý komplet má sportovní nádech a vypadá to, že japonští designoví inženýři začali před touto sezonou pít hodně ostré čaje. Ač se to zdá být doslova neuvěřitelné, minimalistický větrný štítek zafungoval tak, že jízda kolem 135 km/h s pilotem ani nezamává, ledaže by fučel silný boční vítr. Když člověk otestuje například tuto cestovní rychlost, ihned se mu v sedle MT-10tky vybaví nekonečné myšlenky o cestování a já mohu za sebe říci, že na tomto stroji bych se toho vůbec nebál.

Bohužel, to samé se ovšem nedá říci ani o britském Triumphu ani o italské Ducati. Všechno je to pouze o dobře nastavené strategii a Yamaha se vydala cestou univerzálnosti a právě díky ní pokrývá široký rozsah použití. Už z předního pohledu na všechny tři stroje je jasné, kdo je tu nejvyšší a kdo je tu králem komfortu. Výška pozice široce rozevřených a rovných řídítek poskytuje jezdci velké pohodlí a celkový posez je nenásilný. Tělo řidiče je přirozeně ve své oblíbené pozici a nohy jsou ze všech strojů nejméně skrčené. Osvojení si ergonomicky řešených styčných bodů trvá minutku a každý se ihned vcítí do kůže nové Yamahy. V případě spolujezdce to nebude zase tak veselé, a batůžek se tu nesetká s komfortem ani omylem. Ze všech tří strojů má spolujezdec nejvíce skrčené nohy a pro kyčle a kolena je to velmi slušné artistické cvičení.

Kokpit je zpracován - jak jinak - digitálně a multifukční displej doprovází sada neodmyslitelných kontrolek. Hlavní ovladače přístrojového panelu najdete na pohodlném místě na řídítkách a ovládání všech funkcí je intuitivní záležitostí. Mezi standardní vybavení nové Yamahy patří tempomat, který je součástí strategie při vývoji tohoto univerzálního stroje. Setkáme se zde i s rychlořazením a antihoppingovou spojkou a systémem ABS, jejichž práci si opět bude na cestách každý pochvalovat. Ovšem pro koho je nevypínatelný systém ABS doslova pohromou, měl by se tomuto stroji vyhnout obloukem.

Nové eMTéčko je rovněž vhodný pekelný stroj pro ty, kteří to myslí, alespoň trochu vážně se sportovním načiním. Tenhle model totiž vychází z nové slečinky YZF-R1, a nese si s sebou její motor, podvozek i odpružení. Litrový motor s křížovým klikovým hřídelem je samozřejmě přiškrcenou verzí a setkáte se zde s maximálním výkonem 160 koní při jedenácti a půl tisíci otáčkách. Zde nejsou ale tak důležitá čísla jako skutečný zážitek v sedle motocyklu. MT jako Maximum Torque je zde prezentován velmi obstojně a dopomáhá tomu krátký rozvor kol, točivý moment 111Nm a vyladěná výkonová křivka hlavně ve středním pásmu. Výsledkem toho je neustálá jízda po zadním kole již v nízkém pásmu otáček, kde začíná skutečná zábava. Líbí se mi, jak na jednu stranu dokáže být motocykl agresivní, jako když zamáváte manželce lístkem na fotbal před jejím něžným obličejem, ale na druhou stranu se velmi snadno krotí a máte vše pěkně pod kontrolou.

Radost z jízdy je proto maximální a velký podíl na tom všem má bezpochyby podvozek. Ukočírovat něco tak divokého jako je právě nové eMTéčko, chce adekvátní řešení. Jako jediná mezi testovanými strojky disponuje Yamaha hliníkovým deltaboxem. Stroj je vůbec velmi dobře manipulovatelný i přes jeho optickou otylost oproti konkurenci a o to větší to bylo překvapení, když si v zatáčkách počínal zkušeně a se značnou jistotou. Liboval jsem si také při jízdě kolonou. Ne vždy jsou stroje podobného typu tak dobře vyvážené, že si jízdu krokem zamilujete. Přestože se nová Yamaha na rozdíl od Monstera a Speed Tripla mezi koleny jeví trochu obtloustle, ovladatelnost řadím hodně vysoko. A pokud na ni zatlačíte ještě víc, odmění vás velmi čitelnou zprávou a pocitem, že každý průjezd zatáčkou může být vypilovaný do maximálních hodnot.

Jak už jsem v úvodu naznačil, Yamaha MT-10 je stroj, který na 100% uspokojí velkou masu zájemců, kteří budou spokojeni a pět ódy, ať už vyrazí vstříc evropským zákoutím nebo postaví Yamahu na startovní čáru závodního okruhu. Za mě dávám přednost všestrannosti a vzdávám hold právě novému přírůstku řady MT.

Ducati Monster

Ducati Monster se musí cítit v tomto triu jako Japonec mezi Dány. Ano, tak malý motocykl s tak velkým motorem na trhu už nenajdete. Ducati Monster vždy byl a stále je nekompromisním náčiním, které zastává ty nejvyšší hodnoty sportovního charakteru. Tady o žádné nákupní tašce nemůže být řeč. Zapomeňte na batůžky, dejte jim na šminky a dovolte přičichnout k tomuto stroji maximálně tankovací hubici. Tady to není o universálnosti, ale o skutečně jízdě na sportovním stroji. Monster má ve svém rodném listu také 160 koní, ale je lehčí, a dvouválcový eLkový motor dělá divy už od nejnižších otáček. Jeho zátah je obrovský a umocňuje to i hmotnost stroje, která je nižší. Jediná vada na kráse silného motoru je jeho krátký rozsah na každý převodový stupeň. Podvozek je opět toho nejvyššího kalibru a brzdy na nejvyšší možné úrovni sériových motocyklů.

Speed Triple

Ostrovní speciál na sebe upoutá už svým nezaměnitelně britským vzhledem, který mi osobně až tak moc neimponuje, ale mnohým rozpálí srdce na maximum. Tentokrát to mám tak půl napůl. Zadní část motocyklu představuje silnější stránku, kde se snoubí podsedlová část s dvojicí tlumivek a výraz tomu podtrhne červeně zbarvený trubkový rám. Sedátko spolujezdce a letmo uložené kolo doplňuje charisma britského elegána. To samé se ovšem nedá říci o přední části, které kdesi vpředu dominuje rameno, na němž je umístěný přístrojový panel a světlomety. V tomto triu se setkaly stroje s rozdílnými typy motorů. Triumph v sobě skrývá řadový tříválcový motor, který z tohohle kusu železa dělá dravce nabitého chutí zadupat každého do země bez nároku na reparát. Střední a vysoké otáčky motoru jsou strhující a líbí se mi, že dokáže v každém spektru nabídnout maximální uspokojení. Přesto všechno je pro mě Yamaha z hlediska jemnosti a univerzálního rozsahu otáček nejbližším naháčem.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Tomáš Mikšovský (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 174 cm
Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE