Čezeta 506: Jak jezdí elektrické Prase?

Mělo tady být už dávno, první zpráva o vzniku skútru s názvem Čezeta 506 přišla v září 2014. Nicméně kdo trochu ví, co obnáší připravit sériovou výrobu nového motocyklu, toho nechala zpráva o zahájení prodeje o pouhý rok později klidným. Dokud nebude homologace… Ta konečně je, Čezeta úspěšně dokončila veškeré legislativní náležitosti v dubnu 2018. Takže se mohlo začít skutečně vyrábět, o čemž jsme se na vlastní oči přesvědčili při nedávné návštěvě. Tak tedy, jaké je novodobé Prase, namísto dvoudobého jednoválce vybavené elektromotorem v zadním kole, pět a půl dekády po ukončení výroby původní československé ikony?

Prototyp elektrického Prasete z roku 2014 a dnešní sériovka. Rozdíl je obrovský

Nacionalisté si rvou vlasy, celý tenhle projekt vymyslel Neil Eamonn Smith, Brit žijící v Česku. Samozřejmě mi to nedalo a musel jsem se ho zeptat, jak ho to vlastně napadlo? „Mně především překvapuje, že to nenapadlo nikoho jiného dříve,“ odpověděl mi Neil při návštěvě továrny. „Dneska frčí retro a ty tvary od pana Kocha jsou prostě skvělé. V Česku je Čezeta ikona, v zahraničí zase svým neotřelým designem dokáže zaujmout. Elektrika začíná být momentálně velice aktuální téma, používá ji BMW, teď se přidala Vespa, bude Harley, což je pro nás další plus. A především, design Čezety si o použití elektrického pohonu vysloveně říká – vždyť do těch velkých kapot schováte všechno, co potřebujete! Pro mě to byl logický krok.“

Takhle si Prase pamatují všichni, kdo zažili šedesátá léta. Dodnes zaujme

Do elektrického útoku už zaveleli i velcí výrobci H-D, Vespa či BMW. Pro ty malé jasný signál

Od nápadu k sériové výrobě bylo ovšem daleko. Původně měly Čezety 506 vznikat v podvozcích originálních Prasat, nakonec se však zjistilo, že daleko jednodušší bude ponechat vnější vzhled v podobě kompozitových kapot s malými úpravami (chybí třeba boční chladicí otvory, což podle mě pětsetšestce jenom prospělo) a pod ně udělat úplně nový podvozek. Základem elektrického Prasete se tedy stal trochu zvláštně tvarovaný rám ze čtyřhranných ocelových profilů, jenž by se s trochou nadsázky dal označit za hybrid mezi dvojitým kolébkovým a příhradovým. Prostě je to taková klec, která dole nese baterky a nahoře elektroniku a kastli. Zadní kývačka je klasicky oboustranná se dvěma postranními thajskými tlumiči YSS, přední kolo musela vést tlačená vidlice jako na starých Čezetách – nějaký teleskop by zde byl jako pěst na oko. Designově největší odchylkou od originálu jsou kola obutá do Michelinek a nejde o to, že mají průměr 13 namísto původních 12 palců. Důležitý je jejich tvar, namísto montovaných ráfků s hvězdicovými paprsky jsou tady ráfky plné. U zadního to bylo jasně dané, jeho součástí je elektromotor, a přední by s jiným designem vypadalo blbě. Vyloženě naddimenzovaně působí brzdy s propojenou funkcí, na obou kolech kotoučové, přičemž vpředu je hned dvojitá s dvoupístky od písecké společnosti VM Motor pana Váchy.

Současná technika se výrazně liší od originálu. A nejde jen o způsob pohonu

Řídicí jednotka pro elektromotor pochází od renomované francouzské firmy Sevcon a obrovským plusem Čezety je, že má v sobě zabudovanou palubní 1,8kW nabíječku. Stačí tak, abyste měli s sebou jen kabel, mimochodem úplně stejný, jaký máte na napájení svého počítače nebo monitoru. Výkon elektromotoru a kapacita baterií české společnosti Akku Power, vybavených články Panasonic, záleží na tom, jakou verzi si zvolíte. V nabídce jsou totiž dvě provedení. Čezeta 506/01 má menší 4kWh baterku a slabší elektromotor s nominálním výkonem 5,7 a maximálním 8 kW Tady výrobce udává rychlost 85 km/h, hmotnost 137 kg a dojezd 80-100 km. Čezeta 506/02 je ta „lepší“ (a taky dražší), když se může pochlubit 6kWh baterkou, výkonem 9,2 kW stálých a 11 kW maximálních, maximálkou 120 km/h a dojezdem 120-150 km při deseti kilech nadváhy oproti „nula-jedničce“. Vyloženě zajímavé hodnoty.

Lehce jsme nakousli cenu. Ta je nedílnou součástí příběhu a člověku, který nemá ponětí o tom, co znamená kusová ruční výroba a elektrika, se z ní může zatmít před očima. Pokud jste dosud nadšeně přemýšleli o tom, že prodáte svého čínského padíka ze supermarketu, přihodíte pár drobných a budete mít elektrické Prase, tak snad ani nečtěte dál. Čezeta má moc pěkně zpracovaný konfigurátor, kde si můžete nacvakat libovolné kombinace typů a výbavy a ta úplně nejobyčejnější nejzákladnější 506/01 vychází na 293 750 Kč, a to ještě bez DPH. A pokud byste raději silnější 506/02, připravte si nejméně 338 750 Kč, opět plus dépéháčko. Což je nějakých 355 a 410 tisíc korun. To fakt není málo peněz. Přitom loni byla ještě "pětsetšestka" o desítky tisíc levnější. A to ještě nemusejí být konečné sumy, co za skútr utratíte. Oblíbeným doplňkem je velký čelní plexištít v sadě s krycí plachtou za rovných devět tisíc. Připlatit si můžete ještě za adaptabilní přední světlomet, který svítí v náklonech do zatáčky (18 500 Kč), patnáct tisíc za alarm s GPS od Jablotronu (Čezeta platí první rok používání) a 4500 Kč vás bude stát kabel Mennekes pro použití na veřejných dobíjecích stanicích, které dokáží dobít skútr rychleji. Jo a samozřejmě barevné provedení – vybrat si můžete ze sedmi jednobarevných provedení, anebo ze tří dvoubarevných, za která si připlatíte 7500 Kč. Poslední možnou příplatkovou výbavou je pětiletá záruka namísto standardní dvouleté, která vyjde na 34 875 Kč.

Barevných provedení je spousta, bohatá je i příplatková výbava

My jsme na test měli nakonec obě provedení. Slabší v bledě modré, silnější v bílé a vybavené velkým plexi. Vyšlo mi to ideálně, na modrém jsem jezdil za krásných 20 celsíků, na bílém o týden později v deseti, mrholení a silném větru. To byl samozřejmě s takovouto „plachtou“ celkem dobrodružný zážitek, chvílemi jsem si taky říkal, že už je to skoro na stěrač, ale pořád jsem byl rád, že tam je. Design tím vůbec netrpí, ba možná naopak, mně se Prase s tím plexi líbí víc.

Jo, design. Jestli jsem o Jawě 350 OHC Special napsal, že to je totální magnet, tak nevím, co vymyslet pro Prase. Ne, tohle není skútr pro introverty. Sledují vás všichni. Už dlouho se mi nestalo, že by mi řidiči v Praze v zácpě uhýbali a z okýnka vystrkovali ruce se vztyčenými palci (fakt to byly palce a ne prostředníčky). Když je možná souběžná jízda ve více pruzích, neustále máte vedle sebe auto a jeho posádka vás sleduje. No a jakmile zastavíte, je konečná. Ani si nezatelefonujete. Hlavně v centru Prahy. Hrozny cizinců si Prase fotí na mobily, jednoho Izraelce jsem musel zvěčnit na jeho telefon v sedle. Češi si chodí povídat, buď o tom, jak staré Prase měli a jak na něj vzpomínají („Za mě ještě holky jezdily bokem vzadu, to byla paráda…“), nebo zjišťují, co se děje. „To je nové? Na elektriku? Kolik to stojí? Je to moc pěkný…“

Vzácná asi půlvteřinová chvíle, kdy Jirkovi nikdo nelezl do záběru. Jinak je Prase pořád obležené

Souhlasím. Ani po šedesáti letech neztratilo Prase nic na svém šarmu. Dokonce bych řekl, že dnes vypadá ještě lépe. Ale za to může ten uhlazenější design pětsetšestky a moderní přední světlo. Mně se dokonce víc líbí to standardní, co bylo na modrém kousku, bílý měl adaptivní. Ale taky samozřejmě nevypadá zle a navíc ho oceníte při provozu potmě. Celkový dojem dělají samozřejmě i příplatkové detaily, jako jsou již zmiňované brzdové pumpy a páky od francouzského Beringeru a italská zrcátka. Nedokážu si představit, že někdo dá čtvrt milionu za skútr a nebude tam tyhle věcičky chtít. Nejsou to ale jen designovky – že Beringery fungují, to je známá věc, a ty Rizomy v koncích řídítek jsou sice malé, ale vidíte v nich pěkně a vůbec se neklepou. Jen musíte dávat bacha, když si to namíříte do úzkých mezer.

Detaily. U skútru s cenovkou přes čtvrt milionu nutnost. Hezky se na to kouká...

Kam to není problém poslat, i když jsem tomu nejdřív moc nevěřil. Zapomeňte na Vespičky a spol., Čezeta vždycky byla velký skútr – musel být, když na něm holky jezdily bokem. Rozvor 1340 mm sice nevypadá nijak přestřeleně, ovšem celý skútr má rovné dva metry, a když na něj sednete, nemůžete přehlédnout, že je prostě dlouhý. Před sebou máte ten krásný dlouhý čumák s nosičem a víčkem, které kdysi krylo hrdlo palivové nádrže a dnes nabíjecí štekr, a za sebou plnohodnotné místo pro dalšího Středoevropana. Sezení je krásně vzpřímené, nohy máte odložené na typických plošinách s gumovými pásy a kryté neméně typickými „revmaplechy“, tedy spíš „revmalamináty“. Bacha při zastavování, občas se vám špičky zaseknou o jejich hrany, tak abyste se zcela neelegantně nevyváleli.

Když už jsme na palubě, probereme, co vás tady čeká. Krásné retro. Je tady skutečná přístrojová deska, tedy deska, kde jsou namontované přístroje, a ty sestávají ze dvou kruhových budíků značky Smiths. Rychloměr má v sobě maličký LCD displej, kde si přepínáte mezi celkovým a jedním denním počítadlem, a překvapí tím, že jeho ručička běží z pravého horního rohu přes spodek doleva. Ale zvyknete si rychle. Druhým budíkem je měřák nabití baterky, tam už je to klasicky vlevo nula, vpravo 100 %. Mezi budíky jsou jen čudlík na přepínání displeje a čtyři velké retro kontrolky, dvě na blinkry, jedna na dálkové světlo a jedna, která indikuje, že je skútr „nastartovaný“. Pod přístrojovkou najdeme nezbytný a samozřejmě chromovaný háček na tašku, na levém boku je dvojitá USB zásuvka. Z vnitřní strany „revmalaminátů“ je vpravo výrobní štítek a vlevo pěkná stylová kožená brašnička třeba na doklady. Nápad dobrý, jen, jak ukázal modrý skútr, dokáže na nerovnostech nepěkně chrastit. Zvláštní je, že bílý kousek tímhle neduhem netrpěl.

Na pravé straně celého krytu krku řízení podle očekávání má své místo spínací skříňka, která ovládá i zámek sedla. Tady mám trochu výhrady. Zaprvé, to otevírání bylo na obou strojích takové nejisté, otočíte klíčkem, musíte hodně zabrat a skoro nic necítíte - nevíte, jestli máte nebo nemáte odemčeno. Zadruhé, pant sedla je sice masivní, nicméně má docela velkou vůli, stejně jako uchycení obou plynových vzpěr. Takže samotná technická řešení jsou dobrá, ale jejich provedení by mohlo být lepší.

Že pod sedlem není moc místa, to se dá celkem očekávat. Čezeta je sice dlouhá, ale elektrika je prostě náročná na prostor, navíc jak je samotné tělo skútru úzké, tak nemůžete ani myslet na to, že byste pod sedlo nacpali kulatou helmu. Pod sedátkem najdete jen docela mělkou, avšak hezky polstrovanou „vaničku“. Ale nacpete do ní leccos, nabíjecí kabel, lékárničku, já tam dokonce vozil trekové kecky. Prohlídku máme za sebou, jdeme jezdit!

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE