Čezeta 506: Jak jezdí elektrické Prase?

Tak pojďme už konečně rozproudit volty! Otočíte klíčkem, ukazováčkem levé ruky zmáčknete tlačítko, které jinde bývá použito na světelnou houkačku, a Prase zapípá, že je ready. Škoda, mnohem stylovější by bylo, kdyby zachrochtalo. Nicméně chápu, že ne každý majitel by na to měl „koule“. Otočným ovladačem na heftu opět vlevo zvolíte, který ze tří motorových režimů chcete použít. Upřímně řečeno, podle mě je tohle celkem zbytečnost, u té slabší verze vůbec nevidím důvod, proč volit jiný než nejostřejší režim, a skoro ani u té silnější. Je to zajímavost, elektrika v tomhle ohledu umožňuje jednoduché ladění, tak ho Čezeta využila, ale klidně si to mohla odpustit. On ten otočný ovladač nevypadá nijak zvlášť hodnotně. Anebo když už, tak kromě výkonu u jednotlivých map měnit i úroveň brzdění motorem, jako to má BMW C evolution. Za co naopak chválím, že se tím kolečkem volí i zpětný chod – přetočíte na R a plynem si regulujete couvání.

Couvačka se bez diskusí hodí. Čezeta totiž není zrovna z nejlehčích. Co z nejlehčích, občas vám přijde, že svou přezdívku tenhle skútr nedostal podle vzhledu, nýbrž kvůli hmotnosti. Výrobce udává méně než 150 kg, v techničáku najdete homologačních 177 kg, ačkoli údaje v něm se s těmi továrními rozcházejí kromě barvy snad ve všech kolonkách. Baterky jsou sice až dole, ale celý skútr je velký a takový hřmotný. Žádné tintítko. Připočítejte ten dlouhý a ne zrovna nejlehčí čumák nad předním kolem s netradičním zavěšením a vyjde vám, že na hbitou proplejtačku ucpaným velkoměstem si messengeři zvolí určitě stroj konvenčnějších tvarů i techniky. Velká sláva navíc není ani rejd, byť jedním dechem dodávám, že já jsem testoval druhý a čtvrtý vyrobený kus, které mají ještě starý typ rámu. Ty novější mají jiný rám se zesílením v oblasti hlavy řízení a také s větším rejdem – mohl jsem se kousíček svézt při návštěvě továrny a rozdíl to byl velký. Nicméně ani s tím novým se neotočíte zrovna na pětníku.

Jízdní vlastnosti jsou specifické. Fakt si na Prase musíte zvyknout. Obrovsky lituji, že jsem nikdy nejel na původních typech 501 nebo 502, protože bych věděl, do jaké míry je to podobné. Ale řekl bych, že dost. Dlouhý rozvor, čumák až před kolem, přední zavěšení, jeden dílek skládačky k druhému… Připočítat ještě musíme ta opravdu hodně těžká kola a vyjde nám, že do zákrut je potřeba se pokládat trochu s rozvahou. Není to tak intuitivní a hravé jako na dnešních motocyklech a skútrech s tou jejich mantrou centralizace hmotnosti a minimalizace neodpružených hmot. Trochu se s Čuníkem musíte dohadovat (u kousků s novým rámem to určitě bude lepší, totální změnu osobnosti ale nečekejte), nicméně po počátečním rozladění jsem právě téhle vzájemné komunikaci přišel na chuť a vlastně si užíval, že nejedu na něčem sterilně dokonalém.

Hodně nezvyklý je pocit z předního kola, ukrytého kdesi pod dlouhým předkem, který v ostrých vinglech připomíná nadbíhající čumák Karosy. Chybí tady ta přímá vazba známá z teleskopu a lehoučce mi to připomínalo Bimotu Tesi s kyvkou vpředu a řízením rejdovým čepem - na kočičích hlavách poskakuje celý skútr, ale do rukou vás to nemlátí. Mimochodem právě na kostkách jsem tlumičům vůbec nezáviděl, že musejí krotit pohyby těch těžkých kol a jsem přesvědčený, že jejich odlehčením a tím pádem snížením jak neodpružených, tak rotujících hmot by se jízdní vlastnosti výrazným způsobem zlepšily, aniž by utrpěl charakter stroje. U zadního s vestavěným motorem to asi moc nepůjde, ale předek by snad šel. A co vím, tak na předním zavěšení už nějaké práce směrem ke snížení neodpružených hmot probíhají. Výhoda kusové výroby.

Pořád melu o tom, jak Prase vypadá, jak se ovládá, ale krucinál, jeho největším tahákem je, že běhá na elektriku, tak jak to bzučí? Vlastně ani moc ne, jízda je hodně tichá a neobtěžuje řidiče kničením, jak už jsem to taky zažil. Plynová rukojeť má poměrně krátký chod, a to pozor, na obě strany. Směrem k sobě klasicky přidáváte, od sebe ovšem zapínáte rekuperaci, čili brzdíte motorem a dobíjíte baterky. Čím víc od sebe, tím víc to brzdí. Vlastně při neagresivní jízdě na brzdy skoro sáhnout nemusíte. Možná by ale ten chod „od sebe“ mohl být kratší, takhle je to v městském provozu docela velká rozcvička pro zápěstí, když neustále střídáte režimy přidávat/rekuperovat.

Ještě k brzdám – možná je používat nemusíte, ale s chutí budete. Ty Beringery jsou totiž skvostné (nejen opticky, nýbrž i technicky – vše je tady na ložiskách a tření naprosto minimální, cítíte to hned) a trojice kotoučů funguje znamenitě. Jen si brzdy někdy trochu zapískají, dělaly mi to oba kousky a úplně se to nehodilo k cenovce. Dlužno říci, že tohle je velká nevýhoda všech elektrických povozů. U vozidel se spalováky se spousta randálu skryje pod hukot nastartovaného motoru, zatímco tady od podvozku slyšíte všechno. A ne vždy jste tomu rádi.

A jak velké rozdíly jsou mezi oběma motorizacemi? Do nějakých 50 km/h prakticky žádné. Dokonce bych řekl, že na rozjezd z místa je slabší verze odladěná lépe. Tady bych se ale u obou výkonových variant přimlouval za to, aby vývojáři poslali do motorů nějakou tu ampéru navíc. Odpich z místa není zdaleka tak dynamický, jak si od elektriky malujete, a na prvních metrech není problém prohrát akcelerační souboj s běžnou služební oktávkou. Do takových 30 km/h je to spíš silnější padík než stopětadvacítka. Pak se ale konečně dostaví známý gumový zátah elektriky a vy poznáte hned, kde ty kilowatty jsou. Do provozu v městských centrech dynamicky bohatě vyhoví i slabší motorizace, pokud jste zvyklí nejezdit moc přes legál, nemá pro vás silnější varianta vlastně smysl. Ta totiž začne pořádně tahat až právě nad nějakými 50-60 km/h, a zatímco slabší sourozenec už je kolem sedmdesátky trochu dýchavičný a na těch avizovaných 85 km/h mu to chvíli trvá, tou dobou je jedenáctikilowattové Prase šťastné jak jeho živočišný protějšek v kukuřici. Huáááá šalina zahučí a vy se jen smějete. S tímhle už se směle můžete pustit na městské obchvaty.

Udávanou maximálku 120 km/h bohužel nemůžu potvrdit, ale jen proto, že v době mého svezení foukal fakt uragán a s tím mega plexi to nebylo úplně dvakrát s pocitem sucha a bezpečí už při devadesátce. Na tu však silnější Prase vyšplhalo celkem bez problémů a věřím, že za příznivějších povětrnostních podmínek a na dopravně příznivějším místě, než je Jižní spojka při počínající odpolední špičce, pomažete přes kilo v pohodě. V ten okamžik ale zapomeňte na slibovaný mega dojezd. Ani v Čezetě totiž neumějí kouzlit. Při klidné městské jízdě bez neustálých rozjezdů mezi semafory by to s tím 6kWh battery packem třeba mohlo vyjít. Jakmile ale začnete točit heftem a využívat slastného elektrického zátahu, plus když máte ještě namontované to obrovské plexi, jehož aerodynamický odpor je neméně obrovský, dostanete se na reálných plus mínus 100 km. Ovšem abychom byli spravedliví, to vůbec není špatné číslo, ten samý dojezd jsem měl i na C evolutionu od BMW. U slabší verze je stovka spíše jen zbožným přáním a upřímně, i těch 80 km najedete jen s hodně promyšlenou jízdní taktikou. Realita při normálním používání je tak do 70. Ovšem pokud chcete skútr na cesty do práce po městě a denně najedete dvacet kilásků, je to vlastně úplně jedno. Moc by se mi líbilo, kdyby od sebe šly oddělit baterky a motory a nakonfigurovat si Prase podle toho, čemu dávám přednost. Chci výkon, ale nepotřebuji žádný extra dojezd, ušetřím kačky za baterky. A naopak když jezdím hodně, ale především po městě, je mi 11 kW k ničemu a preferoval bych spíš větší battery pack.

Plexi rozhoduje nejen o vašem pohodlí, ale i o dojezdu

Čezeta 506 alias novodobé elektrické Prase není ten nejlepší elektrický skútr a už vůbec ne skútr jako takový, na kterém jsem kdy jel. Ale je svoje, a to může pro leckoho znamenat víc než dokonalé jízdní vlastnosti a bezkonkurenční zátah motoru. Má obrovské charisma a jeho vzhled budí obrovské reakce okolí, a za důležité považuji, že ty reakce jsou jen pozitivní. Stačí jediný pohled a začnete se usmívat, ať jste předtím měli náladu klidně pod bodem mrazu. To je neopominutelná přidaná hodnota, stejně jako fakt, že to je český výrobek, který vyrábějí Češi (sorry, vlastně Moravané) v Česku. Prase, držíme ti palce!

Video z testu

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE